Jasně. Tenistka z přerovského klubu rozhodně nemůže říct, že by si roli jedničky nevyzkoušela.
Už loni při finálovém turnaji v Málaze ležela hlavní tíha odpovědnosti právě na ní.
Ale hrát doma, před českými fanoušky, jen nějakých 80 kilometrů od rodného Vsetína a bojovat o to, aby se někdejší hegemon této soutěže vůbec dostal do finálové skupiny vyvolených, to už je těžší kalibr.
„Vždy, když jsem v týmu, připadám si pořád jako nováček. Ještě toho nemám tolik za sebou. Nepřipouštím si nějaký rozdíl, jako když jsem tu byla poprvé v kvalifikaci v roce 2023,“ přiznala Nosková.
Přesto Nosková úvodní bitvu proti Beatriz Haddadové Maiaové z Brazílie skvěle zvládla a s „kanárem“ uštědřeným soupeřce přidala druhý rozhodující bod.
Nutno dodat, že její tým nic neponechal náhodě. Místo vyčerpané Lucie Šafářové „odnesl“ roli leváckého rozehrávače bývalý tenista Dušan Lojda, který v Ostravě žije a mohl Noskovou sparingem dobře připravit na levácké zatáčky ze servisu.
Po čtvrtečním zápase aktuálně 33. tenistka žebříčku v rozhovorech rozhodně nezapírala, že měla hlavně v prvních gamech slušné nervy. Ve čtyřhře, do které nastoupila po boku novicky Terezy Valentové, už se ale cítila jinak.
„Nevím, jestli jsem lídr. Úplně to tak necítím. Ale musím také říct, že v tom deblu jsem si připadala jako taková hrdá maminka. Říkala jsem si, že už se mi dlouho nestalo, že jsem starší. V týmu je sranda a jsme všechny na stejné vlně,“ uvedla s úsměvem Nosková.
Přitom dvacetiletá česká tenistka za sebou nemá v posledních týdnech zrovna zářivé výsledky.
Po loňské sezoně, ve které zažívala emoce jako na houpačce, od smrti maminky až po premiérový titul v Monterrey, začala pracovat na technických věcech ve své hře tak, aby se v budoucnu ještě o nějaký ten level posunula.
To ji ale zřejmě dohnalo na turnajích v Indian Wells a Miami, kde vypadla hned v prvních utkáních. Na jaře pak sdílela příspěvky ze sociálních sítí, kde jí hejtři a zhrzení sázkaři po utrpěných prohrách přáli smrt.
„Jsem pořád mladá a popravdě jsem nikdy neměla úplně čistou techniku. Proto se vždycky, když přijedu na turnaj, snažím můj forhend i bekhend najít. Ale čím víc zápasů mám odehráno, tím je to lepší,“ říkala zkraje sezony.
Zázemí pro to, aby dále rostla, má přímo luxusní. Vždyť ji vedou velezkušení trenéři Tomáš Krupa a David Kotyza.
Druhý jmenovaný, který dovedl Petru Kvitovou ke dvěma wimbledonským triumfům, v nedávném rozhovoru pro Canal+ Sport přiznal, že Nosková má hodně specifický charakter, ale s obrovským potenciálem dotáhnout to na okruhu WTA vysoko.
„U Lindy platí, že my jí předkládáme nějaké portfolio nápadů na zlepšení a ona si to nějakým svým vnitřním pocitem zpracovává. Někdy ani není poznat, že na to reaguje, ale pak ji po čase vidím a říkám si, že je najednou něco jinak, že tam něco z toho zabudovala,“ přiznal Kotyza.
V každém případě zůstává její největší zbraní servis. Na kontě má zatím čtvrté nejvyšší číslo v počtu nastřílených es na okruhu, doteď jich nasbírala 109.
Tahle hra se jí bude hodit i proti Španělkám, kde roli jedničky aktuálně plní 69. hráčka světa Jéssica Bouzasová Maneirová. Rozhodující boj o postup ji i celý český výběr kapitána Petra Pály čeká v sobotu.
„Španělkám chybí Paula Badosaová, kterou bych asi znala nejvíc. Ze zbytku týmu jsem snad nikdy nehrála, což bude těžké. Nejlepší je mít nulové očekávání a jít do zápasu se svou hrou,“ doplnila Nosková.
Jeden ze skvělých úderů Noskové v zápase proti Brazílii:
Nosková ve 20 letech plní roli spasitelky českého tenisu
Jasně. Tenistka z přerovského klubu rozhodně nemůže říct, že by si roli jedničky nevyzkoušela. Už loni při finálovém turnaji v Málaze ležela hlavní tíha odpovědnosti právě na ní. Ale hrát doma, před českými fanoušky, jen nějakých 80 kilometrů od rodného Vsetína a bojovat o to, aby se někdejší hegemon této soutěže vůbec dostal do finálové skupiny vyvolených, to už je těžší kalibr.
„Vždy, když jsem v týmu, připadám si pořád jako nováček. Ještě toho nemám tolik za sebou. Nepřipouštím si nějaký rozdíl, jako když jsem tu byla poprvé v kvalifikaci v roce 2023,“ přiznala Nosková.
Přesto Nosková úvodní bitvu proti Beatriz Haddadové Maiaové z Brazílie skvěle zvládla a s „kanárem“ uštědřeným soupeřce přidala druhý rozhodující bod. Nutno dodat, že její tým nic neponechal náhodě. Místo vyčerpané Lucie Šafářové „odnesl“ roli leváckého rozehrávače bývalý tenista Dušan Lojda, který v Ostravě žije a mohl Noskovou sparingem dobře připravit na levácké zatáčky ze servisu.
Po čtvrtém zápase aktuálně 33. tenistka světa v rozhovorech rozhodně nezapírala, že měla hlavně v prvních gamech slušné nervy. Ve čtyřhře, do které nastoupila po boku novické Terezy Valentové, už se ale cítila jinak.
„Nevím, jestli jsem lídr. Úplně to tak necítím. Ale musím také říct, že v tom deblu jsem si připadala jako taková hrdá maminka. Říkala jsem si, že už se mi dlouho nestalo, že jsem starší. V týmu je sranda a jsme všechny na stejné vlně,“ uvedla s úsměvem Nosková.
Přitom dvacetiletá česká tenistka za sebou nemá v posledních týdnech zrovna živé výsledky. Po loňské sezoně, ve které zažívala emoce jako na houpačce, od smrti maminky až po premiérový titul v Monterrey, začala pracovat na technických věcech ve své hře tak, aby se v budoucnosti ještě o nějaký ten level posunula.
To ji ale zřejmě dohnalo na turnajích v Indian Wells a Miami, kde vypadla hned v prvních utkáních. Na jaře pak sdílela příspěvky ze sociálních sítí, kde jí hejtři a zhrzení sázkaři po utrpených prohrách přáli smrt.
„Jsem pořád mladá a popravdě jsem nikdy neměla úplně čistou techniku. Proto se vždycky, když přijedu na turnaj, snažím můj forhend i bekhend najít. Ale čím víc zápasů mám odehráno, tím je to lepší,“ říkala
