Brankářská lakrosová škola byla v ženské reprezentaci v posledních dvaceti letech vždy na velmi slušné úrovni.
Na jedinou členku týmu na hřišti s helmou a chrániči se často spoléhalo, a nejinak tomu bývá i v posledních letech, kdy v brankovišti stojí právě Nájemníková, velký talent a také dříč.
Jelikož odmalička bydlí v Radotíně, což je mekka lakrosu v Česku, nemohl ji tento sport minout.
„Už ve školce a pak ve škole hodně spolužáků lakros hrálo. Já si to zkoušela tehdy u současné spoluhráčky z reprezentace Markéty Malinovské na dvorku a chytlo mě to taky. Začínala jsem už ve čtyřech letech,“ vzpomíná Nájemníková.
Nejdříve hrála v poli a šlo jí to obstojně. Do branky se dostala až ve dvanácti letech.
„Naše brankářka tehdy onemocněla a trenérky se zeptaly, jestli si to nechci zkusit v bráně. Já byla pro všechno, tak jsem do toho šla. A zalíbilo se mi tam. Našla jsem si v brance takový svůj svět. Je to jiné, mám víc prostoru pro sebe, ale někdy mi chybí dát si gól,“ usmívá se mladá opora reprezentace a Radotína.
I takové přání se jí ovšem může splnit, protože nová pravidla ve fieldlakrosu žen říkají, že gól z lakrosky brankářky bude platit.
Spoluhráčky zezadu diriguje a pochopitelně se snaží být součástí týmu, přesto cítí, že v určitých chvílích je spíš sólistka.
„Když hrajeme fieldlakros, tak mám také čas si někdy odpočinout, když holky útočí na druhé straně. Ale u sixes je to opravdu náročné, to se hra pořád přelévá. Je to rychlejší a musím být víc ve střehu,“ líčí Nájemníková.
Sixes, v překladu šestkový lakros, je stále ještě nová varianta, která se představí už za tři roky v Los Angeles na olympijských hrách, kam se lakros vrátí po dlouhých 120 letech.
„Pokud by nám vyšla kvalifikace na olympiádu, byly bychom velmi šťastné,“ zasní se Nájemníková, ale ví, že to nebude nic lehkého.
Sen o cestě do Číny
Snazší cestu má česká reprezentace rozhodně před sebou už za pár dní. Na začátku března se totiž zúčastní v Portugalsku evropské kvalifikace na Světové hry, které se konají v srpnu v Číně. Ve hře jsou dvě volná místa a cílem Češek je jednoznačně jedno z nich obsadit.
„Doufám, že se nám povede postoupit, abychom mohly v létě odletět do Číny. Všichni v to doufáme. Hrozně ráda bych Světové hry zažila se vším všudy,“ přeje si gólmanka.
Letos ji však pravděpodobně čeká ještě jeden vrchol. V září se v domovském Radotíně hraje Evropský pohár mistryň, kde by v klubových barvách také ráda uspěla.
Nájemníková má i přes své mládí na kontě v reprezentačním dresu několik velkých turnajů. Už v patnácti letech hájila branku českého týmu na juniorském ME v Polsku a výraznou měrou přispěla ke stříbrným medailím.
„Vzpomínám si na semifinále s Walesem. Ze začátku jsme vedly, jenže pak soupeřky dotáhly. Zbývaly asi tři minuty do konce, když jsem dávala dlouhou nahrávku skoro přes celé hřiště na Markétu Malinovskou, která dala gól a přelomilo se to na naši stranu. Ve finále jsme sice prohrály s Anglií, ale byla z toho první medaile. Ještě mě vyhlásili nejlepší brankářkou turnaje, což jsem ani nevěděla, že se něco takového vyhlašuje. To bylo krásné,“ vybavuje si.
Už tehdy se na ni ptali pozorovatelé z amerických univerzit, přitom ona teprve dokončila základní školu.
Angličtiny se bála, teď ji studuje
V juniorském výběru byla Nájemníková také o rok později na MS v Kanadě, kde sice český tým v náročné konkurenci neuspěl, ovšem radotínská gólmanka byla v úspěšnosti brankářek třetí hned za dvojicí mistryň světa z USA.
Když pak Češky v roce 2023 obhajovaly na evropském šampionátu do 21 let stříbro, pořád ještě mohla stát v brance.
„Šampionát pořádala Praha a bylo to skvělé. Měli jsme fanoušky a hrozně jsem si to užívala. Znova jsme hráli finále proti Anglii a bylo to vyrovnanější než o pět let dříve. Byla z toho další medaile a znovu cena pro nejlepší brankářku mistrovství.“
Mezitím už sbírala další zkušenosti i v dospělé reprezentaci. Třeba na MS v USA v roce 2022. Loni už byla jedničkou na seniorském ME v Portugalsku.
