Otec Novaka Djokoviče Srdjan o něm s letitým odstupem prohlásil: „Byl to největší talent, jakého jsem kdy viděl.“
Gnjatovič na konci 90. let představoval zářivou budoucnost tehdy ještě jugoslávského tenisu. V šestnácti letech vyhrál v singlu i v deblu národní mistrovství do osmnácti let a byl prvním tenistou z Balkánu po Goranu Ivaniševičovi, který podepsal smlouvu s prominentní společností Head.
V juniorech porážel budoucí světové hvězdy Rusa Marata Safina nebo Chilana Fernanda Gonzáleze.
„A na tréninku jsem jednou přehrál i Rogera Federera. Cítil jsem se být na vrcholu světa. Všichni mi předpovídali jednu z nejvyšších příček žebříčku,“ vyprávěl před pár lety srbským médiím.
Gnjatovič slyšel z každé strany, že bude patřit do absolutní světové špičky, jenže přechod z juniorské kategorie mezi dospělou elitu má spoustu úskalí.
Rodák z Bělehradu si s nimi nedokázal poradit dostatečně hladce, což neustál a namísto tvrdé práce začal hledat útěchu a únik jinde: v drogách.
Heroin vyzkoušel poprvé ve svých jednadvaceti letech. Závislost ho zasáhla okamžitě a v plné síle.
„Začalo tím moje peklo. Dostal jsem se do dluhů, do několika těžkých drogových krizí. Začal jsem krást, abych měl na drogy. I tak jsem se snažil dál hrát tenis, ale nedalo se to skloubit,“ přiznal Gnjatovič.
V té době se mu rozpadla i rodina. „Můj život byl jeden velký chaos. V nemocnici mě hospitalizovali víc než desetkrát, moje závislost trvala sedmnáct let. Prošel jsem si všemi hrůzami, které drogy přinášejí,“ uvedl.
Svých démonů se zbavil až v roce 2018. Dlouhou závislost nakonec přežil, ale vyšel z ní jako muž, který promarnil výraznou část života.
Znovu se v něm probudila láska k tenisu, snaha stát se tenisovým trenérem ale nevedla k valnému úspěchu.
„Bývalí tenisté a kolegové říkali rodičům dětí, které jsem trénoval, že jsem bývalý feťák a že by mi neměli své děti svěřovat,“ vyprávěl před lety.
„Ale já nikdy, i když jsem měl nejhorší absťáky a krize, drogy neprodával. A nikdy bych nedal drogy žádnému dítěti. To bych si radši useknul ruku,“ dodal.
Čtyřiačtyřicetiletý Gnjatovič nyní žije běžným životem. V Srbsku ale pravidelně spekulují nad tím, kým by byl, kdyby si do života nepustil heroin.
Gnjatović, tenista z Balkánu, byl považován za velký talent v tenise. Ve svých šestnácti letech vyhrál národní mistrovství do osmnácti let a porazil budoucí hvězdy jako Marat Safin nebo Fernando Gonzalez. Měl před sebou slibnou kariéru a mnozí mu předpovídali úspěch na vrcholné úrovni.
Bohužel se však Gnjatović nedokázal vyrovnat s přechodem z juniorské kategorie mezi dospělou elitu. Namísto tvrdé práce začal hledat útěchu v drogách a heroinu. Tato závislost ho zasáhla okamžitě a způsobila mu mnoho problémů. Kvůli drogám se dostal do dluhů a začal krást, aby si je mohl financovat.
Po sedmnácti letech boje s drogovou závislostí se Gnjatović konečně dokázal zbavit svých démonů. V roce 2018 se rozhodl vrátit k tenisu a pokusit se stát tenisovým trenérem. Bohužel v této roli neuspěl a čelil kritice od bývalých kolegů.
Dnes žije Gnjatović běžným životem, ale ve Srbsku stále probíhají spekulace o tom, jak by jeho kariéra vypadala, kdyby se nedostal do kontaktu s drogami. Jeho příběh slouží jako varování o tom, jak rychle a devastující může být závislost na drogách, a jak může zničit naděje a talenty jednotlivců.
