Odjezdil deset ročníků Světového poháru, než ve 28 letech ukončil profesionální kariéru. Tedy v době, kdy mnoho současných alpských lyžařů teprve začíná prožívat to nejlepší z aktivního života sportovce.
„A to je podle mě problém. Soutěžní sport by měl být pouze výsek v životě jedince a nemůže to být celek,“ cituje slova Piera Grose web vanityfair.it.
Podle něho ale problém současného lyžovaní začíná už v dětství každého závodníka. Vychází tak z vlastního příběhu.
„Já byl do 14 let farmářem, který rád lyžuje. V 17 letech jsem letěl do Austrálie a neuměl jsem ani slovo anglicky. Dnes se už s dětmi od jejich 12 let zachází jako s profesionály, i tak trénují, což není vůbec dobré pro jejich fyzický vývoj,“ zlobí se čerstvě sedmdesátiletý Ital.
Tradice lyžování se prý dál drží v rodinách, jen pohled na závodění se za posledních 50 let změnil.
„Rodiče nutí své děti sportovat, aby se staly šampiony a vydělávaly peníze. To je podle mě velká chyba světa sportu. Je z toho totální byznys,“ čertí se bývalý lyžař.
Jeho syn Giorgio přitom také závodil na lyžích. Zdaleka to ale nedotáhl tak daleko jako jeho otec, účastnil se především podniků Evropského pohárů.
To Gros starší ovládl olympijské hry v Innsbrucku v roce 1976, o dva roky dříve i celkové celkové bodování Světového poháru.
S tehdejším lyžováním se to současné ale prý příliš srovnávat nedá. Už jen tím, jaký pokrok udělali výrobci vybavení nebo pořadatelé v zabezpečení tratí.
„Tenkrát to bylo o umění nespadnout. Když jste vyjeli z dráhy, skončili jste mezi mezi modříny. Dneska jsou všude sítě. Tím pádem tehdy, kdo nejméně brzdil, vyhrál,“ vzpomíná Gros.
Po kariéře dělal starostu města, komentátora v televizi i „bafuňáře“ na lyžařských akcích. Všude se ale snaží razit základní lyžařské krédo.
„Z jízdy na svahu musíte mít v první řadě radost, bavit se. Měli byste sport dělat pro sebe a pak, když jste talentovaní, přemýšlet o něm jako o práci,“ dodal.
Italská lyžařská legenda Piero Gros nedávno kritizoval současný stav lyžování a sportovního života obecně. Gros, který ukončil svou profesionální kariéru ve věku 28 let, tvrdí, že dnešní mladí lyžaři začínají trénovat a závodit příliš brzy, což může mít negativní dopad na jejich fyzický vývoj.
Gros sám začal lyžovat ve 14 letech a tvrdí, že dnešní děti jsou trénovány jako profesionálové již od 12 let, což podle něj není zdravé. Upozorňuje na to, že tradice lyžování se změnila během posledních 50 let a dnes jsou rodiče motivováni tlačit své děti k sportu s cílem stát se šampiony a vydělávat peníze.
Gros se obává komercializace sportu a zdůrazňuje, že sport by měl být především zdrojem radosti a zábavy pro jednotlivce, nikoli prostředkem k dosažení finančního úspěchu. Jeho syn Giorgio se také věnoval lyžování, ale nedosáhl stejné úrovně jako jeho otec.
Piero Gros byl úspěšným lyžařem, který ovládl olympijské hry v Innsbrucku v roce 1976 a celkové bodování Světového poháru. Nicméně Gros tvrdí, že současné podmínky a technologie v lyžování jsou naprosto odlišné od doby, kdy on závodil. Podle něj je dnešní lyžování o rychlosti a technice, zatímco dříve šlo spíše o umění vyhnout se pádům.
Po skončení kariéry se Piero Gros věnoval různým aktivitám jako starosta města, televizní komentátor a průvodce na lyžařských akcích. Nicméně si stále zakládá na základním lyžařském credo – radosti ze sportu a zábavě na svahu.
