Dvojnásobná olympijská vítězka na trati 800 metrů a nejznámější sportovkyně s takzvaným odlišným sexuálním vývojem v rozhovoru pro CNN přiznala, že sledovat hon na Chalífovou pro ni byl drásavý zážitek.
Start Alžířanky na pařížských hrách vyvolal kontroverze kvůli pochybnostem o jejím pohlaví. Chalífová byla loni diskvalifikována z MS kvůli příliš vysoké hladině testosteronu.
Mezinárodní olympijský výbor ovšem potvrdil, že je Chalífová od narození ženou, a nechal ji startovat. Alžírská boxerka pak ve velterové váze do 66 kilogramů porazila všechny soupeřky a získala zlatou medaili.
„Bylo to pro mě velmi emotivní,“ uvedla Semenyaová s tím, že se jí vybavily četné útoky proti ní samotné.
Pochybnostem o tom, že je ženou, totiž čelila už od útlého mládí. A čelí jim dodnes.
„My lidé máme tendenci zapomínat na to, že nemůžeme ovládat přírodu,“ dodala. Dle jejích slov nemůže být výkon sportovců závislý pouze na přirozených rozdílech mezi nimi, vzhledem k tomu, že tolik trénují.
Jihoafričanka si přitom během své kariéry prozatím prožila opačný vývoj než Chalífová.
Semenyaová nejprve startovat mohla, na olympiádách 2012 a 2016 slavila triumfy v běhu na 800 metrů, třikrát ovládla MS, a dokonce se od ní čekal útok na letitý světový rekord Jarmily Kratochvílové.
30. června 2018 zaběhla v Paříži čas 1:54,25. Jednalo se o čtvrtou nejrychlejší „půlku“ historie, k historickému maximu chyběla jen necelá sekunda.
Jenže krátce poté světová atletika obnovila „testosteronové“ pravidlo a nařídila Jihoafričance hormonální léčbu jako podmínku pro účasti v závodech na tratích mezi 400 a 1500 metrů.
Semenyaová ji odmítla. „Ukřižovali mě, ale já nikdy nepřestanu bojovat,“ slavně se vyjádřila v rozhovoru pro BBC.
Jak řekla, tak koná dodnes. Už pět let se vytrvale brání soudní cestou.
Její odvolání v minulosti zamítl sportovní arbitrážní soud CAS a v roce 2020 i švýcarský federální soud. Mezitím se Semenyaová blýskla celou řadou silných výroků, které se vyjímaly v titulcích.
„Nechápu, proč se mluví o tom, že mám nějakou výhodu. Protože jsem prostě žena. Když čůrám, čůrám jako žena. Nechápu, proč říkáte, že jsem muž, jen proto, že mám hluboký hlas,“ vyprávěla emotivně v jihoafrické televizi.
Naději dostala už třiatřicetiletá Caster až před rokem.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku uznal, že se kvůli nařízení o hormonální léčbě stala obětí diskriminace a nedostalo se jí řádného projednání případu.
Cesta k návratu na běžeckou dráhu je ale ještě dlouhá. Rozsudek totiž platnost předpisů Světové atletiky (WA) neruší. Švýcarský soud se navíc odvolal a případ nejnověji zamířil do Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva.
Hyperandrogenní Jihoafričanka nyní během olympiády v Paříži ocenila přístup MOV v případu Chalífové. Zároveň vyzvala olympijský výbor k větší snaze o to, aby individuální sportovní federace nemohly sportovce diskriminovat.
„Výbor by se měl ujistit, že jsou všichni sportovci pod jejich ochranou. Neměla by existovat žádná organizace, která bude segregovat, diskriminovat a dehumanizovat lidi,“ uvedla pro CNN.
„Skutečně se psychologicky cítíte dehumanizováni,“ prohlásila a nemluvila pouze o samotné Chalífové, ale i o jejích rodičích.
Otec Alžířanky během her vystoupil a veřejně ukazoval rodný list své dcery a její fotky z dob, kdy byla ještě malá, aby dokázal, že je ženou.
„Rodičům tohle zlomí srdce. Někdo, kdo o jejich dceři vůbec nic neví, přijde a zpochybňuje ji, útočí na ni. A oni musí předstírat, že se nic neděje. Psychologicky je to ale rozloží,“ vysvětlila Semenyaová.
Mohlo by vás zajímat: Tak reagovala Imán Chalífová na vlnu nenávisti:
Alžírská atletka Imán Chalífová se stala terčem kontroverze kvůli svému pohlaví, které bylo veřejností zpochybňováno. I přes diskvalifikaci z mistrovství světa kvůli vysoké hladině testosteronu, Mezinárodní olympijský výbor potvrdil, že Chalífová je ženou a nechal ji startovat na olympijských hrách v Paříži. Zde získala zlatou medaili v boxu ve váze do 66 kilogramů.
Chalífová se v rozhovoru pro CNN vyjádřila k tomu, jak těžké bylo sledovat mediální hon na ni a jak se cítí dehumanizována. Již od mládí čelila pochybnostem o svém pohlaví a tyto útoky pokračují dodnes. Přesto se nevzdává a bojuje soudní cestou proti nařčením.
Naopak, jihoafrická běžkyně Caster Semenya, která také čelila obviněním z nedostatečné ženskosti kvůli vysoké hladině testosteronu, se stala symbolem boje za rovnost ve sportu. I přes odmítnutí hormonální léčby a diskvalifikace se Semenya nevzdává a bojuje o své právo startovat v závodech.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku nedávno uznal, že Semenya byla diskriminována kvůli nařízení o hormonální léčbě. I přes tuto pozitivní zprávu je cesta k návratu na běžeckou dráhu stále složitá, a Semenya se musí dál bránit proti diskriminaci.
Obě sportovkyně se staly symbolem boje za rovnost a spravedlnost ve sportu. Jejich odvaha a vytrvalost inspirovala mnoho lidí po celém světě k boji za svá práva a za konec diskriminace ve sportu.
