Ještě na hlavním nádraží v Hamburku, několik hodin před klíčovým duelem skupiny F na fotbalovém mistrovstvím Evropy, měl člověk po vystoupení z vlaku pomalu pocit, že přijel do Istanbulu.
Na každém kroku turecký dres, lidé s velkými tureckými vlajkami. Totéž při pohybu ve městě. Půlměsíc s hvězdou čouhal z kdejakého auta.
Aby ne, turecká menšina v Německu je velmi výrazná i v Hamburku. Byť ne až tolik jako v Dortmundu, kde turečtí fotbalisté odehráli první dvě utkání Eura. Stejně Hamburk zápasem s Čechy žil.
„Nastoupí ten váš útočník? Jak se jen jmenuje… Patrik Schick!“ vyzvídal chlapík v tureckém dresu a působil dojmem, že jména jiných českých fotbalistů by vytáhl jen stěží.
Však také turecká média posledního soupeře ve skupině přehlížela a spíše už myslela na to, koho Turecko vyzve v osmifinále turnaje.
Sebevědomí fanoušci zase slibovali, že na padesátitisícovém stadionu čeká na Čechy peklo. Objevily se i posměšné hlasy o tom, že překupníci využili nedokonalého systému distribuce lístků ze strany FAČR a vstupenky se dostali mezi příznivce Turecka.
Kdeže peklo. Už v okolí Volksparkstadionu byla pořádně slyšet čeština.
Fanoušci Tomáše Součka a spol. měli svůj početný průvod. Zahlédnout se daly vtipné cedule „Svíčková je lepší než kebab“, třeba i v pivní variaci, která ale nebyla na stadion vpuštěna kvůli překročení povolené velikosti transparentu.
Nicméně už při rozcvičce rozjeli Češi na tribunách klasiku „Kdo neskáče, není Čech“ a spoustu lidí se hned chytilo. Turci v přesile snad s milionem vlajek v hledišti na tohle skoro nijak nereagovali.
I v prvních dvaceti minutách samotného zápasu byli o dost hlasitější čeští fanoušci. Turci spíš pískali, když držel míč soupeř. Jako by se ve velkém počtu nemohli pořádně sladit.
Jejich první salva přišla až po červené kartě pro Antonína Baráka.
Emoce lehce rozdmýchala i šarvátka několika fanoušků zkraje druhého poločasu, po prvním gólu rozsvítili Turci světýlka. Skutečné peklo však spustili Češi po Součkově vyrovnání na 1:1.
Při následných českých útocích nebylo v hledišti slyšet vlastního slova a pořádně znejistěli i sebevědomí Turci. Vladimíra Coufala skoro nenechali rozehrát roh, tak dlouho ho zasypávali sprškou kelímků.
Ve stresu zůstali až do samotného závěru, který si přece jen po gólu na 2:1 mohli vychutnat už naplno. Nehledě na strkanice na hřišti nebo na průnik na hřiště v podání pomatence s půlměsícem na tričku.
Ale slibované peklo to nebylo ani později v ulicích Hamburku. Jen lehká popíchnutí v podobě troubení, když turecký řidič zvětřil české dresy.
Čeští fanoušci by si osmifinále proti Rakousku v příznivé lokaci Lipska zasloužili za středeční výkon možná více.
Čeští fanoušci se přesily do Hamburku, aby podpořili svůj tým na fotbalovém mistrovství Evropy. Při příjezdu do města však měli pocit, že se ocitli v Istanbulu, kde je turecká menšina v Německu velmi výrazná. Fanoušci obou týmů se připravovali na klíčový zápas skupiny F a atmosféra byla napjatá.
Na stadionu se fanoušci České republiky snažili podpořit svůj tým různými pokřiky a transparenty. Turečtí fanoušci byli také hlasití, ale občas se zdálo, že mají problém se sladit ve velkém počtu. Emoce se vyostřily po červené kartě pro Antonína Baráka a po gólu na obou stranách.
Čeští fanoušci se nevzdali ani po inkasovaném gólu a jejich podpora byla cítit po celý zápas. Nakonec jejich tým dokázal vyrovnat a následně skórovat druhý gól, což fanoušky nadchlo. I když bylo slyšet pár troubení od tureckých fanoušků, slibované peklo na stadionu i v ulicích Hamburku se nekonalo.
Čeští fanoušci si nyní mohou užít osmifinále proti Rakousku v Lipsku a doufat, že jejich tým bude pokračovat ve skvělých výkonech na Euru. Atmosféra na stadionech bude jistě napínavá a plná vášně ze strany fanoušků obou týmů.
