Kde se cítíte bezpečněji? Někde ve vzduchu, při tricích, na extrémní pumptrackové trati nebo na českých silnicích? A je to tak, že čeští řidiči jsou extrémně neukáznění buď i vůči cyklistům, nebo máte zkušenosti ze světa
To bych neřekl. Nerad bych házel Čechy do nějaké kategorie a značkoval, že jsou extrémně neukáznění. Ta kultura tady vskutku asi není k cyklistům tak vstřícná. Zároveň je cyklistů v Čechách takové množství, že se s tím lidé musí naučit nějak pracovat. Není to nejhorší, ale zároveň je tu ještě určitě prostor pro zlepšení.
Dlouho jste spolupracoval na přípravě a tvorbě pumptrackových tratí. Jak se vlastně liší od tratí pro bikery, na jaké jezdí třeba na olympiádě?
Vedle klasických cyklistických disciplín se na hrách objevily mladší disciplíny, jako je BMX. První tam bylo BMX bikros, což je vlastně takový pumptrack. Ale pumptrack je užší. A pak se jezdí ještě BMX freestyle, a to je ve skateparku na rampách, kde dělají triky.
Pumptrack zažívá velký rozvoj, jezdí se i mistrovství světa. Česká závodnice Sabina Košárková má dokonce duhový trikot pro mistryni světa. Tuto disciplínu zatím nejezdí profesionálové. Tak prestižní ještě není, ačkoliv tam jsou extrémně rychlí jezdci a není to sranda.
Pumptracku se už podle svých slov už prakticky nevěnujete. Čím se tedy zabýváte v současné době?
Dělám freestyle a freeride na horských kolech. Věnuji se tak spíš skákání a dělání triků a ježdění na efekt. Vlastně se mi nestává, že bych někde soutěžil na čas, ale spíš právě v těch tricích. Velká část sportu jsou vlastně show a exhibice. A samozřejmě tvorba foto a video materiálu, dnes primárně do online prostoru.
Když jsme u těch show, na Prague Bike Festu jste anoncován jako hlavní hvězda Big Airu. Můžete přiblížit, o co půjde?
Na Prague Bike Festu budeme mít letos poprvé velký závod ve freestylu na horském kole. Závod se jmenuje Big Air Eliminator a spočívá to v tom, že na Bruselské cestě v areálu výstaviště postavíme osmimetrovou věž, ze které se jezdci na dirtových a freestylových horských kolech budou spouštět na třímetrový odraz a skákat zároveň až šest metrů vysoko. Přitom budou předvádět ty nejtěžší triky, dvojitá salta, otočky 720 stupňů, frontflipy, tailwhipy, barspiny, prostě všechno možné.
Závod bude specifický v tom, že se finále pojede vyřazovací formou, jezdci budou ve dvojičkách soutěžit proti sobě. Každý udělá dva skoky, ten lepší se jim počítá a jezdec s těžším trikem postoupí do dalšího kola. A tak až do finále a do malého finále.
Dá se to také popsat jako freestyle motokros na kole?
Ano, je to dost podobné. Dokonce dost často show jezdíme třeba s bratry Podmoly. Nedávno jsem byl právě s Liborem Podmolem na show v Německu. Často se tyto disciplíny vlastně spojují. Jenom jezdíme bez motoru, potřebujeme ten rozjezd a netaháme s sebou motorku, ale jenom kolo.
Pamatujete si tu chvíli nebo to místo, kde jste poprosil jít na kole a řekl jste, že to bude celý život?
Na Hůrce vyrostla fourcrossová dráha a tam se tehdy konaly velké světové závody. Pamatuju si název: Seat Fourcross Masters. Protože tam přijely opravdové hvězdy z celého světa a atmosféra byla skvělá, tak jsem si říkal, že to je vlastně celkem fajn a že bych to chtěl dělat.
Předvádíte i nové triky?
Pořád se snažím učit nové triky. Teď jsem právě začal dělat jeden, jde prakticky o otočku o 1080 stupňů. To mám vždycky radost, když se něco takového povede. Hodně jsem dělal double backflipy a měl jsem sezony, kdy jsem v nich byl extrémně konzistentní a dařilo se mi je dělat prostě jak na běžícím pásu.
Ve vzduchu je asi jen velmi málo času. Jak to máte s orientací, hledáte vždycky nějaké orientační body?
Ani ne, o to místo ani tolik nejde. Jde spíš o pocity. Člověk cítí, kdy letí nahoru a kdy už začíná padat. Pak je tu samozřejmě dopad. Když si skočíte poprvé, už víte, jak dopad vypadá z výšky.
Vždycky víte, jaký trik uděláte? Nebo když zjistíte, že nemáte takovou výšku, rychle ho změníte?
To už nejde. Některé triky jdou ubrat ještě ve vzduchu, ale některé už ne. Když se člověk rozhodne udělat backflip, tak je v půlce blbé si to rozmýšlet. Když točím řídítky, tak se mohu rozhodnout, že je protočím jen jednou a ne třikrát. To ještě mohu ve vzduchu vyřešit, ale spíš si to rozhodnu dopředu.
Když jsme už u toho dopadu, tak co zranění?
Zranění k tomuhle sportu tak nějak patří. Musím zaklepat, že jsem v tom měl celkem štěstí. Ale taky jsem už zažil nějaké to vykloubené rameno, oba kotníky mám operované dvakrát. Konstantní jsou naraženiny. Člověk pořád trošku padá a furt má něco naraženého, trošku oteklého a je odřenej. Ale to se dá zvládnout.
Teodor Kováč, známý freestylista a freerider na horských kolech, se nedávno vyjádřil k otázce bezpečnosti cyklistů v České republice. Podle něj není kultura vůči cyklistům v Česku tak vstřícná jako v jiných zemích a je zde prostor pro zlepšení. Kováč se dříve věnoval přípravě a tvorbě pumptrackových tratí, které se staly populární disciplínou mezi cyklisty.
Pumptrackové tratě se liší od běžných tratí pro bikery a jsou podobné BMX bikrosu. Kováč v současné době praktikuje freestyle a freeride na horských kolech, kde se zaměřuje na skákání a dělání triků. Připravuje se na Prague Bike Fest, kde bude hlavní hvězdou Big Air Eliminator závodu ve freestylu na horském kole.
Kováč se neustále snaží učit nové triky a zdokonalovat své dovednosti. Při skocích do vzduchu se spoléhá spíše na pocity než na orientační body a rozhodnutí o provedení triku musí být rychlé a přesné. Zranění jsou neodmyslitelnou součástí tohoto extrémního sportu, ale Kováč se s nimi dokáže vyrovnat a pokračovat ve své vášni pro cyklistiku.
