Jak berete přicházející šedesátku?
Beru to tak, jak to je. Jinak se to ani brát nedá. Dělám věci, které můžu, které mě baví. To je pro mě nejpodstatnější. Navíc mám malého syna, další dítě je na cestě, přijde to za necelý měsíc. Je toho přede mnou ještě hodně.
Radostnou novinku jste oznámil minulý týden, otcem budete počtvrté, s přítelkyní Lenkou čekáte druhé dítě. Jak se těšíte?
Samozřejmě moc! Ještě nevím, jestli to bude syn, nebo dcera. Hlavně jsem ale rád, že tříletý Honzík bude mít sourozence. Já jsem byl ze tří dětí, moji rodiče měli taky sourozence. Brácha by měl mít ségru nebo druhého bráchu, jsem rád, že to tak bude.
Nejdříve ale přijde oslava vašeho jubilea. Co máte v plánu?
Neplánuju tak velkou oslavu, jako když mi bylo padesát. Dostal jsem od Pardubic pozvánku na středeční hokej a budou mi pravděpodobně k narozeninám něco předávat. Tak jsem toho využil, pronajal si na zápas skybox a pozval všechny hráče, s kterými jsem v Pardubicích hrál. Moc se na ně těším. Samozřejmě se tam potkáme i s trenéry, maséry a vůbec lidmi, kteří se mnou strávili na hokeji v Pardubicích nejvíce času. S nejbližší rodinou to oslavíme o víkendu.
Zůstáváte hokejově aktivní, co dál patří k vašim zálibám?
Není to jen ten hokej. Pořád můžu jezdit na kole, pořád můžu lyžovat, jdu si s klukama zahrát nohejbal. A hokej mě baví i proto, že bruslení není tak náročné na klouby jako třeba fotbal. Můžu hrát celkem bez problémů. Přibližně jednou za týden se sejdeme na zápas. Je to amatérská liga, ale svůj náboj to má.
Jak vypadá úroveň? A stále platí, že nastupujete jako obránce?
V Sedlčanech jsou tři ligy, já hraju za Nový Knín, kde už deset let bydlím, a hrajeme druhou ligu. Je to pro nás maximum. Pro mě je to už desátá sezona, před pěti lety jsem byl ještě řekněme ofenzivní obránce, který jezdil rád dopředu, ale teď už si to spíš hlídám zezadu. Rozehraju puk a rychlejší bruslení nechávám na ostatních. Člověk musí hru přizpůsobit věku, bohužel jsem určitě i častěji vylučovaný. Když nestíháte, musíte si někdy pomoct faulem, třeba i nechtěným.
V jednom z rozhovorů jste říkal, že s přibývajícím věkem jste opatrnější. Čeho se to týká?
No, žena ten názor nesdílí. (úsměv) Ale ať už jde o výchovu dětí, nebo o sport, člověk si prostě dává větší pozor. Na lyžích se více ohlížím, kdo za mnou jede. Jsou to takové maličkosti. To samé se synem, když třeba jdeme na led. Myslím na to, co by se mohlo stát. Je to jiné, než když mi bylo třicet.
Na podzim jste neúspěšně kandidoval do Senátu. Jak teď vypadají vaše politické ambice? Co bude dál?
Senát jsem bral vážně, ale nedostal jsem se tam. Uvidíme, co dál. Určitě se chci dál aktivně podílet na tom, co se v naší společnosti děje, ale abych vám teď říkal, že budu kandidovat ve volbách, to ne. V tuto chvíli nemám konkrétní plán.
Přemýšlíte pořád o prezidentské kandidatuře? Dříve se o tom mluvilo více.
Dneska vůbec ne. Jsem toho názoru, že náš prezident je výborný. Je to muž na svém místě, takže je teď zbytečné o tom přemýšlet. Líbí se mi způsob, jakým vystupuje, sdílím s ním prakticky všechny názory. Ale jak jsem říkal, uvidíme, co bude za pět nebo deset let. Nic nevylučuju.
Zanedlouho to budou tři roky, co trvá válka na Ukrajině. Vy se proti ruské agresi od začátku hlasitě vymezujete.
