Poprvé jste v rudém dresu narazil na celek ze Serie A v roce 1993, kdy jste s Parmou hráli 0:0 a 0:2. V pražském utkání Poháru vítězů pohárů jste ale nehrál…
„Končil mi disciplinární trest, který jsem si „zajistil“ v předchozím roce v závěrečných minutách utkání s Dynamem Kyjev. Při jednom z posledních ostrých soubojů jsem si myslel, že mě soupeř fauloval. Skotský sudí byl jiného názoru, a tak jsem si na jeho adresu slovně ulevil. Moc jsem toho v té době anglicky neuměl, ale vyfakování rozhodčí dobře rozuměl a ukázal mi červenou kartu. Byla to moje hloupost a mrzelo mě to.“
Od UEFA jste dostal trest na pět zápasů, takže jste bezgólový zápas na Letné sledoval jen jako divák. Jaká byla odveta
„To už jsem nastoupil a osobně poznal, jak jdou Italové tvrdě za svým cílem. Kromě dokonalé obrany měli velice nebezpečné brejky a dvěma góly nás z pohárové Evropy bez větších problémů vyřadili.“
O dva roky později byl ve 3. kole Poháru UEFA vaším soupeřem AC Milán, tehdejší gigant.
„V prvním utkání na San Siru stanovil trenér Jozef Jarabinský až neuvěřitelně defenzivní taktiku. Měli jsme se pouštět přes půlicí čáru, jen když si budeme jistí, že založíme kvalitní útočnou akci. Heslem večera bylo betonovat a zase betonovat. Byla to tedy totální destrukce, kterou provázel obrovský pískot diváků.“
Ani tak to nebylo moc platné, že?
„Naše taktika hvězdy, jako byli Maldini, Panucci, Weah, Albertini a další, nezaskočila. Znali způsoby, jak zabetonovanou obranu otevřít. Prohráli jsme jen 0:2, což – na rozdíl od předvedeného výkonu – nebyla ostuda. Vždyť jsme ani jednou nevystřelili na branku.“
V Praze to bylo lepší?
„To jsem se zraněným palcem seděl jen na lavičce. Bylo po Mikuláši, mrzlo, ovšem Italy to moc nerozhodilo. Zase náš školili z fotbalové moderny. Vydřeli jsme ale remízu 0:0 a navíc po výkonu, za který jsme se nemuseli stydět.“
Výhry jste se nedočkal ani v roce 1996 proti Fiorentině v Poháru vítězů…
„Ve Florencii nám štěstí nekvetlo. Měl jsem v nezvyklé roli defenzivního záložníka narušovat kombinační akce Italů už daleko před naší šestnáctkou. Přesto šli už v 7. minutě do vedení. Na jejich druhý gól sice odpověděl Siegl, ale Fiorentina si už vítězství pohlídala.“
Přesto jste v odvetě na Letné měli šanci na postup, že?
„Hrál jsem zase defenzivního záložníka a začali jsme skvěle, Lokvenc dal už v 5. minutě gól. Hráli jsme výborně, ale Fiorentina nebyla nějaký vyplašený zajíc. Její tlak sílil a my jsme se bránili, jak jen to šlo. Navíc ji tlačil anglický sudí Elleray, který nechal bez povšimnutí i jasný faul na Siegla v pokutovém území, což nás rozhodilo. Oni toho využili k vyrovnání, a tím i k postupu do dalšího kola.“
Hned o rok později jste v základní skupině narazili opět na Parmu. A byly z toho dvě remízy.
„Na Letné jsme měli víc gólových šancí, ale slavný brankář Buffon tým podržel. Měli jsme však i štěstí, protože nizozemský sudí mohl za faul Baranka nařídit pokutový kop. Po remíze 0:0 zůstávala ještě teoretická naděje na postup ze skupiny.“
A v Parmě přišla divočina v závěru…
„Domácí vedli 1:0 a už se zdálo, že to tak zůstane. Stalo se však něco, co jsem ve svém fotbalovém životě nikdy nezažil. V 89. minutě jsem po trestném kopu Zdeňka Svobody skočil po míči rybičkou a on skončil v síti. Italové zkameněli a Obajdin jim hned po rozehrávce vstřelil druhý gól. To se však nelíbilo domácím ani švédskému sudímu Sundelovi, který v dalších vteřinách odpískal Řepkovi faul a Parma z vymyšlené penalty vyrovnala. Řepka v tomhle případě stoprocentně nefauloval. Nicméně i remíza na trávníku Parmy byla naším úspěchem.“
A v posledním vašem dvojutkání proti italským protivníkům jste se střetli v základní skupině Ligy mistrů v roce 2000 s Laziem, ve kterém působil Pavel Nedvěd. Jaké to bylo proti bývalému spoluhráči?
