Bylo to během covidové pandemie, kdy se Hulme cítil vyhořelý. Sbalil se a nový smysl života vyrazil hledat na 1500 kilometrů dlouhou cestu mezi Victorií a Kapským Městem. Trvala 50 dní.
„Jedná se o naprosto zásadní moment mého života,“ vypráví 30letý fighter v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Hluboce nábožensky založený Hulme mluví také o tom, jestli necítí rozpor mezi vírou a krutostí MMA. Ostatně o šest let staršího řeckého soupeře hodlá v Třinci poslat do důchodu.
Oba stojí na začátku pyramidy Tipsport Gamechanger, v rámci níž se šestnáctka bojovníků střední váhy v pavouku porve o prize money ve výši milion eur celkově. Hulme je jediným fighterem, který není z Evropy.
A v Evropě budete zápasit vůbec poprvé, že ano? Osobně jste to nazval evropskou invazí.
Je to tak, poprvé v Evropě. Termín evropská invaze mi připadal vtipný, protože Evropané před mnoha lety obsadili Jižní Afriku. Teď se vracím, chystám svůj nálet na Evropu a zkusím štěstí v Gamechangeru.
Jenže déle než rok jste bez zápasu. Proč? A nebude to problém?
Dal jsem si nějaký čas, abych přešel do střední váhy a upravil si vlastní cíle v tomhle sportu. Žádné problémy nepředpokládám a až v sobotu vlezu do klece, fanoušci ode mě mohou očekávat elektrizující výkon plný pořádné síly.
Vaši sportovní kariéru provází i silný příběh z osobního života. V období covidové pandemie jste vyrazil na dlouhou pouť. Jak důležitá pro vás byla
Byl to zásadní moment mého života, něco jako cesta hrdiny, na které je každý další den něčím novým a neznámým. Naučil jsem se spoustu věcí o sobě i o dobrotě a laskavosti lidí v Jižní Africe. Nebýt té pouti, dnes bych nebyl člověkem, jakým jsem.
Můžete nás vzít zpět v čase? Proč jste se rozhodl jít 1500 kilometrů dlouhou štreku. Nepřipadalo vám to šílené?
V době na začátku covidové pandemie jsem v sobě cítil velký odpor k návratu do klece a měl jsem otázku pro Boha: „Co ode mě chceš?“ Všichni mí přátelé mysleli, že jsem zešílel, ale já měl v úmyslu potkat Boha na nějaké hoře a získat odpovědi. Týden jsem dával dohromady zásoby a pak jsem se vydal na cestu víry. Když se ohlédnu zpět, vlastně jsem vůbec neměl ponětí, do čeho jdu, ale když se pro něco rozhodnu, nic mě nezastaví.
Dá se vypíchnout nejsilnější zážitek, který vás na cestě potkal?
Většinou jsem přespával u cesty nebo jsem přeskočil plot a stanoval na farmářském pozemku. Jednou když už se stmívalo, jsem v dálce viděl stromořadí, u kterého bych mohl přespat. Bylo to tak na hraně, jestli tam stihnu do tmy dojít. Vtom jsem od srdce uslyšel hlas, který říkal: „Věř mi.“ Došel jsem tam a potkal na místě pracovníka farmy. Ptal jsem se ho, jestli tam můžu stanovat, ale řekl mi, že povolení mi musí dát majitel. Volali jsme mu.
Jak to dopadlo?
Neozýval se, mezitím už padla tma a pracovník farmy říkal, že budu muset odejít. Frustrovaný a naštvaný jsem odešel. Po chvíli mi volal ten majitel s tím, že tam nakonec stanovat můžu. Tak jsem se vracel, ale pořád naštvaný. Dávno byla tma, takhle jsem si to nepředstavoval, když jsem slyšel vnitřní hlas. Nicméně v půlce cesty se telefon ozval znovu a majitel hlásil, že mě jeho zaměstnanec zaveze autem přímo na farmu a přespím tam.
Jinak ale muselo být nebezpečné nocovat takhle „na divoko“, ne? A neměl jste někdy chuť celou cestu zabalit?
Dvakrát už jsem ztrácel víru a chtěl to vzdát. Jenže i kdybych to udělal, nebylo kam jít, navíc jsem si vždy uvědomil, že ještě nemám odpovědi, které jsem potřeboval získat. Takže žádný konec nepřipadal v úvahu. A pokud jde o nebezpečí, od lidí žádné nepřišlo. Věřím, že jsem byl pod boží ochranou. Nastala jedna situace, kdy mě při cestě na horu pronásledovala divoká kočka. Ale co přesně to bylo a kam pak zmizela, to netuším.
