Zisk bronzové medaile je pro mě nesmírně cenný a má zlatou hodnotu. Jsem velmi šťastná, že se mi podařilo zhodnotit náročnou přípravu a vybojovat si svou první medaili z velké mezinárodní akce.
Tato medaile má pro mě mimořádnou hodnotu i proto, že jsem během více než poloviny roku musela čelit různým zdravotním problémům. Prošla jsem léčbou antibiotiky kvůli viróze, trpěla bolestí v koleni, při zánětu zubů jsem nemohla spát a dokonce jsem prodělala i angínu. K plnému tréninku jsem se vrátila až začátkem června a o měsíc později jsem najednou přestala vidět na levé oko. Místo účasti na mistrovství světa jsem pět týdnů strávila v péči lékařů.
Psychicky to pro mě nebylo jednoduché, byla jsem vyděšená. Nebyla jsem si jistá, jestli se ještě někdy vrátím do bazénu. Navíc s mým onemocněním si zpočátku nevěděli rady ani špičkoví lékaři. Až další vyšetření odhalilo miniaturní otok okolo sítnice, na což neexistuje lék a jediným řešením je klidový režim. Musela jsem si odpočinout fyzicky i psychicky a pomalu začala cítit postupné zlepšování.
Po návratu do plaveckého života jsem se vrátila s obavami, zda tento návrat zvládnu. Začala jsem trénovat opatrněji, než jsem byla zvyklá, a s úplně jiným přístupem. Převládala opatrnost, nic jsem nebrala na lehkou váhu.
Když jsem zjistila, že mé tělo si v té nucené pauze odpočinulo a je opět ochotné zvládnout náročnou přípravu, začala jsem uvažovat o účasti na mistrovství Evropy, které se konalo poblíž Bukurešti. Podařilo se mi splnit předepsaný limit k účasti na mistrovství Evropy i na mistrovství světa. Při tvrdém tréninku jsem se na šampionát začala těšit.
Mým cílem bylo bojovat ve finále o co nejlepší umístění. Hned první dvě závody na sto metrů prsa mi potvrdily, že jsem v dobré formě a v pohodě, která mi vydržela i po závodech štafet. Zároveň jsem získala motivaci před svou oblíbenou dvoustovkou a cítila jsem, že není nereálné bojovat o přední příčky.
Po doplavání jsem neviděla vůbec nic, ale trenérka i rodiče mi říkali, že je to něco pěkného. Nebyla jsem si ale jistá, jestli jde o český rekord nebo medaili. Nakonec se ukázalo, že to bylo obojí!
Teď mě čekají zasloužené dny odpočinku, i když jen několik. Už ve čtvrtek
