Fotbal měl kdysi Drnovice nebo Blšany, házená má Lázně Kynžvart. Na západě Čech, poblíž Chebu a hranic s Německem, sice pracují v daleko skromnějších podmínkách, ale zdejší ženské házené dělají výborné jméno v tuzemsku i celé Evropě.
V Evropském poháru postoupili mezi nejlepší čtyřku, jako první český tým od Poruby v roce 2017, a doma by si rádi poprvé sáhli na některou z trofejí. Přitom na házenkářské mapě figurují jen několik let.
Při jízdě Evropou už západočeské házenkářky vyřadily soupeřky ze Slovinska, Kosova, Portugalska a Islandu. V semifinále čekají Španělky. Dalším úspěchem je progres brankářky Sabriny Novotné, ze které tady vyrostla reprezentační jednička a velkokluby žádané zboží.
O kynžvartské senzaci vypráví předseda oddílu Vladimír König.
Jak je možné vybudovat „na vesnici“ družstvo, které projde mezi nejlepší čtyřku Evropského poháru házenkářek?
Je to bláznovství. (úsměv) Pár lidí okolo mě se ztotožnilo s tím, že něco takového chceme dokázat. Začali jsme z úcty k odkazu našich předchůdců, Jirky Šipana nebo Milana Prokeše, který kynžvartskou házenou v roce 1970 zakládal a obětoval tomu celý život. My jsme chtěli využít možnosti 21. století k tomu, abychom to povýšili a na Kynžvart upozornili. Kynžvart jsme nakonec lehce přerostli, proto áčko hrává zápasy v Chebu. Rozvíjíme teď házenou v rámci okresu a celého regionu.
V Chebu vás přijali za své?
Fanoušci házené nás přijali hned. Jsou rádi, že se mohou na házenou koukat, byť se skanduje Kynžvart. My a Cheb jsme ostatně dva tradiční týmy, které v celém kraji zbyly. Další se daří obnovovat, ale to je běh na dlouhou trať. Naše účast v evropských pohárech k tomu přispívá.
Cítíte, že lidé v Kynžvartu a Chebu házenou žijí? Jsou hráčky vnímány jako místní celebrity?
Určitě! Bez nadsázky házená v Kynžvartu fascinuje už jen právě tím, že pocházíme z maličkého městečka s tisícovkou obyvatel. Dokazujeme, že když se člověk zatne a jde si za svým, tak to jde a překážky jsou mizivé. Stačí mít velké srdce a chuť něco dokázat, pak to funguje.
Minulý víkend jste se z Islandu vrátili s postupem do semifinále Evropského poháru. V součtu dvou zápasů jste zdolali tým Haukar z Hafnarfjörduru. Co to pro vás znamená?
Prestiž na domácí i evropské scéně, i když tam je to ta nejnižší soutěž, podobně jako Konferenční liga ve fotbale. I v házené jsou výše Evropská liga a Liga mistryň. Ale na to, v jaké situaci je česká házená, je to velký úspěch a zároveň součást naší cesty.
Kam vede vaše cesta
Dlouhodobě máme s realizačním týmem vytyčený cíl, a to je hrát v dohledné době právě tu Evropskou ligu a v ní ideálně dobývat jarní část. Souvisí to s profesionalizací klubu a zákulisí, s hráčským kádrem, jeho nasazením a přístupem hráček, a samozřejmě se získáváním finančních prostředků. Účast v evropských soutěžích není dotovaná evropským svazem a prakticky ani českým. Ten se snaží přispívat, ale to nevydá ani na jedno kolo.
Mohl by váš úspěch pomoct? V semifinále Evropského poháru jste jako třetí český tým a první po osmi letech. V roce 2017 to byla Poruba, Most před dvanácti lety celou soutěž vyhrál.
Věřím, že ano, že i ostatní týmy se pokusí tuto metu dobýt. Mohlo by to zkvalitnit naši soutěž a hnutí by se mohlo více zaměřit na to, jak podporovat kluby, které mají ambice reprezentovat v evropských soutěžích.
Kynžvart se takhle nahoru vypracoval dost rychle, že? Na házenkářské mapě jste od roku 2018, elitní domácí ligu hrajete čtvrtou sezonou.
Ano, a hned ta první dopadla překvapením. Je třeba říct, že nahoru jsme nepostoupili standardním způsobem vzhledem ke covidu. Nižší soutěž jako neprofesionální se nehrála, ale přesvědčili jsme ligové kluby, aby nás přijaly od stolu. Dodnes jsem vděčný, že nás neodstřelily. My jsme skončili čtvrtí a hned od příští sezony jsme naskočili do evropských soutěží. V nich se každým rokem zlepšujeme.
Zastavme se u hráčského kádru. Jak vnímáte posun brankářky Sabriny Novotné, z které se u vás stala reprezentační jednička a která bude od příští sezony chytat za francouzský velkoklub Méty?
Je to perfektní, pro nás reklama i zkušenost, co se týče vyjednávání s takovým klubem. Sabrina k nám přicházela po zranění, měla to složité, ale navzájem jsme si uvěřili, že se posuneme. Naším cílem bylo od začátku získat pro ni angažmá ve velkém evropském klubu, ale že to bude v těchhle patrech, to kdyby mi někdo před třemi lety řekl, tak mávnu rukou. Jsem pyšný na to, že házená Kynžvart takhle pomohla „vytvořit“ Sabrinu Novotnou. Jde do velkého světa a česká házená může být hrdá.
A tím, jak roste vaše značka, daří se do Kynžvartu přivádět také hráčky z Černé Hory, Turecka nebo Ukrajiny.
