35letý rodák z jihozápadu Kanady zůstal ochrnutý od pasu dolů po těžké havárii v závodě IndyCar na oválu Pocono Raceway v roce 2018.
Přesto se nevzdal, bojoval s nepřízní osudu, vrátil se na závodní okruhy a už dosáhl pozoruhodných úspěchů.
16. října loňského roku se Wickens zapsal do historie motorsportu. Bez ohledu na zdravotní obtíže dokázal spolu s Američanem Harry Gottsackerem triumfovat v kategorii cestovních vozů TCR v rámci zámořského seriálu IMSA Michelin Pilot Challenge.
Duo, které se střídalo ve voze Hyundai Elantra N s řízením přizpůsobeným Wickensovu zdravotnímu omezení, si zajistilo titul po dramatickém finále sezony na okruhu Road Atlanta.
Posádce korejského vozu stačilo k historickému triumfu skončit v první osmičce. Na mokru dojela za dramatických okolností čtvrtá a zajistila tak svému týmu Bryan Herta Autosport cenné vítězství.
Titul byl pro dvojici Wickens, Gottsacker zasloužený. Z celého závodního pole předvedli nejvyrovnanější výkony, v šesti z deseti závodů dojeli na druhém místě. „Měl jsem letos pocit, že jsem prostě lepší profesionál. Myslím, že za mě mluví výsledky,“ konstatoval Kanaďan.
Wickensovým osudem se staly formule. K nešťastné havárii, na niž doplatil přetrvávajícími problémy s hybností dolních končetin, došlo v monopostu Schmidt Peterson Motorsports v premiérové sezoně v IndyCar.
Koncem června se po dlouhých šesti letech vrátil za volant monopostu. Před Grand Prix Portlandu si mohl vyzkoušet speciál elektrické formule E.
Vůz specifikace GEN3, který je nejrychlejším a nejlehčím závodním elektromobilem na světě, měl upravené ruční řízení tak, aby vyhovoval Wickensovým potřebám.
Kanaďan objel na okruhu Portland International Raceway jedenáct kol. Dokázal tak nejen svoji vůli, ale i to, že s takovým omezením je možné pilotovat vůz ze světového šampionátu.
„Řídit vůz GEN3 byla úžasná příležitost. Formule E už nějakou dobu bedlivě sleduji. Ale nikdy jsem nevěděl, jak bych mohl dostat se za její volant. Velké díky formuli E a výrobci vozu Spark za jejich vynalézavost a za vývoj systému ručního ovládání, abych mohl v Portlandu vůz řídit,“ prohlásil jezdec.
Wickensova účast v testu nebyla jen symbolickým gestem. Šlo o důležitou zkoušku, která měla ukázat, zda se může naplno vrátit do světa formulových závodů.
„Je to výsada nabídnout jezdci Robertova kalibru jízdu ve voze GEN3 formule E. Robertova vášeň a odhodlání vrátit se k závodům monopostů jsou jasné a já doufám, že tento test mu otevře dveře do budoucnosti,“ prohlásil šéf formule E Jeff Dodds.
Wickensova cesta motoristickým sportem začala v motokárách a postupovala přes různé nižší formule včetně vítězství v šampionátu formule Renault 3.5 a v roce 2011.
V té samé sezoně se stal rezervním jezdcem stáje F1 Virgin Racing. Po šesti sezonách v německém seriálu cestovních vozů DTM zamířil roku 2018 za moře do IndyCar.
Navzdory nehodě, která mu změnila život, je patrná Wickensova neochvějná touha znovu závodit. Úspěšný návrat do třídy TCR a průlomový test v upraveném voze formule E jsou důkazem Kanaďanovy vůle a zároveň i velkého pokroku v závodních technologiích. Jen díky nim se vozíčkář mohl úspěšně vrátit do monopostu.
Robert Wickens, kanadský jezdec z IndyCar, se stal známým po vážné havárii v roce 2018, která ho ochromila od pasu dolů. Přesto se nevzdal a vrátil se k závodění, dosahujíc pozoruhodných úspěchů. V říjnu loňského roku dokázal společně s Harrym Gottsackerem vyhrát kategorii TCR v rámci IMSA Michelin Pilot Challenge.
Tým Bryan Herta Autosport, ve kterém Wickens a Gottsacker závodili s vozem Hyundai Elantra N, si zajistil titul po dramatickém finále sezony na okruhu Road Atlanta. I přes zdravotní omezení dokázali duo dosáhnout historického triumfu.
Wickens se po dlouhé době vrátil za volant monopostu a dokonce měl možnost vyzkoušet speciální elektrický vůz formule E. Jeho účast v testu vozu GEN3 byla důležitou zkouškou, která měla ukázat, zda se může plně vrátit do světa formulových závodů.
Robert Wickens začal svou cestu motorsportem v motokárách a postupně se dostal až do formule IndyCar. Navzdory vážné nehodě, která ho postihla, ukázal svou nezlomnou touhu znovu závodit. Jeho úspěšný návrat do závodů TCR a průlomový test ve formuli E jsou důkazem jeho vůle a pokroku v závodních technologiích. Díky nim se mu podařilo úspěšně vrátit do monopostu a ukázat světu, že i s omezením je možné dosahovat velkých úspěchů.
