Sportovní ředitel Tomáš Rosický už před závěrečným podzimním duelem s Jabloncem podržel ve funkci hlavního trenéra Larse Friise. V rozhovoru pro O2 TV Sport však dodal: „Víme, že nejen personálně se musí pár věcí změnit a musíme tým osvěžit, přinést novou konkurenci.“
V novém roce slib začal naplňovat. Z realizačního týmu se musel odporoučet Jens Askou. Švéd z IFK Göteborg vydržel na Letné jen půl rok, což není dobrá vizitka pro sparťanský skauting a management vůbec.
Z hlediska inkasovaných gólů skončil tým v podzimní ligové části až na 6. příčce (dostal 22 branek, Slavia 7, Plzeň 15). Ovšem nenese klíčovou odpovědnost za hru v defenzivě i ofenzivě hlavní trenér? Na něm přece je, aby vše co nejlépe skloubil.
Proto pochybnosti o Friiseho kompetentnosti pro roli muže číslo jedna na sparťanské lavičce přetrvávají. Kdyby na ní seděl český kouč a měl třináctibodovou ztrátu na vedoucí Slavii a šestibodovou na druhou Plzeň, nejspíš by již musel vyklidit kancelář.
Ale ve fotbale také platí, že sebelepší trenér sám nic nezmůže. Potřebuje se opřít o precizní dlouhodobou klubovou strategii, na jejímž převedení do života pracuje jednotně a systematicky s vedením. Společně monitorují i případné odklony od vytyčené linie nebo nedostatky. Aby mohly být záhy napraveny.
„Vše musí být vyhodnocováno reálně, bez růžových brýlí, protože výsledky můžou realitu zkreslovat nahoru i dolů,“ upozorňoval vždy Sir Alex Ferguson, strůjce někdejší dominance Manchesteru United.
Na Letné se tím příliš po hodech neřídili.
Po obhajobě mistrovského titulu a úspěšném proplutí sítem kvalifikace Ligy mistrů nikdo neřešil, že k opětovné korunovaci pomohla vydatně slávistická nepohoda. Nikdo nezaregistroval ani varovný signál z předkol Ligy mistrů, kde český šampion herně nepředčil FCSB Bukurešť nebo švédské Malmö, které v odvetě bylo oslabené o nejlepšího hráče. A když sparťané na úvod v Lize mistrů smetli Salcburk, nikoho nezajímalo, že rakouský lídr se nachází na sestupné křivce.
Logicky následovalo vystřízlivění. A hodně nepřesvědčivé dumání sparťanských velitelů nad tím, jak z bryndy ven.
V polovině listopadu František Čupr, výkonný místopředseda Sparty, v podcastu pro Sparťanské noviny, prohlásil: „Je to krize a věc, ze které jsme všichni nešťastní. Hledáme cestu, jak z ní ven. Není to tak, že bychom věděli, že změníme tohle a dostaneme se z toho.“
Proč by hledal cestu, kdyby ji měla Sparta danou?
Lars Friis opakovaně vzdychal: „Chybí nám kvalita.“ Onu kvalitu ale vytváří především sportovní ředitel po boku s hlavním trenérem. I když poslední slovo má samozřejmě majitel.
A ještě jednou František Čupr ze zmiňovaného podcastu: „Udrželi jsme přes léto kádr bez větších změn, a když se na to podíváme z pohledu cíle dostat se do Ligy mistrů, tak se to jednoznačně povedlo. Ale upřímně říkám, že kdybych měl současné informace, chtěl bych po Tomášovi (Rosickém), aby se víc zamyslel nad okysličením kádru. Myslím, že jsme udělali chybu, že jsme k tomu nepřistoupili.“
Jak to, že jeden z nejvyšších klubových představitelů neměl už tenkrát dostatečné informace?
Navíc Sparta již v létě vydatně okysličila kádr. Ne že ne.
Do Girony se vydal Ladislav Krejčí, respektovaný vůdce sparťanské smečky. Do dánského Midtjyllandu zamířil útočník Jan Kuchta.
Na Letnou se naopak stěhovali kanonýr Albion Rrahmani, ofenzivní záložník Ermal Krasniqi, krajní bek Imanol Garcia, stopeři Elias Cobbalt a Mathias Ross.
Leč očekávaný kyslík do sparťanské hry to nepřineslo. Proč? To je opět otázka pro klubové špičky a skauting.
Teď blíže ke hře.
Priskeho mistrovské tituly byly založené na kontr fotbalu v rozestavení 3-4-3. Dánský kouč našel ideální formaci pro tehdejší mužstvo po památném výbuchu v derby v Edenu, kde slávisté rivala rozsekali 4:0.
Stěžejní trumf však vytasil tím, že přinutil všechny hráče pracovat pro tým. Třeba při přepínání z obrany do útoku. Neříkejme, že všichni to dělali dokonale, ale už to, že se z toho nikdo nemohl vyvléknout, byl oproti minulosti pokrok.
Priske prosadil na Letné i pravidlo, že žádný hráč není v hierarchii nad klubem, nadřízenými a týmem. Pamatujete, jak poslal reprezentanta Čvančaru v Pardubicích rovnou do kabiny, když naštvaně opouštěl trávník poté, co byl vystřídán a nepodal ruku u lajny spoluhráči? Byl to silný signál pro všechny, že takové chování je v profesionálním klubu neakceptovatelné.
Po Priskeho odchodu Sparta z těchto zásad slevila.
