Zdá se, že vaše představy a záměry před letošní sezonou byly jiné, než čeho jste dosáhla.
Chtěla jsem 1500 metrů běžet pod čtyři minuty, čemuž odpovídala velice dobrá jarní příprava. Místo toho jsem na mistrovství Evropy i olympijských hrách nepostoupila ani z rozběhu a s daleko horšími časy. To bylo pro mě dvojité velké zklamání. Přitom hned v prvním závodě v květnu jsem dosáhla času 4:05, který se později ukázal jako letošní nejlepší, což ve své atletické kariéře nepamatuji.
Kde byl problém?
Potkaly mě ženské problémy, někdy chybělo potřebné štěstíčko. Své slovo si vzala hlavně psychika, která zvyšující se náročnost plně nezvládla.
Bylo toto vaše zklamání hlavním důvodem pro změnu trenéra
Neřekla bych hlavní, ale byl to jeden z důvodů. Pavel Tunka mě trénoval téměř osm let. Lidsky jsme si rozuměli a jsem mu moc vděčná za všechno, co mě naučil. Nastal ale čas pokusit se jít trošku jinou cestou a ta vedla až do Švýcarska.
Jak jste přišla právě na Louise Heyera
Známe se z různých mítinků i velkých závodů. Kromě několika Švýcarek trénuje také Slovenku, Polku a Švédku. Se svými dosavadními svěřenkyněmi už dosáhl pěkných výsledků a je sympatický. Domluvila jsem se s ním, že bych ráda do jeho skupiny také patřila.
Finsky ani česky asi v této skupině nikdo nehovoří. Nemáte obavu z jazykové bariéry?
Základní řečí je angličtina, se kterou bych neměla mít nějaké větší problémy. Čeká mě však spousta nových věcí, takže až koncem října, po prvním soustředění celé skupiny ve Švýcarsku, budu snad chytřejší. Už dnes ale vím, že to nebude stejné jako s panem Tunkou, ale jsem toho názoru, že aby si lidé rozuměli, tak k tomu nepotřebují stejný jazyk.
Jak budete se svým novým koučem v kontaktu?
Poprvé budu pod jeho dohledem na už zmíněném říjnovém kempu a potom ještě na měsíčním soustředění v Jihoafrické republice. Jinak se budu připravovat podle jeho receptu v Praze sama a třeba budu muset být nějaké období u něj ve Švýcarsku. Za výhodu považuji tréninky ve skupině s dalšími zahraničními atletkami, které mi také nejsou cizí. Těžko dnes mohu říci, že všechno bude optimální, ale určitě půjde o změnu, kterou jsem si přála.
Jaký vidíte rozdíl v možnostech mladých atletů v Česku a ve vašem rodišti, tedy Finsku?
Ve Finsku se věnuje větší pozornost jen těm, kteří se probojují mezi špičku. Naopak v Česku mohou využívat dobrých podmínek chlapci a děvčata, kteří patří zatím jen mezi nadějné atlety.
Máte už stanovený svůj cíl pro příští rok?
Největší akcí bude mistrovství světa v Tokiu. Do Japonska bych se chtěla vydat s novým českým rekordem, který je starý tři roky – 4:01. Nebude to snadné, ale ráda bych se přiblížila ke světové elitě, jejíž devět mílařek dosáhlo letos na olympiádě v Paříži času pod čtyři minuty.
Běžkyně Mäki hledá novou cestu, zvolila trenéra ze Švýcarska
Zdá se, že vaše představy a plány před letošní sezonou byly jiné, než čeho jste dosáhla. Chtěla jste běžet 1500 metrů pod čtyři minuty, což odpovídalo velice dobré jarní přípravě. Místo toho jste na mistrovství Evropy i olympijských hrách nepostoupila ani z rozběhu a s daleko horšími časy. To bylo pro vás dvojité velké zklamání. Přitom hned v prvním závodě v květnu jste dosáhla času 4:05, který se později ukázal jako letošní nejlepší, co ve své atletické kariéře pamatujete.
Kde byl problém? Potkaly vás ženské problémy, někdy chybělo potřebné štěstíčko. Svůj podíl měla i psychika, která zvyšující se náročnost plně nezvládla.
Bylo toto vaše zklamání hlavním důvodem pro změnu trenéra? Neřekla bych hlavní, ale byl to jeden z důvodů. Pavel Tunka mě trénoval téměř osm let. Lidsky jsme si rozuměli a jsem mu moc vděčná za všechno, co mě naučil. Nastal ale čas pokusit se jít trošku jinou cestou a ta vedla až do Švýcarska.
Jak jste přišla právě na Louise Heyera? Známe se z různých mítinků i velkých závodů. Kromě několika Švýcarek trénuje také Slovenku, Polku a Švédku. Se svými dosavadními svěřenkyněmi už dosáhl pěkných výsledků a je sympatický. Domluvila jsem se s ním, že bych ráda do jeho skupiny také patřila.
Finsky ani česky asi v této skupině nikdo nehovoří. Nemáte obavu z jazykové bariéry? Základní řečí je angličtina, se kterou bych neměla mít nějaké větší problémy. Čeká mě však spousta nových věcí, takže až koncem října, po prvním soustředění celé skupiny ve Švýcarsku, budu snad chytřejší. Už dnes ale vím, že to nebude stejné jako s panem Tunkou, ale jsem toho názoru, že aby si lidé rozuměli, tak k tomu nepotřebují stejný jazyk.
Jak budete se svým novým koučem v kontaktu? Poprvé budu pod jeho dohledem na již zmíněném říjnovém kempu a potom ještě na měsíčním soustředění v Jihoafrické republice. Jinak se budu připravovat podle jeho receptu v Praze sama a třeba budu muset být nějaké období u něj ve Švýcarsku. Za výhodu považuji tréninky ve skupině s dalšími zahraničními atletkami, které mi také nejsou cizí. Těžko dnes mohu říci, že všechno bude optimální, ale určitě půjde o zm