Chtěl jste se spojit s Bohem. Odmalička byla víra důležitou součástí vašeho života
Ano, víra je v mé rodině hluboce zakořeněná. A i když často vypadnu z vozu, Bůh byl pro mě vždy vodítkem a kotvou.
Jak jste se cítil na konci pouti, fyzicky i mentálně? Co byla ta odpověď?
Při té cestě jsem shodil 10 kilogramů, ale přitom jsem se cítil fyzicky silný a připravený k akci. Psychicky jsem se octl na dobrém místě. Naučil jsem se, že cesta sama o sobě je cíl. Pokud se budu neustále soustředit jen na nějaký cíl, nikdy k němu nedorazím.
Pak jste zkompletoval další výzvu, a sice zdolání 13 vrcholů. Na každém z nich jste se pomodlil. Jaký smysl mělo pro vás tohle?
Na každém vrcholu jsem se modlil za něco nebo za někoho, většinou za naši zemi nebo lidi, které jsem potkal na své cestě. Na posledním vrcholu jsem se modlil za sebe. To byl Devil’s Peak (Ďáblův vrchol). Nepamatuju si ostatní modlitby, jsem si jistý, že jsem měl dlouhý seznam, ale když jsem se dostal na vrchol, mohl jsem říct jediné: „Miluju tě, Bože, staň se vůle tvá.“
Jak jde dohromady vaše víra a tak tvrdý a krutý sport, jakým je MMA? Není v tom konflikt?
Život je tvrdý a Bůh stvořil nás všechny jako bojovníky a učence. Nevidím žádný konflikt v tom, když se dva bojovníci vzájemně dohodnou na vzájemném boji.
Vy budete bojovat s 36letým Řekem Andreasem Michailidisem, který dříve došel v pyramidě Gamechangeru až do finále. Co si o něm myslíte?
Že má za sebou skvělou kariéru a do jisté míry obdivuji, že stále posouvá své limity. Ale měl by mnohem lepší život, kdyby už ze světa MMA odešel. Je to hra pro mladší a nerad ho uvidím vážně zraněného jen kvůli penězům.
V Gamechangeru jste jediný fighter, který pochází odjinud než z Evropy. Může vám africký původ pomoct?
Já to vidím jako výhodu. Vyrůstat v boji s divokým zvířaty v Africe, to není nic pro slaboduchého jedince. Díky tomu je náš styl boje syrovější a primitivnější. A pokud něčemu takovému čelíte poprvé, může to být pro vás zdrcující.
Mark Hulme (vlevo) při tréninku se slavným krajanem Dricusem du Plessisem, aktuálním šampionem UFC ve střední váze:
Mark Hulme, 30letý bojovník MMA, se rozhodl vydat na neuvěřitelnou cestu během doby pandemie. Cítil se vyhořelý a hledal nový smysl života, tak se vydal na 1500 kilometrů dlouhou poutní cestu mezi Victorií a Kapským Městem. Trvalo mu to 50 dní, ale pro něj to byl zcela zásadní okamžik jeho života.
Hulme, hluboce nábožensky založený, hovoří o své víře a o tom, jak se snaží spojit tvrdost MMA s náboženstvím. V současnosti se připravuje na svůj první zápas v Evropě, kde se zúčastní turnaje Tipsport Gamechanger. Je jediným bojovníkem v turnaji, který není z Evropy.
Během své pouti se Hulme naučil hodně o sobě i o lidech v Jižní Africe. I když mnozí považovali jeho cestu za šílenou, pro něj to byla nezbytná výzva, která mu pomohla najít odpovědi, které hledal.
Na konci své pouti zdolal 13 vrcholů a na každém z nich se modlil. Pro něj to byla důležitá součást celého procesu, která mu pomohla najít smysl a sílu pokračovat dál.
Hulme se nyní připravuje na svůj zápas s Andreasem Michailidisem v rámci turnaje Gamechanger. I když obdivuje Michailidise za jeho kariéru, doufá, že by měl lepší život mimo MMA.
Jeho africký původ mu podle něj může pomoci v jeho boji v Evropě. Vyrůstání v divoké přírodě Afriky ho naučilo tvrdosti a primitivnímu stylu boje, což může být pro někoho nového velkou výhodou.
Mark Hulme je příkladem bojovníka, který se nebojí vybočit ze zaběhlých kolejí a hledat nové výzvy a smysl života. Jeho odvaha a víra mu pomohly překonat mnohé překážky a najít cestu k osobnímu růstu a poznání.
