Na počátku příběhu slavné překážky pardubického závodiště byla škodolibost prince Taxise. V roce 1874 se totiž rozhodl, že na svém panství v Pardubicích postaví něco, co bude představovat obrovskou výzvu pro jezdce i koně. A tak vznikla Velká pardubická.
Velká pardubická je jednou z nejnáročnějších překážkových dostihových soutěží na světě. Její délka činí 6900 metrů a je rozdělena do 31 překážek, které mají různou obtížnost. Mezi nejznámější a nejnebezpečnější patří Taxisův příkop, který je pojmenován právě po zakladateli závodu.
Taxisův příkop je dlouhý 4 metry a široký 1,2 metru. Jeho hloubka se pohybuje mezi 1,5 až 2 metry. Překonání této překážky vyžaduje od jezdců nejen odvahu, ale také precizní skok a správné načasování. Ne každý koník je schopen tuto překážku překonat, a proto se Taxisův příkop stal jakýmsi symbolem pardubické Velké.
Od svého vzniku si Taxisův příkop vysloužil pověst nebezpečné a náročné překážky. Mnoho jezdců i koní zde utrpělo zranění, a někteří dokonce zemřeli. Přesto se však každoročně na závodišti v Pardubicích schází tisíce diváků, aby sledovali tento adrenalinový závod.
Přestože je Taxisův příkop považován za jednu z nejtěžších překážek na světě, existuje mnoho jezdců, kteří se na ni dokázali připravit a úspěšně ji překonat. Mezi nejúspěšnější patří Josef Váňa, který Velkou pardubickou vyhrál celkem osmkrát. Jeho rekordní čas je 9 minut a 51 sekund.
Velká pardubická a Taxisův příkop jsou také předmětem mnoha debat. Někteří lidé tvrdí, že je závod příliš nebezpečný a měl by být zakázán. Ostatní naopak argumentují, že tato tradice má své místo a je součástí českého kulturního dědictví.
Ať už je názor na Velkou pardubickou jakýkoliv, jedno je jisté – Taxisův příkop je obrovskou hrozbou pro jezdce i koně, ale zároveň je také chloubou pardubického závodiště. Každý rok přitahuje tisíce diváků, kteří se těší na adrenalinový zážitek a sledují, jak jezdcům a koním podaří překonat tuto legendární překážku.