„Hrál dobře, ale nešetřili jsme ho. V takových zápasech se nemůžeme koukat na to, že jde o kamaráda. Když je potřeba přitvrdit, tak ho nelze šetřit. Pavel ale vydržel hodně a uměl ránu přijmout i ji oplatit. Jinak na Lazio jsme neměli, třikrát skončil míč v naší síti.“
Na Nedvědův návrat na Letnou ale v odvetě nedošlo…
„Diváci byli zklamáni, že Italové přijeli do Prahy bez něj. Přestože Laziu chybělo několik hráčů ze základní sestavy, hrálo dobře. Když vstřelilo gól, tak už myslelo spíš na obranu. My jsme sice za podpory diváků útočili, ale nedokázali jsme ani vyrovnat. Jednu z šancí jsem neproměnil také já. Loučení to nebylo veselé, v tabulce jsme skončili čtvrtí, tedy poslední. A byl to i můj závěrečný, osmý zápas v pohárové Evropě proti italským mužstvům.“
Sparta se naposledy představila v pohárové Evropě proti italskému celku v roce 2020, s AC Milán prohrála 0:1 a 0:3. Teď vyzve městského rivala Inter. Co od duelu očekáváte?
„Moc se toho za ta léta nezměnilo, Inter nastoupí v roli favorita. Navíc s velkou výhodou, že je rozehraný ze zápasů v domácí lize. Naopak Sparta má za sebou jen dvě přípravná utkání a krátké soustředění ve Španělsku. Naděje na dobrý výsledek je však vždy.“
Co k němu povede?
„Bude nutné hrát celý zápas s plným nasazením, k pečlivé obraně si po rychlých protiútocích vypracovat gólové šance a střelecky je využívat. To ostatně prozrazují zkušenosti skoro ze všech soubojů se špičkovými italskými týmy.“
Český fotbalový tým Sparta Praha se v průběhu let několikrát střetl s týmy z italské Serie A v rámci evropských pohárových soutěží. Tyto zápasy byly vždy velkou výzvou pro Spartu a přinesly mnoho zajímavých momentů.
Jedním z prvních setkání bylo utkání s Parmou v roce 1993, kdy Sparta hrála 0:0 a 0:2. V dalších letech se Sparta střetla s dalšími italskými týmy jako AC Milán, Fiorentina nebo Lazio. Tyto zápasy byly vždy náročné a ukázaly, jak tvrdě italské týmy bojují o vítězství.
Jedním z nezapomenutelných momentů bylo utkání s Parmou v roce 1996, kdy Sparta dokázala vyrovnat v závěru zápasu po kontroverzním penaltovém kopu. Tento moment ukázal odhodlání a bojovnost týmu i v těžkých chvílích.
Dalším zajímavým setkáním bylo utkání s Laziem v roce 2000, kde Sparta narazila na Pavla Nedvěda, bývalého spoluhráče. Toto utkání bylo plné napětí a bojovnosti, ale nakonec Sparta nedokázala porazit silného soupeře.
V nedávné době se Sparta střetla s AC Milánem a prohrála 0:1 a 0:3. Nyní se chystá na souboj s městským rivalem Interem, který je favoritem zápasu. Sparta bude muset hrát s plným nasazením a využít každou šanci k útoku, pokud chce dosáhnout dobrého výsledku.
Zkušenosti ze setkání s italskými týmy ukazují, že Sparta má potenciál porazit silné soupeře a překvapit svým výkonem. Fanoušci mohou očekávat napínavý zápas plný emocí a bojovnosti na obou stranách.
