Druholigová Viktoria Žižkov startuje pod vedením Jindřicha Trpišovského drsnou přípravu.
Mezi hráči se potí i jeden vytáhlý mladík, který vyšel ze slávistického dorostu. V tréninkové hře se ztrácí, v přátelském zápase ho přelétává balon a je z toho inkasovaný gól.
„Budeme ho muset vrátit,“ slyší sportovní ředitel Ivana Horník od trenérského štábu.
Jenže protřelý bafuňář zahlásil: „Darovanému koni na zuby nehleď!“ A hosta z Edenu podržel.
Kdo ví, kde by současný fotbalový král České republiky byl, nebýt tohoto rozhodnutí. U fotbalu by zůstal, neboť ho miluje, ale nejspíš by neměl za sebou zápasy v Lize mistrů, na Euru a hlavně v Premier League.
Chyběl tedy kousíček a jeho potenciál zůstal neprokouknut. A nejenom jeho. Vladimíra Coufala vyhodili z akademie Baníku Ostrava s tím, že nikdy nebude mít na to, aby se fotbalem živil. Lukáši Provodovi, stříbrnému z ankety Fotbalista roku, taky trvalo, než zakonzervovanému prostředí ukázal, že je neprávem opomíjeným pokladem.
Jak se to mohlo stát?
Jednoduše. Opravdu stěžejní předpoklady pro současný a budoucí fotbal jsou u nás i dnes nedoceňovány. Kdo je v Česku považován za nadějného fotbalistu? Zpravidla ten, který se dokáže mazlit s míčem, z vrstevníků si udělá slalomové tyče a pověsí balon do sítě. Za to mu je pak leccos na hřišti i mimo něj odpuštěno. Aby nebyla pošlapána jeho kreativita třeba tím, že se musí vracet zpátky.
Pravé hvězdy ve vyspělém světě se však pečou z jiného těsta. Souček na to může natočit reklamní videoklip.
Charakter vítězí
Základní ingredience? Charakter! Pokud někomu nevoní tvrdá práce, není schopen zatnout zuby a překonat nepohodlí, prohry a jiné překážky, šampion z něj nikdy nebude.
Souček odmalička nedostal nic zadarmo. V žácích pendloval každý den po nechvalně známé dálnici D1 na tréninky z Havlíčkova Brodu do pražského Edenu. Ve slávistickém dorostu si sám přidával a ani ve West Hamu tomu není jinak. Proč? Ne kvůli penězům, ale proto, že mu to velí jeho vnitřní hlas. Kdyby něco odflákl, hryzalo by ho svědomí a nemohl by usnout. Chce se pořád zlepšovat.
Do toho mu neschází pokora. Sláva mu vůbec nezamotala hlavu. Příklad z nedávného utkání Kladivářů s Leicesterem City. Souček pomohl vystřelit gólem svému týmu drahocennou výhru 2:0, leč tradiční helikoptérovou oslavu si pro tentokrát odpustil.
„Chtěl jsem tak vyjádřit respekt Leicesteru, kvůli tomu, co se stalo,“ řekl Souček s odkazem na tragickou havárii vrtulníku, během níž v říjnu 2018 zemřel majitel klubu Vičaj Srivadtanaprapcha.
Věřte, že lidi v Anglii to dokážou náležitě ocenit.
„Souček se chová neskutečně skromně, přirozeně. Nabízí jiný přístup k fotbalu než některé fotbalové hvězdy. Demonstruje, že klub je pro něj víc než nějaký egoistický zájem. To fanoušky samozřejmě velice oslovuje. Často od nich slyším, že je příkladem na hřišti i mimo ně,“ hlásil z Albionu Libor Sečka, když byl velvyslancem České republiky ve Velké Británii.
Jako Rodri
Ale vraťme se na trávník, konkrétně k největšímu Součkovu trumfu: kombinaci permanentního pohybu, prostorového vnímání a předvídavosti.
„Zlepšuje výkon okolních hráčů na hřišti. Dělá jim to jednodušší v obranné i v útočné fázi hry,“ shrnuje to Jaroslav Hřebík, někdejší trenér a sportovní ředitel pražské Sparty.
Volně přeloženo: Souček je vždy tam, kde má být vzhledem k postavení míče, spoluhráčů a soupeře. Ne nadarmo se v Premier League pravidelně řadí k nejlepším maratoncům. V sezoně 2020/21 toho dokonce naběhal se značným náskokem nejvíce ze všech.
Statistici spočítali, že na ploše urazil v běhu různou intenzitou 351 kilometrů a 300 metrů. Druhý v pořadí James Ward-Prowse, se kterým se později sešel v barvách West Hamu, nastřádal 340,5 kilometru.
Ovšem klíčové je, že se jedná o vysoce efektivní pohyb bez míče. Určitě by vám to na potkání potvrdil třeba Decline Rice. Jeho výkony vedle Součka povyrostly tak, že si vysloužil pohádkový přestup do londýnského Arsenalu a stal se nejdražším hráčem v historii Premier League (stál bezmála 3 miliardy korun).
