Na zapadlém hřišti na pražském Tempu za kostelem hrají zápas špunti. V záloze nebo v útoku se prohání šikula, kterého nejde přehlédnout.
„Kdo to je?“ vyzvídají rodiče z řad soupeřů.
„Mladý Kinský,“ prozrazují domácí znalci.
„To je syn Tondy Kinského, co chytal za reprezentaci? Tak proč není v bráně?“ končí krátký hovor řečnickou otázkou.
Odpověď teď už znají všichni: protože táta chtěl mít jednou potomka mezi tyčemi ne v české, nýbrž v top lize. A neskočil do pasti, ve které už uvízla řada internacionálů před ním. Ti se snaží své ratolesti učit fotbal tak, jak jej hráli oni v jejich éře. Ale nedomysleli, že všechno, i sport se vyvíjí, a tudíž nelze kopírovat, co dělali oni.
Antonín Kinský senior se tomuto omylu vyhnul. Měl sice za sebou báječnou kariéru s mistrovským titulem v Liberci, pěti reprezentačními starty (kdyby neměl konkurenci v Petru Čechovi, nastřádal by jich víc), ve výchově syna však nežil z minulosti. Naopak správně předvídal budoucnost.
Už tenkrát věděl, že pro výbavu brankáře bude čím dál důležitější hra nohama. Předpokládal, že gólman budoucnosti bude muset být liberem, jenž bude často zasahovat i mimo vlastní pokutové území. Samozřejmě s podporou perfektně zvládnutého chytání.
A tak jeho synátor začínal v poli. Aby získal techniku a myšlení hráče a nemusel, až doroste, jako brankář dumat nad tím, jak má převzít balon a kam by měl přihrát. Protože na přemýšlení už nebude čas.
Abyste si dokázali představit formu jejich spolupráce, malé ohlédnutí za ligovým utkáním Pardubic s Libercem. Tonda junior v něm pomohl východočeskému mužstvu k vítězství. Když poté na něj přistál od reportéra dotaz, co mu řekl na výkon táta, odvětil: „Že mi do něj zbývá asi 150 vychytaných nul.“
Jedno přikázání Kinského staršího je pro syna od prvních fotbalových krůčků svaté: „Vždycky musíš být připravený na šanci, která se před tebou objeví!“
„Snažím se toho držet,“ přiznal Antonín Kinský mladší anglickým médiím jen pár minut po premiéře v dresu Kohoutů.
Famozní premiéra proti Liverpoolu
Byl na ni zázračně připravený. Ve futuristickém fotbalovém chrámu Spurs nepustil před šedesátitisícovým kotlem v semifinálové bitvě Carabao Cupu do sítě jediný balon, i když proti němu stál FC Liverpool, vedoucí tým Premier League v čele s nejlepším kanonýrem aktuálního ročníku Mohamedem Salahem. Naopak Allison Becker, světové brankářské eso v liverpoolské svatyni, jednou kapituloval.
„Tony, je to nejlepší debut, který jsme u nás v klubu viděli,“ shodovaly se legendy Tottenhamu.
„Děkuji, ale zůstávám na zemi. Zítra jdu na trénink a budu zase tvrdě makat,“ reagoval výbornou angličtinou. I na jazykové výbavě totiž odmalička cílevědomě pracoval. V duchu hesla – štěstí přeje připraveným.
Ano, ještě se musí hodně učit, aby dosáhl věhlasu a renomé fenomenálního brankáře Petra Čecha, rekordmana v počtu vychytaných nul v Premier League (202). Ale již nyní je leccos spojuje. Především bezbřehá touha být každý den aspoň o fous lepší než včera a udělat pro naplnění snů, o kterých si mnozí myslí, že jsou z říše dětské fantazie, tedy nikdy neuskutečnitelné, maximum možného.
Pozor – tento přístup jim byl vlastní od klukovských let.
Petr Čech si už coby žák vynalezl formulku pro udržení stoprocentní koncentrace po celý zápas. Za každého stavu si opakoval: Je to 0:0. „Pro brankáře se nic nemění, ani když to je 5:0 nebo 0:1. Vždycky musí všechno chytit,“ vysvětloval později.
Inovativní nápady ho neopustily až do konce kariéry. Nechal na sebe třeba trenéra brankářů pálit tenisáky raketou. Proč? Chytání normálních fotbalových míčů by ho už neposunovalo výš.
Jeho mladší nástupce je ze stejného těsta. O definitivním lasu z Anglie se dozvěděl po individuální kondiční přípravě během vánočních svátků a následné poctivé regeneraci v sauně. Když z ní vylezl, našel několik nepřijatých hovorů z Tottenhamu.
Ještě loni v létě to nevypadalo, že by měl prorazit do nejlepší ligy na světě. Slavia koupila za 25 milionů korun z Viktorie Plzeň (přidala do balíčku na západ Čech i záložníky Červa a Valentu) Jindřicha Staňka, který byl reprezentační jedničkou na Euru v Německu a on se už vnitřně chystal na další díl hostování – po Vyškovu a Pardubicích do Liberce.
Ale člověk míní a život mění.
Staněk utrpěl v závěrečném zápase ve skupině na evropském šampionátu s Tureckem luxaci ramenního kloubu. A z nebe tak najednou spadla pro Kinského šance na slávistickou brankářskou jedničku.
Jak ji využil? Odpověď ponechme na objektivních datech společnosti Opta z loňského podzimu.