A chtěl bych být v té činnosti ještě aktivnější. I z toho důvodu jsem se chtěl stát senátorem. Když dostanu nějakou šanci, abych pro Ukrajinu a tím i pro naši zemi mohl udělat ještě více, tak budu jedině rád. Jako občan se snažím být aktivní celé ty tři roky a budu v tom pokračovat.
Je podle vás o to důležitější na téma stále upozorňovat, když už válka trvá tak dlouho?
Od začátku říkám, že válka může trvat deset nebo dvacet let, není to na dva nebo tři roky. A jak bude dlouhá, to záleží především na nás. Táhne se to proto, že přístup demokratického světa je takový, jaký je. Pomoc Ukrajině je z mého pohledu ze strany NATO a demokratického světa naprosto nedostatečná. Je to především naše chyba. Ukrajina se fantasticky brání, dokázala Rusy zastavit a brání i nás a celou Evropu. Avšak bez naší pořádné podpory Rusko neporazí, nevytlačí ze svého území a lidé budou nadále umírat. Je to naše vina. Já dělám a budu dělat vše pro to, aby Rusko odešlo z Ukrajiny a válka byla ukončena.
Před dvěma měsíci jste byl na Ukrajině podpořit místní hokej. Máte v plánu nějakou další cestu?
Byl jsem tam třikrát a vždy záleží na situaci. Aby byla vhodná chvíle. Nechci tam jezdit, abych se s někým fotil a podával si ruce. To je sice hezké, ale chci tam vykonat nějaké konkrétní činy. Když budu cítit, že je správná chvíle, pojedu podpořit znovu třeba ukrajinský hokej nebo celou zemi. Ale aby nedošlo k nedorozumění, každá podobná návštěva je důležitá a je velkou podporou pro ukrajinské lidi.
Obrnil jste se za tu dobu proti kritice a nenávistným komentářům některých lidí na vaši adresu?
Nepotřebuju se obrňovat, vůbec to tak necítím. Naopak vnímám nesmírný počet lidí, kteří mi fandí a podporují mě. Několikrát za měsíc mě lidé zastaví, představí se mi, podají mi ruku a poděkují za to, co dělám. Ano, někdo mě kritizuje, ale podle mě třeba více než polovina těch kritiků na sociálních sítích jsou počítače, trollové. Já vím, že dělám správnou věc, vůbec o tom nepochybuju. Takže se nepotřebuju nijak obrňovat.
Někteří lidé vám předhazují, že na konci hráčské kariéry jste i vy působil v Rusku, ve Spartaku Moskva. Dávají to do souvislosti s tím, že teď to hokejistům vyčítáte. Jak na to reagujete?
Není k tomu moc co říct. Bylo to před patnácti lety, kdy jsem Rusko považoval za zemi, která velmi pravděpodobně jde správným směrem. Vůbec by mě tenkrát nenapadlo, že za další čtyři roky zaberou Krym a pak spustí válku proti Ukrajině. Vždy vycházíte z toho, co víte a znáte. Vůbec jsem neměl tohle ponětí, navíc jsem hrál hokej a nestaral jsem se o tyhle věci. Sice jsem vnímal Rusko jako zemi, která je za námi, co se týče demokracie, ale která jde správným směrem. To se ukázalo jako špatně. A právě proto teď takto hlasitě vystupuju.
Jak to myslíte?
Aby každý dobře věděl, co je současné Rusko zač a za co nese odpovědnost. Snažím se lidem situaci vysvětlovat o to více. Tenkrát měli Rusko mnohem lépe vyhodnotit světoví i čeští politici, měli vidět mnohem dál než já. Jenže neuměli to vyhodnotit a předávali nám špatné informace nebo spíše predikce. Proto teď jsem a budu aktivní, aby se podobné chyby znovu neopakovaly.
Pojďme ještě k hokeji. Zmiňoval jste oslavu v Pardubicích, které jsou s vaší hokejovou kariérou nejvíce spojeny. Jezdíte tam občas na extraligu?
