O aktuální sezoně za Kladno:
„Poté, co jsem loni odjel do Pittsburghu (na vyřazení dresu s číslem 68 – pozn. red.), jsem se rozhodl, že chci dělat jen věci, které mě dělají šťastným. A zhubl jsem. A je to docela těžké, vážil jsem 122 kilo, takže pro mě bylo těžké hrát. Chtěl jsem být dobrý, ale byl jsem příliš těžký. Ani mě to hraní nebavilo. Bál jsem se, že se zraním, protože jsem byl zkrátka moc těžký. Tak jsem zhubl. Mám stejnou váhu, jakou jsem měl, když jsem hrál v NHL. Takže nejsem unavený a užívám si to mnohem víc než v posledních letech.“
Co ho ještě motivuje k trénování a hraní:
„Dělám celý život od dvou, tří let. Takže je to tak, že mi nevadí do arény jít. Je to moje, takže když tam nikdo není, jdu. Jako když lidé chodí na procházky do lesa, já si jdu bruslit sám na led. Prostě mi to dělá takovou svobodnou mysl a jsem tam šťastný. Lidé se mě vždycky ptají: ‚Proč to pořád děláš?‘ Nevím. Nikdy jsem neměl za cíl vyhrát to nebo to. Prostě mě to bavilo. Stejně jako můj otec, který byl farmářem až do své smrti. Nemusel to dělat. Právě to ho ale dělalo šťastným.“
O možnosti pracovat pro Pittsburgh:
„Řekl jsem to už v Pittsburghu – konečně vím, kam patřím. Hrál jsem v tolika týmech a miloval jsem každou minutu, ale nejvíc času jsem strávil právě v Pittsburghu a cítil jsem, že tam patřím. Jsem Penguin. Musela by to ale být práce, co mě udělá šťastným, trochu jsme o tom mluvili. Myslím, že hráčům mohu pomoci. Pořád hokej miluju. Cítím, že jsem měl dar vidět hru jinak, proto jsem mohl hrát tak dlouho. Nechci ale jen někam přijít a dávat rady. Chci cítit i tu druhou stranu, která chce rady slyšet. Musí to být oboustranné. Nechci být policajt, který říká, že musíš udělat tohle a tohle. To se mi nelíbí. Protože když vidíte, že si někdo přijde pro radu, ví, že vím, že chce být lepší. Ne každý hráč takhle přemýšlí. Já jsem to tak měl s Hubym (Jonathanem Huberdeauem) a Barkym na Floridě. Stejně tak s Barkym (Aleksanderem Barkovem) – bavili jsme se o hokeji a cítil jsem, že chce být lepší.“
O vzpomínkách na Devils, za které před necelými deseti lety vstřelil svůj poslední hattrick v NHL:
„To je už deset let? Taky jsem si to tam hodně užil. To bylo hned potom, co jsem s Bostonem prohrál ve finále Stanley Cupu. Nevěděl jsem, kde budu hrát, protože v Bostonu mi řekli, že mě nepodepisují. A měl jsem trochu štěstí, protože (Ilja) Kovalčuk odcházel do Ruska a oni hledali pravé křídlo. A pak se ozval Lou (Lamoriello)! Kdo by si kdy pomyslel, že Lou a Jágr budou spolupracovat?! Ale stalo se a od toho dne jsme se stali velmi dobrými přáteli a já jsem moc rád, že ho vidím. Jako loni v Pittsburghu, když Islanders hráli s Pittsburghem hned po slavnostním ceremoniálu.“
Jaromír Jágr, legendární český hokejista, nedávno poskytl otevřenou zpověď, ve které prozradil některé zajímavé informace o své kariéře a motivaci k tréninku a hraní hokeje. Jágr se momentálně účastní sezóny za Kladno a zdá se, že se mu hra opět začíná líbit.
Jedním z klíčových bodů zpovědi bylo to, že Jágr přiznal, že loni vážil až 122 kilogramů, což mu značně komplikovalo hraní hokeje a bránilo mu v tom, aby si hru užíval. Avšak po odjezdu do Pittsburghu se rozhodl změnit svůj přístup a začal zhubnout. Nyní má stejnou váhu jako při své době v NHL a cítí se mnohem lépe a šťastnější.
Jágr také sdílel svou motivaci k tréninku a hraní hokeje, kterou vidí jako svou vášeň a součást svého života od útlého věku. Pro něj není problém chodit do arény sám, protože to pro něj znamená svobodu a štěstí. Jágr také prozradil, že by rád pracoval pro Pittsburgh, protože cítí, že tam patří a mohl by týmu pomoci svými zkušenostmi.
Na závěr zpovědi Jágr vzpomínal na svůj čas strávený v týmu Devils, kde před deseti lety vstřelil svůj poslední hattrick v NHL. Tento moment pro něj byl velmi důležitý, protože po neúspěchu ve finále Stanley Cupu s Bostonem nevěděl, co bude dál. Nakonec se mu podařilo najít nový tým a zažít další úspěchy.
Celkově lze říci, že Jaromír Jágr je stále vášnivým hokejistou, který miluje svou práci a je ochoten udělat maximum pro to, aby hrál na co nejvyšší úrovni. Jeho odhodlání a motivace jsou inspirací pro mnoho mladých hráčů i fanoušků hokeje po celém světě.