Stejně jako Priske měl v té době na své vizitce dvě sparťanská ligová prvenství, navíc dvojí postup až do čtvrtfinále Poháru mistrů, s reprezentací titul evropského šampiona a tříleté působení v dalším renomovaném nizozemském klubu ADO den Haag.
Od svých známých i přátel slyšel dost varovných hlasů, ale Feyenoord na něj působil jako magnet. Ke vzpomínkám na čtyřletý pobyt v tomto klubu se vždy rád vracel.
„V prvních týdnech mě nejvíc trápilo, že vedení klubu vzhledem k tíživé finanční situaci chce prodat hned několik hráčů základní sestavy a nahradit je vlastními odchovanci z řad juniorů. Nebylo rovněž příjemné, že po umístění na desáté příčce v domácí lize zůstal Feyenoord bez evropských pohárů,“ vzpomínal kouč, od jehož smrti uplyne příští rok 30 let.
Po podzimní části ligy patřila omlazenému Feyenoordu pátá příčka, dokonce se rýsovala šance na účast v tehdejším Poháru UEFA.
„Co bylo rovněž podstatné, návštěvy výrazně rostly. Například na utkání s Alkmaarem přišlo téměř 50 tisíc diváků. Už se hrálo a fanoušci, aby nic nezmeškali, házeli do okének pokladen guldenové bankovky a ve spěchu nečekali ani na vstupenky. V některých pokladnách se peníze dokonce ve větším množství válely na podlaze,“ popisoval Ježek na své začátky ve Feyenoordu.
Po prvním roce jeho působení skončil tým druhý a do Rotterdamu se tak vrátila pohárová Evropa. A Feyenoord si nevedl nejhůř. Vyřadil například anglický Everton i švédské Malmö a nevyšel mu vlastně jen jeden zápas ve Frankfurtu, kde po chybách brankáře prohrál 1:4 – výhra doma 1:0 už na postup nestačila.
Brzy nato došlo ke konfliktu mezi předsedou klubu a ředitelem kvůli prodejům některých hráčů. „Zprvu jsem se ředitele zastával, ale časem ukázal i svoji druhou tvář. Mě například upozorňoval na polevující disciplínu a žádal tvrdé tresty. Když však sám provinilce nachytal na švestkách, tak mu jen kamarádsky domlouval,“ tvrdil český kouč.
Ne vždy bylo nutné sáhnout hned po biči. „Jednou v tréninkovém táboře na Kanárských ostrovech jsem celou noc dělal hlídacího psa, aby se nikdo z mých svěřenců nevydal za milostným dobrodružstvím s půvabnými a osamělými turistkami. Nenačapal jsem nikoho a přitom jsem si byl skoro jistý, že někteří hráči celou noc ve svých postelích nebyli,“ vyprávěl Ježek.
Pátrání po únikové cestě ho přivedlo k požárnímu žebříku, po němž se šlo dostat na dvůr. „A tak jsem za tmy žebřík namazal černým krémem na boty. Vrátný mně druhý den prozradil, jak hráči hrozně nadávali, když si ušpinili své bělostné košile. Mně neřekli nic a já jsem také mlčel. Teprve po čase se přiznali,“ usmíval se slavný trenér.
Past s krémem na boty sice zafungovala, ale ne stoprocentně. Paradoxně nezabralo ani bezpečnostní riziko, které fotbalistům hrozilo na zájezdu v jihoamerickém Surinamu. Zástupci klubu byli hned po příjezdu upozorněni, že podle nového nařízení platí od jedenácti hodin večer do pěti hodin ráno zákaz vycházení.
„Už jsem proto nic nepodnikal, protože předpisy se mi zdály dostatečným varováním. Jenže to neplatilo pro jednoho našeho seladona, který měl pro tamější dívky velkou slabost. Čekalo ho však nemilé překvapení. Když se chystal vstoupit do domu rozkoše, zastavila ho noční hlídka. Bránil se, že je cizinec, ale nepomohlo mu to. Místo lepé děvy držel v ruce kbelík, kartáč, hadr a musel celou noc drhnout zapáchající vězeňské toalety. V pět ráno ho pustili a prý odvedl dobrou práci. Možná vůbec první manuální ve svém životě,“ přidal další historku kouč.
V Nizozemských Antilách ho zase fascinovala spousta různých heren a v nich desítky různorodých výherních automatů. Byl svědkem toho, jak se z nich některým přítomným sypaly peníze.
„Zkusil jsem to tedy taky a za chvilku jsem byl o 500 dolarů chudší. Namířil jsem si to tedy k ruletě s představou, že nesmím hrát na čísla, ale na barvy. A za dvacet minut jsem měl prohranou částku zpátky. Zároveň jsem si všiml, že jeden hráč stále vyhrával. Občas přitom zavolal údržbáře, že automat má poruchu. Ten ho otevřel a vytáhl spoustu mincí, o které se s hráčem podělili,“ popisoval kuriozní historky.
S Feyenoordem poté skončil dvakrát za sebou třetí, jenže pak se propadl až na páté místo. Ve výboru klubu to doslova vřelo. Ježek se dozvěděl, že ředitel požadoval jeho odchod, ale kouči po třech letech ve Feyenoordu řekl, že si váží jeho rozhodnutí ještě zůstat s tím, že za rok lze smlouvu zase prodloužit.
„Neserioznost manažera spěla k vrcholu. I přes vnitřní spory jsme si ale zase zajistili účast v Poháru UEFA a zúčastnili se i velkého turnaje v Miláně. Po dalších akcích ředitele se chystala velká protestní demonstrace fanoušků proti celému vedení klubu, ale nedošlo k ní. Ředitel dostal půlroční dovolenou s tajným doporučením, aby se už nevracel,“ vzpomínal rodák ze Zvolena.
Při loučení s Feyenoordem ho mohlo těšit, že čtyřmi odtrénovanými lety vytvořit klubový rekord. Po jeho odchodu se za stejnou dobu na lavičce vystřídali hned čtyři muži.
Feyenoord je jedním z nejznámějších fotbalových klubů v Nizozemsku s bohatou historií a tradicemi. Pro mnoho hráčů i trenérů představuje lákavou destinaci, kde mohou rozvíjet svou kariéru a zároveň zažívat nezapomenutelné momenty.
Jedním z takových trenérů byl i slavný Ježek, který strávil čtyři úspěšné roky ve Feyenoordu. Přestože se na začátku jeho působení v klubu objevily určité problémy, jako například plány na prodej klíčových hráčů, postupem času se situace zlepšila a tým začal dosahovat významných úspěchů.
Ježek si vzpomínal na atmosféru na stadionu, kde se návštěvy rapidně zvyšovaly a fanoušci projevovali svou oddanost týmu různými způsoby. Dokonce si i sám trenér vyzkoušel různé kuriozity, jako například natření žebříku krémem na boty, aby si hráči neumazali košile.
Přestože se občas dostal do konfliktů s vedením klubu kvůli disciplíně a prodejům hráčů, dokázal si získat respekt a podporu hráčů i fanoušků. Jeho dobrodružství a zážitky z cest s týmem do exotických destinací jako Surinam či Nizozemské Antily jsou dodnes vzpomínány s úsměvem.
Po úspěšném období ve Feyenoordu se Ježek rozhodl odejít a přenechat místo novým trenérům. Přesto si odnesl mnoho vzpomínek a klubový rekord za nejdelší dobu strávenou na lavičce týmu. Jeho příběh je jedním z mnoha, které ukazují vášeň a oddanost k fotbalu a klubu jako Feyenoord.
