V 16 letech se Ruanová připravovala na mistrovství světa 2011 v moderní gymnastice, odkud se chtěla kvalifikovat na olympiádu do Londýna. Ostrá bolest v zádech však tyto plány mladé Guatemalky zhatila.
Vyšetření na magnetické rezonanci odhalilo vážné zranění páteře, konkrétně šest poškozených obratlů. Gymnastická kariéra byla v trapu.
Nicméně právě trap, coby střelecká disciplína s brokovnicí, se ukázal jako nová sportovní cesta. Střelbu ostatně doporučil Ruanové sám doktor.
A jakkoli se zdá být elegantní cvičení se stuhami nebo míčem naprosto odlišné od střelby na asfaltové holuby, Ruanová se dokázala rychle prosadit. Už na olympiádě v Riu se podívala do areálu střelnice.
Pravda, jen jako dobrovolnice, ale zásadně se to na ní podepsalo.
„Mohla jsem sledovat své kolegyně. Dívala jsem se na soutěž a to byl okamžik, který mě inspiroval k tomu, že jsem si řekla: ‚Dobře, možná jsem to nedokázala v gymnastice, ale mohla bych to zvládnout ve střelbě‘,“ vzpomínala Ruanová.
Do Tokia už se jako sportovkyně kvalifikovala, pár týdnů před začátkem her se však musela vyrovnat s těžkou ranou, když jí zemřel otec. Do finále se neprobojovala, skončila poslední.
Ani v Paříži rozhodně nepatřila mezi favoritky, ovšem tentokrát do finálové šestice bezpečně prošla a v pravý čas rozjela téměř dokonalý výkon.
Z celkového počtu 50 ran minula jen pět, z toho navíc dvě v situaci, kdy už měla zlato jisté. Zápisem 45 překonala olympijský rekord Slovenky Zuzany Rehák-Štefečkové z Tokia (43).
Mimochodem, slovenská obhájkyně zlata letos vůbec nepostoupila z kvalifikace. Stejně jako Čech Jiří Lipták.
To Ruanová mohla propuknout ve zlatý pláč. „Nedokážu pochopit, jestli se tohle skutečně děje. Je pro mě čest tady být, protože nebylo lehké se sem dostat. Jsem strašně šťastná,“ sdělovala 29letá střelkyně.
Pro 16milionový středoamerický stát vybojovala vůbec první olympijské zlato a teprve třetí medaili v dějinách.
Tu druhou si přitom na krk pověsil Jean Pierre Brol jen o den dříve, když získal také v trapu bronz.
Že by zde měla být Guatemala velmocí? Ani ne.
„Máme tam jen jednu střelnici, takže doufám, že se náš sport teď zpopularizuje a bude ho zkoušet více lidí,“ vyprávěla Ruanová.
Prvním guatemalským medailistou byl v Londýně 2012 stříbrný chodec Érick Barrondo, takže historická sbírka je teď kompletní.
„Všem krajanům děkuju za podporu. Vězte, že jsem vás všechny měla v srdci,“ vzkázala z Paříže domů nová národní hrdinka Ruanová.
Guatemalská sportovkyně Ruanová se stala národní hrdinkou, když vyměnila stuhy a míč za brokovnici a získala zlatou olympijskou medaili ve střelbě. Její cesta k úspěchu nebyla jednoduchá, ale díky odhodlání a tvrdé práci dokázala překonat překážky a dosáhnout svého cíle.
V 16 letech musela Ruanová opustit svou gymnastickou kariéru kvůli vážnému zranění zad. Avšak lékař jí doporučil střelbu jako novou sportovní disciplínu a ona se do ní rychle zapojila. Sledovala své kolegyně na olympiádě v Riu a to ji inspirovalo k tomu, aby se zaměřila na střelbu.
Přestože se jí nepodařilo postoupit do finále na olympiádě v Tokiu, nevzdala se a tvrdě pracovala na svých dovednostech. A tato práce se jí vyplatila, když získala zlatou medaili a překonala olympijský rekord ve střelbě.
Její úspěch je obrovským přínosem pro Guatemalu, která má teprve třetí medaili v historii olympijských her. Ruanová se stala novou národní hrdinkou a doufá, že popularita sportu ve střelbě poroste v Guatemale díky jejímu úspěchu.
Její příběh ukazuje, že s odhodláním a touhou dosáhnout svých cílů je možné překonat veškeré překážky. Ruanová děkuje všem za podporu a slibuje, že bude nadále reprezentovat svou zemi s hrdostí a odhodláním.