Součkův přínos pro tým můžeme vyobrazit také na příkladu majitele posledního Zlatého míče France Footballu Rodriho. Sotva se španělský střední záložník zranil, „počítačová“ hra Manchesteru City se začala sekat a nezdolní mistři se obávají, aby se vůbec dostali ke vstupence do dalšího ročníku Ligy mistrů.
U Součka je to podobné. Jeho obrovský význam pro tým si valná část příznivců uvědomí, až když na trávníku chybí. Však i teď jeho opětovné zvolení domácím fotbalovým panovníkem vyvolalo u spousty příznivců pocit, že si to nezaslouží, protože to přece není Pan fotbalista, nýbrž neohrabaný kolohnát.
Půjde po Bergerovi
Mýlí se. Souček se na své pozici vypracoval ve světovou extratřídu. Proto v základní sestavě West Hamu přežil několik trenérů. Úloha centrálního komputeru mužstva je totiž velmi náročná a jen málo vyvolených ji zvládne odehrát v nejvyšší kvalitě.
Souček navíc nabízí milý bonus. Dokáže být velmi nebezpečný v soupeřově šestnáctce. Důkaz najdeme v jeho gólové bilanci, v hodnotách očekávaných gólů, asistencí i střel.
Po příchodu do Premier League stihl od Vánoc do konce jara 8 branek. Během prvního roku v dresu West Hamu United nasbíral 10 gólů v Premier League ve 33 zápasech. Tak rychle to nedokázali ani krajané, kteří působili na Ostrovech na ofenzivnějších postech. Tomáš Rosický potřeboval na deset branek v PL 45 utkání, Patrik Berger 48 a Vladimír Šmicer 107.
Momentálně je na anglické nejvyšší scéně z hlediska gólů na čísle 34 (!), na vyrovnání českého rekordmana Bergera už mu schází pouhé čtyři trefy.
Že nejde o nepřekonatelnou metu, naznačuje vytíženost gentlemana z Vysočiny.
Od debutu v únoru 2020 absolvoval v nejvyšší anglické soutěži úctyhodných 186 zápasů. Více utkáními na nejprestižnějších ligovém jevišti se z Čechů můžou pochlubit už jen Petr Čech (443) a Patrik Berger (229). Také na ně železný muž z Havlíčkova Brodu dozajista zaútočí. Vždyť kdo by se i po třicítce zbavoval hráče s touhle výbavou a s tímhle přístupem?
Čeští trenéři by si z toho měli vzít ponaučení, aby Součkovi nástupci mohli být zavčasu odhaleni a rozvíjeni.
Viktoria Žižkov, druholigový tým pod vedením Jindřicha Trpišovského, absolvuje tvrdou přípravu. Mezi hráči se objevil mladý talent ze slávistického dorostu, který v tréninkových hrách zápasí s nedostatkem sebedůvěry a inkasuje gól v přátelském zápase. Sportovní ředitel Ivana Horník se rozhodne ho vrátit, ale mladík odmítne a ukáže, že má na to stát se hvězdou.
Takových příběhů je v českém fotbale mnoho. Talentovaní hráči jsou opomíjeni a jejich potenciál zůstává neprokouknutý. Vladimíra Coufala vyhodili z akademie Baníku Ostrava s tvrzením, že nikdy nebude mít na to, aby se živil fotbalem. Lukáši Provodovi trvalo dlouho, než ukázal svůj skrytý talent.
Proč k tomu dochází? Často jsou nedoceněny skutečné předpoklady pro úspěch ve fotbale. Hráči jsou hodnoceni podle toho, jak dokážou zaujmout na hřišti, aniž by museli čelit výzvám a překážkám. Skutečné hvězdy však vyrůstají z jiného těsta. Mají charakter, tvrdě pracují a nebojí se překonat nepohodlí a porážky.
Jedním z těchto hráčů je Tomáš Souček. Od malička musel tvrdě pracovat a nic mu nebylo dáno zadarmo. Jeho pokora a odhodlání ho dovedly až do Premier League, kde patří k nejlepším hráčům. Souček kombinuje pohyb, prostorové vnímání a předvídavost, což z něj činí klíčového hráče týmu.
Souček není jen skvělým fotbalistou, ale také skromným a respektovaným člověkem. Jeho výkony na hřišti jsou obdivovány fanoušky i trenéry. Dokázal se prosadit v anglické Premier League a stát se důležitou součástí týmu West Hamu United.
Tomáš Souček je příkladem toho, že tvrdá práce a odhodlání vedou k úspěchu. Jeho cesta do světové fotbalové špičky by měla být inspirací pro další mladé talenty v České republice. Trenéři by se měli poučit z jeho příběhu a podporovat rozvoj talentovaných hráčů, aby mohli dosáhnout svého potenciálu a stát se skutečnými hvězdami na fotbalovém poli.
