Na začátku února roku 1985 byl Ivan Lendl již zavedeným členem absolutní světové špičky, byť měl v tu chvíli na kontě pouze jeden z celkových osmi grandslamových titulů ve dvouhře.
Jeho první kolo na menším turnaji v Delray Beach tehdy vstoupilo do dějin. Nikoli však kvůli samotnému tenisu, ale spíše okolnostem, za kterých se zápas dohrával.
Dlouho přitom nic nenasvědčovalo žádnému dramatu. Lendl, tehdejší světová trojka, plnil proti 141. hráči žebříčku roli jasného favorita a vedl 6:2, 3:0 a 40:15.
Jeho první podání poté dopadlo do těsného autu, známý italský rozhodčí Luigi Brambilla ovšem zahlásil eso a vyhraný game pro Lendla. To se Stefankimu nelíbilo, odešel proto směrem k sudímu protestovat.
Mimochodem, tenistovu rozpoložení v tu chvíli neprospěl ani fakt, že Brambilla několikrát zkomolil jeho jméno a říkal mu „Stefanski“.
Za okamžik ale bylo ještě hůř. Italský rozhodčí se totiž odmítal s americkým tenistou bavit a potrestal ho trestným fiftýnem za zdržování hry. Najednou to tedy bylo 4:0 a 15:0 pro Lendla.
V tu chvíli začal protestovat i sám tehdejší československý hráč, který americké občanství obdržel až v roce 1992. Trestný bod udělený Stefankimu odmítal přijmout.
„Bylo to směšné,“ vyprávěl Lendl později. „Stefanki je jedním z nejmilejších hráčů na okruhu. Jen položil otázku a zasloužil si slyšet odpověď. Řekl jsem rozhodčímu, že chci, aby další game začínal normálně za stavu 0:0.“
Jenže Brambilla trval na svém a dokonce opustil kurt, aby si o nastalé neobvyklé situaci promluvil se supervizorem. V tu chvíli se přihodilo něco ještě mnohem podivnějšího: Lendl a Stefanki začali hrát bez rozhodčího.
„Lendl mi řekl, že bychom měli pokračovat, než se ti dva na něčem domluví,“ prozradil Stefanki, který se po kariéře více prosadil jako trenér, pomáhal například světovým jedničkám Andymu Roddickovi, Marcelu Riosovi nebo Jevgeniji Kafelnikovovi.
Když se potom Brambilla vrátil na svůj umpire, chtěl, aby se začal hrát pátý game. Lendl se Stefankim ale odmítli, byli už totiž na shodě, tedy stavu 40:40.
Ital se naštval a nadobro opustil kurt, čároví rozhodčí ho následovali.
„Prostě odešli a my jsme pokračovali bez nich. Auty jsme si hlídali sami a někdo z novinářského boxu nám hlásil skóre,“ smál se Stefanki.
Zápas se bez rozhodčích nedohrával dlouho, Lendl dokonal jednoznačné vítězství 6:2, 6:0. Když si s protihráčem u sítě podal ruku, udělal obvykle smrtelně vážný a za všech okolností profesionální šampion přezdívaný „Ivan Hrozný“ jeden z mála vtipů své kariéry.
Přišel k rozhodcovské židli a nepřítomnému sudímu potřásl rukou, což publikum v Delray Beach ocenilo smíchem a bouřlivým potleskem.
Možná ještě překvapivější fakt nastal, když direktoriát turnaje uznal konečný výsledek dosažený bez rozhodčích. Naopak Brambilla byl potrestán, zbytek turnaje už strávil pouze v roli čárového rozhodčího.
„Rozhodování zápasu nebylo na nejvyšší úrovni. Měl prostě odpovědět tenistovi na jeho otázku,“ znělo vysvětlení šéfa supervizorů.
Na začátku února roku 1985 se stal Ivan Lendl hlavní postavou neobvyklé události během svého zápasu na turnaji v Delray Beach na Floridě. Lendl, tehdy světová trojka, vedl ve svém zápase 6:2, 3:0 a 40:15, když došlo k incidentu s rozhodčím Luigi Brambillou.
Brambilla nesprávně zahrál jedno z Lendlových podání a udělil mu vyhraný game, což Lendla rozčílilo a odešel protestovat k rozhodčímu. Brambilla odmítl s Lendlem komunikovat a udělil mu trestný bod za zdržování hry, což Lendl odmítl přijmout. Následně se Brambilla rozhodl opustit kurt a konzultovat situaci se supervizorem.
V té chvíli se stalo něco nevídaného – Lendl a jeho soupeř začali hrát bez rozhodčího. Když se Brambilla vrátil a chtěl začít hrát pátý game, Lendl s jeho soupeřem odmítli a pokračovali ve hře sami, sledovaní pouze diváky a novináři.
Zápas skončil jednoznačným vítězstvím Lendla 6:2, 6:0. Při podání ruky s protihráčem si Lendl udělal vtip a potřásl rukou prázdné rozhodčí židli, což diváci ocenili smíchem a potleskem.
Direktor turnaje uznal výsledek dosažený bez rozhodčích a Brambilla byl potrestán, zbytek turnaje strávil pouze jako čárový rozhodčí. Tato neobvyklá událost ukázala, že rozhodování zápasu není vždy na nejvyšší úrovni a že i tenisté mohou najít řešení bez účasti rozhodčích.