„Sehrály jsme tam skvělý zápas s Anglií, kde jsme s ní dlouho držely krok. Největší zážitek ale byl závěrečný duel proti Itálii, který jsme otočily, i když jsme pár minut před koncem prohrávaly 9:14. Po obratu jsme postoupily na mistrovství světa do Japonska,“ pochvaluje si Nájemníková. Že si opět odnesla individuální cenu pro nejlepší gólmanku, už asi nikoho nepřekvapí.
Zájem z USA mladý talent pochopitelně těšil, jenže Kateřinu brzdila angličtina, se kterou měla problémy.
„Určitě bych dostala nějaké stipendium, ale asi bych se nedokázala v angličtině učit. Asi bych taky nezvládla jen tak odjet od rodiny. Teď už je to pryč. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou mě třeba čeká něco jiného,“ věří. Přesto na angličtině pracuje a aktuálně studuje jazykovou školu.
Relax se psem
Před zápasy má svoje rituály. „Zkouším si vizualizovat, jak by mohlo utkání vypadat. Trošku se dostanu do svého módu, pustím si do uší nějakou hudbu a těsně před rozcvičením si dělám žonglování s míčky, abych si rozcvičila ruce a postřeh,“ prozrazuje Nájemníková.
Většinou poslouchá rap nebo pop. Ráda má třeba píseň I’m Born To Run od American Authors.
„Pak se už připojuju k týmu, který má puštěný jinou hudbu přes reproduktor. Někdy ji slyším i přes moje písně, a když je tam třeba něco pomalého, tak mi to narušuje soustředění. Až při ostřejším rozcvičení jsou rychlejší věci pro všechny.“
Během covidu se hodně sblížila se svým psem a naučila ho hodně triků. „Spoluhráčky si ze mě dělají legraci, že když já umím žonglovat a pes zvládá triky, tak můžeme jít rovnou do cirkusu. Když není lakros, trávím čas se psem a užívám si to,“ dodává Nájemníková.
Český talent ze dvorku udivuje experty. Nájemníková sbírá ceny, v brance má svůj svět
Brankářská lakrosová škola byla v ženské reprezentaci v posledních dvaceti letech vždy na velmi slušné úrovni. Na jedinou členku týmu na hřišti s helmou a chraniči se často spoléhalo, a nejinak tomu bývá i v posledních letech, kdy v brankovišti stojí právě Nájemníková, velký talent a také dříč. Jelikož odmalička bydlí v Radotíně, což je mekka lakrosu v Česku, nemohl ji tento sport minout.
„Už ve školce a pak ve škole hodně spolužáků lakros hrálo. Já si to zkoušela tehdy u současné spoluhráčky z reprezentace Markéty Malinovské na dvorku a chytlo mě to taky. Začínala jsem už ve třech letech,“ vzpomíná Nájemníková. Nejdříve hrála v poli a šlo jí to obstojně. Do branky se dostala až ve dvanácti letech.
„Naše brankářka tehdy onemocněla a trenérky se zeptaly, jestli si to nechci zkusit v bráně. Já byla pro všechno, tak jsem do toho šla. A zalíbilo se mi tam. Našla jsem si v brance takový svůj svět. Je to jiné, mám víc prostoru pro sebe, ale někdy mi chybí dát si gól,“ usmívá se mladá opora reprezentace a Radotína.
I takové přání se jí ovšem může splnit, protože nová pravidla ve fieldlakrosu žen říkají, že gól z lakrosky brankářky bude platit. Spoluhráčky zezadu diriguje a pochopitelně se snaží být součástí týmu, přesto cítí, že v určitých chvílích je spíše sólistkou.
„Když hrajeme fieldlakros, tak mám také čas si někdy odpočinout, když holky utíkají na druhou stranu. Ale u sixes je to opravdu náročné, ta hra pořád přelévá. Je to rychlejší a musím být víc ve střehu,“ líčí Nájemníková.
Sixes, v překladu šestkový lakros, je stále ještě nová varianta, která se představí už za tři roky v Los Angeles na olympijských hrách, kam se lakros vrátí po dlouhých 120 letech.
„Pokud by nám vyšla kvalifikace na olympiádu, byly bychom velmi šťastné,“ zasní se Nájemníková, ale ví, že to nebude nic lehkého.
Sen o cestě do Číny
Snahu cestu má česká reprezentace rozhodně před sebou už za pár dní. Na začátku března se totiž zúčastní v Portugalsku evropské kvalifikace na Světové hry, které se konají v srpnu v Číně. Ve hře jsou dvě volná místa a cílem češek je jednoznačně jedno z nich obsadit.
„Doufám, že se nám povede postoupit, abychom m