Bydlím tři hodiny od Pardubic, takže na hokej tam jezdím jednou nebo dvakrát za rok. Samozřejmě to ale jinak sleduju. Pardubice jsou na špičce a tím, jak se tam pořád něco děje, jak se často mění trenéři, tak to člověka nemine. Držím jim palce, mužstvo na titul tam je, ale vždycky něco chybělo. Snad to s Milošem Hořavou dotáhnou, i když v play off nikdy nevíte.
Je kolem nich pořádně živo, že?
Mediálně je to šrumec a není se čemu divit. Peníze, které tam majitel dává, jsou obrovské, mužstvo je vynikající, co se týče individualit. Lidé se mají o čem bavit a vůbec celá extraliga je v posledních letech dost sledovaná. Těší mě, jaké návštěvy chodí nejen v Pardubicích, ale třeba i na Spartu. To dříve nebylo, je to jedině dobře.
Jak vnímáte zlepšené výsledky českých reprezentací? Ta dospělá vloni vyhrála mistrovství světa v Praze, junioři před několika týdny přivezli třetí medaili po sobě.
Reprezentaci sleduju ze všeho nejvíc, při mistrovství světa se snažím vidět všechny zápasy nároďáku. Když uděláte medaili, může to být náhoda. Ale když ji uděláte třikrát za sebou, jako se to podařilo naší dvacítce, to už něco znamená. Patříme v juniorech do absolutní špičky, což je výborné. Patnáct let to tady chybělo. Kluci jsou techničtější, šikovnější, dovolí si. Je to vidět na výsledcích.
Co říkáte na české brankáře? Po fenomenálním nástupu Jakuba Dobeše je jich v NHL nyní sedm.
Je dobře, že jich v NHL máme tolik. Někdo chytá pravidelně, někdo méně, ale chytají. Je to známka toho, že naše brankářská škola má svůj kredit. Navazují na naši minulost. A třeba jak chytal Lukáš Dostál na mistrovství světa… No, o budoucnost českých brankářů nemám strach.
Vy jste v Česku nesmrtelný hlavně díky olympijskému zlatu z Nagana 1998. Je to i vaše nejoblíbenější hokejová vzpomínka
Určitě považuju Nagano za největší úspěch, protože žiju v Čechách. Kdybych žil po kariéře v Americe, asi by se mluvilo minimálně stejně o Stanley Cupu. Ale i tím, že jsem se vrátil po ukončení hokejové kariéry domů, tak Nagano je pro mě hokejový úspěch číslo jedna. Ale nezapomínám ani na další věci a nebyly to jen úspěchy. Důležité je, co jsem s hokejem prožil, a nejdůležitější jsou lidé, kteří mě provázeli, s kterými jsem to prožíval. S některými jsou vazby pevné, s některými méně, ale pokaždé když se vidíme, máme si o čem povídat. To je nejcennější.
Válka na Ukrajině je naše vina, tvrdí Hašek. Jeho ruská štace? Špatný odhad politiků
Jaromír Jágr, legendární český hokejista, nedávno oslavil své padesáté narozeniny. V rozhovoru pro média hovořil o svém životě, rodině, hokeji a také o politických tématech, jako je válka na Ukrajině.
Jágr se nechal slyšet, že válka na Ukrajině je naše vina. Podle něj je to důsledek špatného odhadu politiků a nedostatečné podpory ze strany NATO a demokratického světa. Jágr se aktivně angažuje ve snaze pomoci Ukrajině a bojuje proti ruské agresi.
V rozhovoru také Jágr hovořil o své hokejové kariéře, politických ambicích a o svém vztahu k Rusku. Přiznal, že během své hráčské kariéry působil v Rusku, ale dnes vnímá situaci v zemi jinak a aktivně se vymezuje proti ruské agresi.
Jágr tak ukazuje, že i sportovci mohou mít silný hlas ve veřejné debatě a mohou se angažovat v politických otázkách. Jeho stanovisko k válce na Ukrajině a jeho odhodlání pomoci ukrajinskému lidu jsou důkazem toho, že i mimo led může být hokejista skutečným hrdinou.
Zdroj: [Sport.cz](https://www.sport.cz)