Nejprve krátké porovnání metriky měřící kvalitu střel na branku, s počtem obdržených gólů: nebýt Kinského brankářského umění, Slavia by dostala o 5 branek více. Jen pro upřesnění: Kinský v 19 zápasech inkasoval pouze 7x, udržel 12 čistých kont a pochytal 83,3 % střel na branku, kterým byl vystaven.
V 10 nejlepších evropských ligách nebyl nikdo v těchto ukazatelích v daném období lepší. Samozřejmě však musíme vzít v potaz, že před Kinským stálo dominantní mužstvo. Slávisté drželi míč v průměru 61,4 % herního času, na jejich bránu putovalo o 79 střel méně než u kteréhokoli jiného týmu české nejvyšší soutěže. A průměrná kvalita šancí soupeřů, kterým čelil, se krčila na hodnotě 0,06. Takže naděje, že z nich padne gól, se blížila k nule.
Nutná je adaptace na vyšší rychlost
Analytické oddělení Spurs však pochopitelně nezajímal jen rentgen výkonů českého reprezentanta z angažmá v Edenu. Experti se hrabali i v jeho profesní minulosti, aby si ověřili, že impozantní slávistická čísla nejsou ojedinělým výkřikem do tmy.
Že nebyla, doložil jeho účet z Pardubic. Tam v sezoně 2023-2024 obsadil v tabulce sestavené z hlediska schopnosti zabránit gólům 4. místo v domácí lize a v procentu úspěšnosti zákroků se vyšplhal na druhý stupínek. Přitom byl poslední instancí mužstva bojujícího od prvního do posledního kola o záchranu. To znamená, že neměl před sebou zdaleka tak pevný ochranný štít jako jeho kolegové z celků usilujících o titul.
Teď se budou pardubické zkušenosti Kinskému hodit. Manažer Ange Postecoglou razí riskantní útočný fotbal podpořený celoplošným presinkem s vysokým postavením obránců. Na Albionu se mu přezdívá Ange Ball.
Co Kinského nyní ještě čeká?
Zaprvé: adaptace na vyšší rychlost. V derby s Arsenalem i v duelu s Evertonem fanouškům Tottenhamu zatrnulo, když Kinský chtěl rozehrát v tempu české ligy, ale soupeř byl u něj dřív a málem se z toho vyklubala ztráta míče ve vlastní šestnáctce.
Zadruhé: souboj o pozici jedničky s Guglielmem Vicariem. Na něj dataři Tottenhamu narazili v provinčním italském klubu Empoli a jejich neznámý úlovek se brzy zařadil mezi nejlepší brankáře Premier League. Na sklonku listopadu Vicario utrpěl v duelu s Manchesterem City zlomeninu kotníku, a i když zápas dochytal, den poté musel na operaci. Ale nyní již je zpátky v tréninku.
Takže to bude u Kohoutů tvrdé zápolení o jediné místo mezi tyčemi. Že by někdo v ní bral ohledy na to, že Kinský se teprve na Albionu rozkoukává, absolutně nehrozí.
„Jako nováček v Premier League nedostanete příliš mnoho příležitostí k takovým chybám, jaké Kinský udělal v derby s Arsenalem, než tlak naroste,“ napsal komentátor Daily Mail Sami Mokbel.
Co by poradil Petr Čech krajanovi, aby se s extrémním každodenním presem a konkurencí vypořádal jako on?
„Soustředit se na každý zápas, na každý trénink a být neustále na špičkách. Jelikož Premier League je nejlepší liga na světě a rozhodují detaily,“ řekl pro stanici Canal + Sport.
Skvělou zprávou je, že Kinský se už tímhle roky řídí. A teď ho magické prostředí ještě víc vybičuje.
Antonín Kinský mladší, syn bývalého reprezentačního brankáře Tondy Kinského, se nedávno prosadil do anglické Premier League jako brankář Tottenhamu Hotspur. Jeho cesta k tomuto úspěchu byla plná odhodlání, tvrdé práce a neustálého zdokonalování.
Již od mládí bylo jasné, že mladý Kinský má talent a potenciál stát se vynikajícím brankářem. Jeho otec, Antonín Kinský senior, bývalý mistr v Liberci, věděl, že budoucnost brankářství bude vyžadovat nejen skvělé chytání, ale i schopnost hrát nohama a být aktivním v rozehrávce. Proto začal syn hrát na poli, aby získal techniku a myšlení hráče.
Kinský junior postupně stoupal v kariéře a nedávno si odbyl famózní premiéru v zápase proti Liverpoolu, kde svými skvělými zákroky pomohl Tottenhamu k vítězství. Jeho vynikající výkony a schopnosti neunikly ani legendám klubu, které jej chválily za skvělý debut.
Nicméně, i přes úspěchy je pro Kinského důležité neustále se zdokonalovat a přizpůsobovat se rychlosti a nárokům Premier League. Konkurence o pozici jedničky v týmu je tvrdá a mladý brankář musí být připraven na každý zápas a trénink.
Petr Čech, bývalý brankář a legenda anglické ligy, radí Kinskému, aby se soustředil na každý zápas a trénink a neustále pracoval na zdokonalení. Premier League je nejlepší liga na světě a rozhodují zde detaily, proto je důležité být neustále na špičce.
Antonín Kinský mladší má před sebou ještě dlouhou cestu a mnoho výzev, ale s odhodláním, pracovitostí a touhou po zdokonalení má potenciál stát se jedním z nejlepších brankářů v Premier League. Jeho dosavadní úspěchy jsou jen začátkem a můžeme se těšit na sledování jeho dalšího rozvoje a kariéry.
