„Jsem teda olympijský vítěz, ne?“ ubezpečoval se Fuksa po závodě v rozhovoru pro Českou televizi.
„Takových let čekání tady na to a je to tady. Asi mi to dojde až později,“ kroutil hlavou.
Českého kanoistu nerozhodila ani očekávání, která do něj vkládala česká výprava, v Paříži zatím úspěšná méně, než se čekalo.
„Snažil jsem se to neřešit. Hrozně mi pomohlo, že jsme měli svůj barák a že jsem byl odstřihnutý od jakéhokoliv dění,“ pochvaloval si Fuksa rozhodnutí nebydlet v olympijské vesnici.
Základnu si s týmem vybudoval nedaleko od vodáckého kanálu. „Vždycky mě na olympiádách ta atmosféra snědla. Teď jsem věděl, že už si ji nemusím užívat a můžu se soustředit jen na výkon,“ líčil účastník her v Riu de Janeiro 2016 a v Tokiu 2021, kde bral pokaždé páté místo.
Teď se vyšvihl rovnou na nejvyšší stupínek. „Říkám to dlouho, že na těch vrcholných akcích umím jezdit a chtěl jsem to jen předvést tady na té největší mediální akci. A to se mi povedlo,“ liboval si jedenatřicetiletý reprezentant.
V Paříži působil celou dobu velmi uvolněně. „Jestli jsem působil sebevědomě, tak jsem za to rád. Protože jsem se nastavil tak, že vítězové musí být sebevědomí. Tak jsem to chtěl. Člověk z toho nemůže být pos… a musí mít zvednutou hlavu,“ popisoval své mentální rozpoložení.
Už před pařížským svátkem tušil, že by to ve francouzské metropoli mohlo letos klapnout vysoko. Hodně vysoko.
„Já jsem se cítil před olympiádou dobře, cítil jsem, že to může vyjít. Ale nikdy nevíte, dokud to nepřijde. A nakonec všechno klaplo a jsem za to rád,“ rozplýval se.
Překvapilo ho, jak hladce zvládl semifinále, které vyhrál, a pak i závěrečnou jízdu.
„Semifinále bylo úplně easy. Ušetřil jsem tolik sil, že jsem chtěl jet hned znovu, nečekal jsem, že mi to kluci nechají tak zadarmo,“ smál se.
Přitom před startem semifinále ho trošku obavy obcházely. „Když jsem viděl tu startovku, že je nás tam šest na čtyři postupová místa, tak jsem si říkal, že to bude masakr. Ale dal jsem to,“ oddechl si.
Rovněž finále jel stylem start – cíl. Žádné šetření, záběry na maximum hned od začátku.
„Říkal jsem si: Hele, pojď, nahul to. Musíš to nahulit, když chceš být nejlepší. Nahulil jsem to a jednou jsem se podíval a říkal si: Ty kráso, oni tady nejsou,“ popisoval, co mu běželo hlavou před i během zlatého závodu.
Chvíli přemýšlel, jestli by vzhledem k náskoku neměl šetřit síly. „Říkal jsem si, jeď svůj záběr, jak to máš naučený, že makáš a přitom šetříš energii. Zvednul jsem finiš a nikdo se nechytal,“ líčil závěr.
„Ty poslední metry jsem si jen užíval dojezd do cíle a chtěl jsem si to užívat co nejdéle. A ani jsem to nemusel hrotit na maximum,“ smál se šťastný vítěz.
Český kanoista Jiří Prskavec se stal olympijským vítězem v kanoistice na divoké vodě ve slalomu na Letních olympijských hrách v Tokiu. Po svém triumfu se rozhovoril pro českou televizi a s úsměvem prohlásil: „Jsem teda olympijský vítěz, ne?“
Prskavec přiznal, že očekávání byla velká, ale snažil se je neřešit a soustředit se pouze na svůj výkon. Rozhodnutí nebydlet v olympijské vesnici mu pomohlo udržet klid a soustředit se na závody. Společně s týmem si vybudoval základnu nedaleko od závodního kanálu, což mu pomohlo udržet si koncentraci.
Před olympiádou se Prskavec cítil dobře a věřil, že může dosáhnout vysokého umístění. Jeho sebevědomí bylo klíčové pro úspěch, a tak se před závodem snažil nastavit se tak, aby byl připraven na vítězství.
Ve finále Prskavec zajel stylem start-cíl a dokázal si užívat dojezd do cíle, aniž by musel jet na maximum. Jeho strategie a přístup k závodu mu nakonec přinesly zlatou medaili a titul olympijského vítěze.
Jiří Prskavec se tak stal jedním z hrdinů českého sportu na letošních olympijských hrách a ukázal, že tvrdá práce a odhodlání mohou vést k dosažení vrcholných sportovních úspěchů.
