Althea Gibsonová: Překonání rasové segregace ve světě tenisu
Musíme se přenést do čtyřicátých a padesátých let minulého století, do doby, kdy ve Spojených státech amerických zuřila rasová segregace. Černošští obyvatelé mohli autobusy jezdit jen na předem určených místech, v kině seděli stranou od bělochů. Sportovní týmy zase odmítaly nastoupit proti soupeřům, kde hráli Afroameričané.
Tohle všechno zažila Althea Gibsonová. Její rodiče pracovali jako farmáři na pronajatém poli s bavlnou, ale hospodářská krize je zahnala do New Yorku, kde hledali jiné živobytí. To byly malé Althee tři roky.
Vyrůstala tak v ulicích Harlemu. V pozdějších rozhovorech se nijak netajila tím, že byla flink, který chodil za školou. A to i přesto, že se její otec nebál použít fyzické násilí, aby ji umravnil.
Althea totiž propadla sportu. Na betonových pláckách Harlemu hrála kdeco. Basketbal nebo třeba „paddle tennis“, sport podobný tenisu s dřevěnými pálkami na malém hřišti.
„Vždycky jsem chtěla být někdo. Pokud se mi to nakonec podařilo, bylo to z poloviny proto, že jsem byla dostatečně soutěživá, abych snesla všechny útrapy, a z poloviny proto, že byla spousta lidí, kteří se o mě na té cestě starali,“ pronesla později Gibsonová.
A měla pravdu. Jejího talentu si v deseti letech všiml hudebník Buddy Walker, který bydlel v sousedství, koupil jí tenisové rakety a doporučil ji do černošského tenisového klubu.
Althea měla dlouhé nohy i ruce, skvěle se pohybovala a do míčku uměla dát pořádnou ránu. Brzy vrstevnice v tenisovém klubu převyšovala.
Jenže to nebylo jen tak. Mezi zápasy přespávala v autě, protože do hotelu ji nepustili. Dostala se jen na turnaje vyhrazené pro hráče tmavé barvy pleti, i když bylo jasné, že její um může dobýt mnohem slavnější kolbiště.
A to už přichází na scénu další pomocník z její cesty. Psal se rok 1950, když se bývalá světová tenisová jednička Alice Marble neudržela a napsala do prestižního časopisu American Lawn Tennis ostrý sloupek, kde vyčetla tehdejším šéfům amerického tenisu, proč někoho tak talentovaného jako Gibsonová nepozvou na domácí svátek US Open.
„Pokud jsou bělošské hráčky natolik nadřazené Gibsonové, ať se s ní popasují přímo na kurtu. Dokažte, že je tenis sportem gentlemanů,“ napsala Marble tehdy.
Zafungovalo to. Zlomila rasové předsudky. Gibsonová se podívala nejen na US Open, ale i do Paříže nebo na slavn