Vybíráme si hráčky, které na nás působí pokorně, pracovitě a chtějí se v házené zdokonalit. Nepovede se to vždy, ale zrovna z Černohorky Marije Božovičové máme obrovskou radost. Za tři a půl roku vykvetla na reprezentační úroveň. Betul Karaarslanová z Turecka je u nás první sezonu a pracuje, jak jsme očekávali. Věřím, že to bude gradovat a zase to bude další hráčka, které Kynžvart otevře dveře do Evropy.
Mluvil jste o postupné profesionalizaci klubu. Na čem pracujete?
Nemáme ucelený manažerský tým, nejvíce tápeme a bádáme v oboru marketingu. Snažíme se v tom zdokonalovat, cílíme na co největší podporu a show v hale. Můžete hrát skvěle, ale bez lidí to ztrácí atmosféru, takže pracujeme na fanklubu, fanshopu, základně fanoušků obecně. Do toho dotace ze státního a soukromého sektoru, příhraniční spolupráce.
A co se týče hráček, pracujeme na tom, aby měly patřičné podmínky a mohly se starat o tělo i psychiku. Bohužel náš kraj moc možností kvalitní regenerace a fyzia nenabízí. Dále jsme si v Evropě všimli, že družstva mají realizační týmy o osmi lidech s jasnými úkoly, my máme čtyři. Pořád jsme na začátku, i když takový pocit mám celé ty čtyři roky mezi elitou. (úsměv)
Lázeňský kraj nenabízí možnosti kvalitní regenerace? Jak to?
Kynžvart, Mariánské i Františkovy Lázně sice regeneraci nabízí, ale my potřebujeme specifickou, sportovní. Karlovarský kraj nemá sportovního lékaře, což je obrovský problém. U nás máme doktora, který ten obor naštěstí studuje, zabývá se tím, je to Kynžvarťák. Snad u nás zůstane a pomůže nám. Fyzioterapeuti v kraji jsou extrémně vytížení a nemůžou si přidat tým o 16 sportovkyních, které potřebují pravidelnou péči.
V semifinále Evropského poháru narazíte na španělské Porriňo, druhou dvojici tvoří slovenské Michalovce a Valur Reykjavík z Islandu. Jaké jsou šance celou soutěž vyhrát?
Chtěl bych odpovědět tak, aby z toho zněla pokora, ale zároveň bych nerad, aby si někdo řekl, že nám semifinále stačí. Vždy, když se před nás postaví výzva, budeme ji chtít zvládnout a postoupit. Misky vah v Evropě se vzhledem k našim zkušenostem tradičně převažují lehounce na stranu soupeře, ale zrovna u Porriňa máme štěstí, že to hraje prvním rokem. Uděláme absolutní maximum pro postup.
A další výzvy vás čekají v domácím poháru a lize.
Český pohár je nejbližší výzvou, o víkendu se hraje Final Four. Budou tam tradiční týmy Olomouc, Most a Písek, my jsme potřetí před branami finále. I tady uděláme maximum, zároveň s pokorou a nadhledem koukám na tu zátěž, v jaké se teď náš tým nachází. Pak přijde play off dlouhodobé ligy, což bude zase úplně nová soutěž. Vloni jsme vybojovali historické stříbro, a pokud budeme zase sahat po medaili, budeme šťastní. Nicméně nerad bych vyvíjel na holky tlak, že něco musíme. Pokusíme se, přistupujeme k tomu realisticky.
Házená Kynžvart je tým, který se rychle vypracoval mezi nejlepší v České republice a dokázal se prosadit i na evropské scéně. Tento tým, který pochází z malého městečka poblíž Chebu, se stal prvním českým týmem od roku 2017, který postoupil mezi nejlepší čtyřku Evropského poháru házenkářek. Své soupeře porazili v zápasech se Slovinskem, Kosovem, Portugalskem a Islandem a nyní se připravují na semifinále proti španělskému týmu.
Předseda oddílu Vladimír König hovoří o tom, jak se podařilo vybudovat tak úspěšný tým „na vesnici“. Podle něj je to bláznovství, ale důležitá je chuť něco dokázat a velké srdce. Fanoušci házené v Kynžvartu a Chebu jsou nadšení a týmy se staly místními celebritami.
Tým se postupně profesionalizuje a pracuje na zlepšení podmínek pro hráčky. Cílem je hrát v Evropské lize a dobývat jarní část soutěže. Hráčky jako Sabrina Novotná se staly reprezentačními hvězdami a dokonce se jí podařilo podepsat smlouvu s francouzským velkoklubem Mété.
Kynžvart se snaží přivést do týmu hráčky z různých zemí, jako je Černá Hora, Turecko nebo Ukrajina. Pracuje také na marketingu a zlepšení fanouškovské základny. Bohužel v Karlovarském kraji není dostatečná podpora pro sportovce, což znamená problém s regenerací a fyzioterapií.
V semifinále Evropského poháru narazí tým Kynžvart na španělský tým Porriño a jejich šance na celkové vítězství jsou malé, ale tým udělá maximum pro postup. Další výzvy čekají v domácím poháru a lize, kde se tým pokusí opět dosáhnout co nejlepších výsledků.
Házená Kynžvart je skvělým příkladem toho, jak malý tým z vesnice může dosáhnout velkých úspěchů a stát se známým nejen v České republice, ale i v Evropě. Jejich příběh ukazuje, že s odhodláním, prací a láskou k hře je možné dosáhnout vynikajících výsledků.
