Dobeš zapsal v prvních pěti startech v NHL pět výher jako čtvrtý neamerický brankář v historii. K tomu má skvělý průměr 1,55 gólu na zápas, úspěšnost 94 procent. Co vy na to?
Start z říše snů pro každého mladého gólmana, takhle v NHL vyletět. Určitě si to parádně užívá. Postupně si za tím šel, prošel si juniorkami v Americe, univerzitní ligou NCAA, na farmě se první rok trochu vytrápil, druhý rok už chytal výborně. Vydřel si to, teď vidíme výsledky.
Přímo společně už několik let nespolupracujete, ale dál pozorně sledujete jeho cestu?
Ano, jsme v kontaktu, sem tam si napíšeme nějakou zprávu. Měl jsem ho kdysi jeden rok v Chomutově a pak ve své brankářské škole, kterou vždy v létě čtyři nebo pět let navštěvoval. Pracovali jsme spolu. Pár let mi i z Ameriky posílal videa, řešili jsme je. Teď už jde samozřejmě jiným směrem, má svého trenéra brankářů.
Jak vzpomínáte na ročník 2016/17, kdy Dobeš přišel z Ostravy za vámi do Chomutova V 15 letech, na druhý konec republiky.
Dobře si na to vzpomínám. Pracovalo se s ním výborně, hned bylo poznat, že je to velmi inteligentní chlapec. Kuba je člověk, kterému když něco vysvětlíte, tak se rád ptá, chce vědět, proč je to tak. Mám rád, když někdo jen slepě nenásleduje to, co mu řeknete. To jsem si vždy užíval a pochvaloval. V Chomutově chytal za šestnáctku, ale dostal i zápasy v osmnáctce a juniorce. I mezi staršími kluky dominoval, těžká utkání zvládal dobře. Bylo vidět, že může být kvalitní brankář.
Do Ameriky odešel už ve středoškolském věku, nikdy nechytal velký turnaj za mládežnickou reprezentaci. Proto většina českých fanoušků až teď zjišťuje, o koho jde.
Říká se, že buď potřebujete být vidět v reprezentaci, což on nebyl, anebo je tady druhá cesta, kterou zvolil Kuba. Víme, že v Americe je na zápasech juniorských soutěží spoustu skautů. Zdá se, že mu to vyšlo. Uchytal si to v Americe, je v NHL.
Říkáte si dnes, že je zvláštní, že po něm reprezentace nikdy nesáhla
Pracuju taky pro slovenskou reprezentaci a vím, že někdy máte v systému prostě brankáře, kterým věříte. Nevím, jestli českému týmu Kuba nezapadal do konceptu nebo zkrátka stavěli na někom jiném. To se těžko hodnotí, ale on je krásný příklad toho, že když na to máte, někde se to ukáže. I na tom mistrovství světa juniorů máte jednu branku, může chytat jeden brankář. Neznamená to, že ta jednička se dostane do NHL a druhý nemá šanci. Za pár let ho třeba na klubové úrovni přechytá. Kuba ukázal všem brankářům jednu věc.
Co máte na mysli?
Je to inspirace, že není třeba se dívat na druhé, kde jsou, kolik mají zápasů v reprezentaci. Když na to máte a věříte si, můžete to prokazovat na klubové úrovni a prosadit se tímto způsobem.
Už v rozhovorech z předchozích let působil Dobeš sebevědomě. Přestože se mu reprezentace vyhýbala, mluvil o tom, že na NHL má. Sedí vám to k němu?
Byl o sobě přesvědčený. Někdy je u dětí hranice mezi sebevědomím a arogancí tenká, protože se to učí. Ale Kuba měl vždy takové přirozené sebevědomí, věřil si do branky, věřil si, že to dá. I když nebyl v Česku braný jako top brankář svého ročníku, pořád věděl svoje. Ne že by o tom nějak moc mluvil, ale ve všech soutěžích to nakonec dokázal. Když výsledky nepřišly hned, tak postupně ano.
Vnímáte, jak hokejové odborníky v zámoří překvapuje jeho klid?
Ano, není totiž standardní, aby gólman v jeho věku takhle skočil z AHL do NHL a dělal čísla jako Kuba. Říká se, že někteří mladí brankáři v NHL zpočátku jen přežívají, jiní ji umí rovnou chytat. U Kuby to vypadá na ten druhý případ. Myslím si, že šancí dostane víc. On v zápasech nepřežívá, od začátku je dovede kontrolovat. Klobouk dolů!
