V rámci českého fotbalu jde o velký návrat. Klimková naposledy vedla českou reprezentaci do 19 let v roce 2010, pak ji fotbalový osud zavál na dlouhý čas na druhý konec světa.
Rodačka z Moravan u Kyjova postupně poznala klubovou práci v australském Canberra United, vedla tým Nového Zélandu U17, poté devatenáctku i dvacítku USA. A nakonec zakotvila jako hlavní trenérka u novozélandského áčka, s nímž se v roce 2023 představila na domácím MS.
Klimková tak může nabídnout míru zkušeností, kterou vedení českého fotbalu mohlo při hledání nástupce Karla Rady jen těžko přehlédnout.
Do nové role musí skočit rovnýma nohama. Hned úvodní sraz vyvrcholí v následujících dnech dvojzápasem v Lize národů, v níž budou reprezentantky usilovat o postup do elitní skupiny A.
„Vždycky to beru tak, jak to je,“ nedělá si Klimková hlavu z ostrého startu. Přiznává ale, že návrat domů provázejí emoce. „Čtrnáct let je dlouhá doba, emoce to samozřejmě provázejí. Obrovsky se těším na děvčata, na členy realizačního týmu i na samotnou práci,“ říká.
Při přebírání týmu někdejší reprezentantka čerpala doporučení i od trenéra Rady, který se rozhodl po hořkém závěru kvalifikace mistrovství Evropy, v jejímž závěru Češky vypadly v baráži s Portugalskem, své angažmá po osmi letech ukončit.
„Obrovsky si cením toho, co pro ženský fotbal udělal. Bavili jsme se o týmu a jeho názorech, pomohlo mi to do mého startu,“ říká s povděkem.
Nyní se však již plně soustřeďuje na svůj cíl. Liga národů je přitom pomyslným předkrmem, hlavní chod obstará následující kvalifikace mistrovství světa 2027.
„Vidím na týmu to obrovské zklamání po nepostupu na mistrovství Evropy. Věřím, že holky chtějí na velké turnaje, a akce jako Liga národů budou postupnými kroky. Je vidět obrovský kus práce, která se v ženském fotbale odvedla, rozvoj je vidět. I naše liga šla nahoru. To jsou střípky k tomu, abychom se na Evropu a na svět dostaly. Konkurence je silná, ale věřím, že český tým na to má,“ přemítá Klimková.
Jedním z prvních úkolů pro úspěšnou trenérku přitom bude důkladné seznámení se všemi hráčkami. Doslova.
„Uběhla dlouhá doba, co jsem byla naposled na českých trávnících. Takže v současném kádru znám jen dvě hráčky, které jsem trénovala, jednu ještě v klubu a jednu v reprezentaci do 19 let,“ přiznává s úsměvem.
Sama přitom cítí, jak ji léta působení v zahraničí pozitivně změnila.
„Cítím, že jsem úplně jiný člověk, než když jsem odsud před čtrnácti lety odcházela. Každý zápas, který jsem jako trenérka prožila, mě posunul dál. Fotbal je sice pořád jen jeden míč a jedenáct hráček na hřišti, ale každá z těch zemí, kde jsem působila, představuje jinou kulturu. Už jen komunikace vůči hráčkám a realizačnímu týmu se musí nastavit podle zvyklostí dané země, to se musíte naučit rozeznat,“ popisuje Klimková.
Sama přitom dobře poznala i odvrácenou stránku. A pocit, s jakým okolí vnímalo ženský fotbal.
„Dvacet let zpátky, když jsem si dělala různé licence, tak jsem tam pravidelně bývala jediná a vyslechla si spoustu názorů, co tam vlastně jako žena vůbec dělám. I moje máma mi tehdy řekla, jestli jsem se nezbláznila, že jdu dělat fotbal, ať se raději postavím s vařečkou do kuchyně. Dneska je to už naštěstí jiné, i když jsou pořád lidé, kteří se na ženský fotbal dívají přes prsty,“ krčí rameny.
„Samozřejmě je pořád spousta prostoru pro zlepšení. Ale podívejte se, jak roste kvalita a s ní i popularita ženského fotbalu v Evropě i ve světě. A pokud tomu někdo stále nevěří, tak ať se podívá. A pochopí, že holky můžou hrát kolikrát hezčí fotbal než chlapi,“ říká rozhodně.
Jak se jí podařilo negativní postoj okolí překonat?
„Musela jsem mít hodně trpělivosti. Ty názory jsem respektovala, brala jsem to ale tak, že za tím je spíš neporozumění ženskému fotbalu. Ti lidé možná viděli něco, co se jim nelíbilo a zanevřeli na něj. Věnovala jsem se poctivě své práci a spousta lidí, když mě poznala, tak změnila názor. Že jsme holky, které milují fotbal a umí ho taky hrát. Jsem ráda, že se nyní ženský fotbal dostává do veřejného prostoru. Někomu to může pomoct změnit názor, pochopit, že ženský fotbal je úplně normální. A ve vyspělých zemích to naprosto normální je,“ dodává.
Nyní se bude Klimková snažit zanechat stopu jako vůbec první žena na lavičce ženského áčka.
„Jak jsem říkala, fotbal je jen jeden, a pokud trenér rozumí tomu, co tým potřebuje, tak je správným kandidátem na svou pozici bez ohledu na to, zda jde o muže, nebo o ženu. Trenéři od mužských týmů se nicméně musí nejprve hodně přeorientovat na jiné prostředí a jeho odlišnosti, naučit se s holkami mluvit. V tomhle to mám díky působení v ženském fotbale trochu jednodušší, vím, do čeho jdu,“ má jasno.
A věří, že úspěšná cesta může motivovat ji i její nástupkyně.
„Strašně fandím holkám, které chtějí u fotbalu zůstat, vždycky jsem hráčky, které chtěly začít trénovat, podporovala. Já jsem snila o tom, že se jednou vrátím jako trenérka českého týmu. A pokud to někoho může motivovat, tak jedině dobře,“ říká fotbalová světoběžnice.
Český fotbal má důvod k oslavě, jelikož se do čela ženské reprezentace vrátila trenérka Eva Klimková. Po dlouhých letech strávených v zahraničí se Klimková vrací s bohatými zkušenostmi a novými pohledy na fotbal. Po úspěšném působení v různých zemích se nyní ujímá týmu České republiky a má za cíl vést hráčky k úspěchům na mezinárodní scéně.
Klimková je první ženou na české lavičce ženského národního týmu a přináší s sebou nový impuls a energii. Sama prošla mnoha výzvami a překonala předsudky vůči ženskému fotbalu. Díky své trpělivosti a oddanosti práci dokázala změnit názory mnoha lidí a prosadit se ve světě fotbalu.
Po návratu do České republiky se Klimková setkává s novými výzvami a úkoly. Musí seznámit s celým týmem a znovu se zapojit do české fotbalové scény. S odhodláním a nadšením se pustila do práce a věří, že společně s hráčkami dokážou dosáhnout významných úspěchů.
Klimková také zdůrazňuje důležitost rozvoje ženského fotbalu a jeho popularizaci. Věří, že ženy mají stejný potenciál jako muži a mohou hrát kvalitní fotbal. Její návrat do českého fotbalu může sloužit jako inspirace pro mladé hráčky a ukázka toho, že i ženy mohou být úspěšné trenérky.
S novou trenérkou na palubě má český ženský fotbal před sebou světlou budoucnost plnou nadějí a možností. Doufejme, že pod vedením Evy Klimkové se tým bude dále rozvíjet a dosahovat skvělých výsledků na mezinárodních soutěžích.
