Byl to dojemný moment. Townsendová na Centre Courtu v Londýně plakala štěstím v náručí Siniakové. Právě společně vyhrály Wimbledon.
„To ona je tím tajemstvím,“ nijak poté Američanka nezastírala, že Siniaková – absolutní deblová superstar – má na jejím životním úspěchu stěžejní podíl. Mluvila o vděčnosti za to, že se mohla dát dohromady s tenistkou, kterou tak nerada vídala na druhé straně sítě.
Jejich „krátkodobá“ spolupráce, která vyvrcholí v Rijádu na WTA Finals, se přitom zrodila na popud Češky.
Siniaková na konci minulé sezony ukončila dlouhodobé veleúspěšné partnerství s krajankou Barborou Krejčíkovou. Jenže její nová parťačka Australanka Storm Hunterová si v dubnu přetrhla Achillovu šlachu.
Siniaková proto přes zprávy na Instagramu oslovila právě Townsendovou.
Americká tenistka byla polichocena. „Bylo hrozné, co se stalo Storm, na druhou stranu jsem věděla, jak úžasná je Katy hráčka. Věděla jsem, že to musím udělat. A teď jsme tady,“ vyprávěla nadšeně a vtipkovala, že jde o první úspěšný vztah v historii, který vznikl přes zprávy na sociální síti.
Spolupráci nejprve musely odložit, Townsendová kvůli zranění nemohla hrát Roland Garros, a tak Siniaková, jako by nic, v Paříži slavila titul s jinou Američankou Coco Gauffovou.
V Londýně se jackpotu v podobě spolupráce se Siniakovou dočkala i osmadvacetiletá Townsendová. Ve finále deblu na grandslamu uspěla na třetí pokus.
Během kariéry to neměla lehké, nikdy se ale nevzdala.
Před dvanácti lety byla nejlepší juniorkou světa, přesto se netěšila přízni Americké tenisové asociace (USTA). Ta ji tehdy požádala, aby se neúčastnila juniorského grandslamu, a tenistce odmítla zaplatit výdaje nutné k účasti. Navíc zamítla její žádost o divokou kartu na dospělé US Open.
Patrick McEnroe, tehdejší šéf oddělení hráčského vývoje USTA, to vysvětloval takto: „Naší hlavní starostí je její dlouhodobé zdraví a dlouhodobý rozvoj jako hráčky.“
Townsendovou rozhodnutí šokovalo, zvlášť když byla v tu chvíli první hráčkou juniorského světového žebříčku. Dlouho nezahojenou křivdu přiblížila před třemi lety ve svém sloupku pro The Players’ Tribune.
„Zařízli mě kvůli tomu, že jsem nepasovala do škatulky, jak má tenistka vypadat. Potrestali mě. Vzali mi něco, co jsem si vydřela a zasloužila. Byla jsem tlustá, byla jsem černá, tak mi vzali můj sen. Nebo se o to alespoň pokusili,“ svěřila se rodačka z Chicaga.
Juniorku US Open si nakonec zahrála, náklady uhradila její matka. Asociace pak otočila, zpětně Townsendové zaplatila. McEnroe se omluvil a zapřísahal se, že váha nehrála při rozhodování žádnou roli.
Důvěra už ale byla narušena, a tak tenistka ukončila veškerou spolupráci s trenérským týmem USTA a začala za svůj sen bojovat na vlastní pěst.
Velkým úspěchům z juniorek se nikdy nepřiblížila. Vyhrála jeden turnaj WTA a na žebříčku byla nejvýše na 61. místě v roce 2018.
Mimochodem, s kritikou své postavy se musela vyrovnávat i dál, četné útoky na sociálních sítích ale nikdy příliš nevnímala. „Sama jsem nejlépe věděla, že jsem tlustá. Tím pádem to nemohlo ranit mé city. Naopak jsem se vždy snažila tvrdě pracovat,“ vysvětlila.
Po narození syna se vrátila a dosáhla významných úspěchů v deblu. Teď už je i grandslamovou šampionkou a polovinou jednoho z favorizovaných párů na Turnaji mistryň. Zahraje si na něm poprvé, zatímco Siniaková už pošesté v řadě.
Česko-americký pár vstoupí do skupinové fáze v sobotu večer soubojem proti dvojici Ljudmyla Kičenoková – Jelena Ostapenková, vítězkám US Open. On-line deník Aktuálně.cz bude duel sledovat v podrobné on-line reportáži.
Příběh Taylor Townsendové je inspirativní a dojemný. Tato americká tenistka se musela potýkat s mnoha překážkami a kritikou kvůli svému vzhledu, ale nikdy se nevzdala svých snů. Díky spolupráci s českou tenistkou Siniakovou si nyní plní své sny a společně vyhrály Wimbledon.
Townsendová začala svou kariéru jako nejlepší juniorka světa, ale Americká tenisová asociace (USTA) ji odmítla podpořit a dokonce jí bránila účastnit se turnajů. Byla diskriminována kvůli svému vzhledu a postavě, což ji velmi zasáhlo. Nakonec se ale rozhodla bojovat za své sny a odmítla spolupráci s USTA.
I přes mnoho překážek se Townsendová nikdy nevzdala a díky tvrdé práci dosáhla významných úspěchů v deblu. Nyní je grandslamovou šampionkou a účastní se Turnaje mistryň. Její spolupráce s Siniakovou je pro ni důležitá a obě tenistky se těší na další úspěchy společně.
Jejich příběh je důkazem toho, že tvrdá práce a odhodlání mohou překonat veškeré překážky. Townsendová nám ukazuje, že i když čelíme kritice a diskriminaci, můžeme dosáhnout svých snů, pokud neztratíme víru a odhodlání. Jejich společný úspěch na Wimbledonu je inspirací pro všechny, kteří bojují za své sny.