Jedničkou Montrealu je domácí brankář Sam Montembeault, kanadský reprezentant. Ale v boji o play off teď drží Canadiens hlavně Dobeš, alespoň podle té vítězné šňůry.
Pro tu jedničku to musí být strašně těžké. Tlak, který na něj Kuba svými výkony vytvořil, mu to ztěžuje. Na druhou stranu je to krásný férový boj, ve sportovních mezích, že ho Kuba takhle dokáže z branky dostat. Pokud by ho nakonec přechytal, bylo by to krásné.
Jak byste popsal brankářský styl 193 centimetrů vysokého Dobeše?
Nikdy to nebyl nejtechničtější brankář, ale velmi atletický. Od začátku měl cit na puk, uměl ho chytat, a na svou výšku je dost pohyblivý. Někteří takhle vysocí brankáři bývají spíš pasivnější, to on ne. Navíc je chytrý, učenlivý, dobře čte hru, má na to hlavu a umí chytat strukturovaně. Já tomu říkám „package“, je to takový balíček schopností.
V NHL má s ním česká škola aktuálně sedm zástupců. Co na to říkáte? Spojuje něco české brankáře ve vašich očích?
V Česku máte výborné trenéry brankářů, jako jsou třeba Martin Láska nebo Martin Falter. Češi pravidelně produkují mladé gólmany, kteří odchází do zámoří, prosazují se na draftu. Líbí se mi, že jste si zachovali to svoje, a sice že český brankář byl vždy chytrý, trochu vyčůraný. Uměl reagovat na jednotlivé situace, nebyl tak zasekaný a upnutý na techniku. To se doplnilo kvalitní metodikou a teď za mě patří česká brankářská škola k naprosté světové špičce.
Mohla by vzpomínaná reprezentační šance pro Dobeše přijít letos na MS v Dánsku a Švédsku? Trenér národního týmu Radim Rulík ho přímo v zámoří sledoval ještě před povoláním do NHL a mluvil o tom, že ho zaujal.
Proč by ne… Těch aspirantů tam máte sice tolik, že pro hlavního kouče a trenéra brankářů v reprezentaci je to krásná práce a mají dost na výběr. Ale uvidíme, jak se Montrealu bude dařit. Nicméně pokud by byl Kuba dostupný, o pozvánku si teď nahlas říká. Nevylučuju, že bychom ho mohli na šampionátu vidět.
Kuba Dobeš je mladý český brankář, který se nedávno prosadil v NHL a získal pozornost fanoušků i odborníků. S jeho skvělými výkony a úspěchy se však reprezentace zatím vyhýbá. Jak to vlastně je a proč není součástí českého národního týmu?
Dobeš začal svou kariéru v juniorských soutěžích v Americe a postupně se propracoval až do NHL. S vynikajícím průměrem gólů na zápas a úspěšností zákroků si získal pozornost a uznání. Jeho cesta do nejprestižnější hokejové ligy světa byla plná úsilí a tvrdé práce.
I přes to, že Dobeš není součástí české reprezentace, je stále sledován a obdivován. Jeho klidný a atletický styl chytání ho odlišuje od jiných brankářů a dělá ho zajímavým hráčem k sledování. Navzdory tomu, že není tradičním typem brankáře, dokázal se prosadit v NHL a ukázat své schopnosti.
Česká brankářská škola má dlouhou tradici produkování talentovaných gólmanů a Dobeš je dalším příkladem tohoto trendu. Jeho úspěchy v zahraničí jsou důkazem kvality českých trenérů a metodiky. I když se zatím nedostal do reprezentace, stále má šanci a jeho případné povolání na nadcházejícím Mistrovství světa by bylo zajímavé sledovat.
Kuba Dobeš je inspirací pro mladé brankáře a ukazuje, že tvrdá práce a víra v sebe mohou vést k úspěchu. I když se mu reprezentace zatím vyhýbá, jeho výkony v NHL ho staví do pozice, kde si zaslouží pozornost a uznání. Budeme sledovat, jak se bude jeho kariéra dále vyvíjet a jestli se nakonec dočká i reprezentačního dresu.
