„Dělej všechno tak, aby ses nemusel stydět,“ to byla rada maminky muže, který zasvětil život gymnastice a úspěšně v ní reprezentoval Československo na třech olympijských hrách.
Zděněk Růžička se toho držel celý život, i když mu maminka zemřela už ve 13 letech na otravu houbami.
A také přesto, že mu měnící se státní režimy neustále házely klacky pod nohy.
Od čtyř let chodil do Sokola, do organizace, která pěstovala v dětech a mládeži radost z pohybu a utužovala vlasteneckého ducha. Jenže také organizace, která byla trnem v oku nacistickým agresorům, kteří v roce 1941 všechny jednoty rozehnali.
Růžičku to ale nezastavilo. Coby 17letý mladík si s kamarády vybudoval tajnou tělocvičnu v prostorách staré strojovny v otcově cihelně.
„Dalo to spoustu práce, protože všechny základy pod stroji jsme museli vytlačit heverem. Ale nakonec jsme tam měli v patřičné výšce kruhy, venku hrazdu a koupili jsme si koně našíř. Vydrželi jsme takhle cvičit s trenérem Milošem Chytilem až do osvobození,“ vyprávěl v nahrávce pro Paměť národa.
Krutost nacistů poznal i zblízka. Jeho rodina byla zapojená do odboje. Bratrance Hynka zastřelili Němci během stanného práva, další bratranec Jaromír zase strávil čtyř roky v koncentračních táborech. Sám Růžička byl po škole nasazený do práce pro válečnou výrobu.
Po drsném válečném období přišly vrcholy Růžičkovy sportovní kariéry. Na olympijských hrách v Londýně 1948 získal dvě bronzové medaile na prostných a na kruzích.
Účastnil se sportovního svátku na hrách v Helsinkách 1952 i o čtyři roky později v Melbourne. Incident při návratu z poslední olympiády předznamenal i konec jeho kariéry.
„Měli jsme letět domů letadlem, ale v Maďarsku vypuklo před olympiádou protikomunistické povstání. Když olympiáda skončila, udělala naše výprava dobrý skutek a nechala letadlo Maďarům. Sportovci přemluvili pilota, aby přistál ve Vídni a kdo chtěl, tak tam mohl zůstat,“ vzpomínal Růžička.
Československá výprava tedy cestovala z her sovětskou lodí. V Austrálii tehdy přebývala řada emigrantů, se kterými měla reprezentace zákaz se stýkat, gymnasta z Ivančic ale toto nařízení příliš nerespektoval.
„Svolali nás v noci ráz naráz a museli jsme nastupovat na palubu, čeští emigranti nám ale stejně na rozloučenou přivezli dárky – čokoládu, cigarety, látky. Z lodi se nesmělo, hlídal ji nějaký Rus,“ líčil klíčový moment Růžička.
„Řekl jsem si: Jsem tady nejstarší, Rusa jsem odstrčil a utekl z lodi k emigrantům. Zpátky jsem šel celý obtěžkaný dárky, Rus se v nich chtěl vrtat, ale nenechal jsem ho a všechno jsem rozdal,“ dodal.
Předání balíku s dárky mělo dohru hned příští rok. Růžička chtěl s reprezentací odjet na závody do Francie, celá výprava se dostavila na nádraží, kde dostala do ruky pasy, až na dvojnásobného olympijského medailistu. Hněv komunistů vyústil v zákaz vycestování.
Růžička tak v 32 letech ukončil závodní kariéru a přesedlal na trenéřinu. Vedl brněnské gymnastické oddíly a po revoluci se stal starostou Sokola Brno, který po pádu režimu pomáhal obnovovat.
Zemřel 18. dubna 2021 ve věku úctyhodných 96 let.
Zdeněk Růžička byl muž, který se nezalekl komunistů ani Rusů a vždy se držel rady své maminky: „Dělej všechno tak, abys se nemusel stydět.“ Tato rada ho provázela celým životem, ať už se jednalo o jeho úspěchy v gymnastice nebo o odolávání různým politickým režimům.
Růžička začal s gymnastikou v Sokole již od čtyř let. I když nacisté v roce 1941 rozpustili Sokol, Zdeněk si s kamarády vybudoval tajnou tělocvičnu v prostorách staré strojovny. S trenérem Milošem Chytilem cvičili až do osvobození.
Během druhé světové války se Růžička setkal s krutostí nacistů na vlastní kůži. Jeho rodina byla zapojena do odboje a někteří členové byli zastřeleni nebo uvězněni. Sám Zdeněk byl nasazen do práce pro válečnou výrobu.
Vrcholy jeho sportovní kariéry přišly na olympijských hrách v Londýně 1948, kde získal dvě bronzové medaile. Účastnil se také her v Helsinkách 1952 a Melbourne 1956. Incident po hrách v Melbourne předznamenal konec jeho kariéry, kdy československá výprava cestovala ze Sovětského svazu lodí kvůli událostem v Maďarsku.
Růžička se nezalekl ani ruských strážců na lodi a dokonce odstrčil jednoho z nich, aby mohl předat dárky emigrantům na lodi. Tento odvážný krok mu vynesl respekt a obdiv.
Po ukončení závodní kariéry se Zdeněk Růžička stal trenérem a později starostou Sokola Brno. Po pádu komunistického režimu pomáhal obnovovat Sokol a podporovat gymnastiku.
Zdeněk Růžička zemřel ve věku 96 let dne 18. dubna 2021. Jeho odvaha, oddanost gymnastice a bojovnost vůči politickým režimům zanechaly nezmazatelnou stopu v českém sportu.