Jeden příklad. Qazim Laci na podzim opakovaně selhával v okamžitém přepřahání do defenzivy a v návratu do správného prostoru. Nebyl v tom sám, což kvalitnější soupeři dokázali potrestat góly.
Přesto Friisovi nevadilo, když si energický Albánec stoupl po říjnové prohře v Plzni doprostřed tradičního sparťanského kolečka a k týmu vedl hodně temperamentní proslov.
„Neměl by to dělat kapitán?“ ptali se pak letenští příznivci.
Na pásce nesejde, ale právo seřvat mužstvo by měl mít jen ten, kdo beze zbytku plní veškeré týmové principy, s čímž Laci nekoresponduje.
Když tohle vedení dopustí, morálku nemůže vrátit do Priskeho vydupaných kolejí.
Lars Friis měl už jako asistent na starosti sparťanskou ofenzivu, ale že by ji vyleštil, se říct nedá. Mužstvo má nadále potíže s vypracováváním si brankových šancí z otevřené hry. Pohled na výši xG, tedy ukazatele, který měří kvalitu střel, tudíž i gólových příležitostí: Letenští vstupují do roku 2025 v tabulce tohoto kritéria až ze 4. místa s hodnotou 31,20. Před nimi jsou Baník Ostrava (31,22), Viktoria Plzeň (31,50) a vedoucí Slavia (37, 97).
Proč tomu tak je?
Sparta v útoku spíš spoléhá na individuální kvality jednotlivců než na vědomou souhru. Kdežto top mezinárodní fotbalu vyžaduje opak.
Ještě něco málo k národnostnímu složení týmu. Našinec nemusí nevraživosti mezi Srby, Albánci, respektive Kosovany zcela porozumět, ovšem i selským rozumem lze usoudit, že může jít o časovanou bombu i ve fotbalové kabině. Srbsko považuje stále oblast Kosova, z drtivé většiny tvořenou Albánci, za své svrchované území.
„My jsme otevřený klub, bereme hráče podle kvality a charakteru, ne podle národnosti, vyznání, orientace,“ zdůraznil Tomáš Rosický v rozhovoru pro iSport.cz a pokračoval: „Samozřejmě, tady je potenciál problému, víme o tom. Poprvé jsme se na to ptali, když tady byl Albánec Qazim Laci a přicházel Birma (Srb Veljko Birmančevič). Oba říkali, že žádný problém není, stejné to bylo s Ermalem i Albionem. Ve finále je to ale tak, že o tom něco víme, ale když nejsme uvnitř toho konfliktu a nevyrostli jsme v tom prostředí, úplně tomu nerozumíme.“
Letenská generalita musí vybalancovat i zápasovým management. Na podzim jakoby zapomněla, že v této sezoně vede z první příčky v domácí lize přímá cesta do základní části Champions League.
Malé srovnání: Sparta absolvovala utkání na Manchesteru City a o čtyři dny později důležitý ligový duel v Plzni. Na Etihad stadium, kde se nedal příliš očekávat bodový výlov, vyběhla se všemi stěžejními hráči, aby ve Štruncových sadech protočila základní sestavu na šesti místech a příležitost dostali spíš alternující hráči. Výsledek? Porážky 0:5 a 0:1.
Slávisté k podobnému rébusu přistoupili jinak. V Evropské lize proti Ajaxu Amsterodam nechali opory na střídačce, aby je pošetřili na derby se Spartou. S Nizozemci sice ztratili po plichtě 1:1, ale střet se Spartou zvládli za tři body a upevnili si první místo.
Letenský jarní vzlet vzhůru nebude vzhledem ke všem popsaným trablům jednoduchý. A prioritně rozhodně nestojí na zimním okysličení či výměně asistenta.
Fotbalová Sparta Praha se nachází v obtížné situaci a potřebuje komplexní restart, nejen výměnu asistenta. Sportovní ředitel Tomáš Rosický před závěrečným podzimním duelem s Jabloncem odvolal hlavního trenéra Larse Friise a naznačil, že potřebuje tým osvěžit a přinést novou konkurenci.
V novém roce se začaly dít změny, když se musel odporoučet Jens Askou, který na Letné vydržel jen půl roku. Tým skončil na 6. místě v podzimní části ligy co se týče inkasovaných gólů, což naznačuje potřebu zlepšení jak v defenzivě, tak v ofenzivě.
Pochybnosti o kompetentnosti Friiseho pro roli hlavního trenéra zůstávají a je otázkou, zda je schopen tým správně vést. Potřebuje se opřít o dlouhodobou klubovou strategii a pracovat jednotně a systematicky s vedením. Důležité je monitorovat vývoj a rychle reagovat na nedostatky.
Sparta se musí zaměřit na kvalitu týmu a hledat cestu ven z krize. Nedostatek souhry v útoku a individuální přístup hráčů nejsou dostatečné pro úspěch. Kromě toho národnostní složení týmu může být potenciálním problémem, který je třeba vyvážit.
Zápasový management je dalším klíčovým prvkem, který je třeba zlepšit. Sparta musí lépe plánovat své zápasy a prioritizovat cesty do evropských soutěží. Jarní sezóna nebude jednoduchá, ale s správnými změnami a strategií může tým dosáhnout úspěchu.
Výměna asistenta není jediným řešením pro Spartu Praha, potřebuje komplexní restart a novou strategii, aby se vrátila na vrchol českého fotbalu.
