Ve skutečnosti šlo o tzv. show cars – atrapy, které mají k reálným závodním speciálům asi tak blízko jako jachta k raketovému člunu. Motory? Žádné. Technické novinky? Nula.
Vlastně ani o nové modely nešlo – většina týmů přivezla loňské monoposty s novým zbarvením.
Výjimku představoval McLaren M23, se kterým Emerson Fittipaldi vyhrál titul v roce 1974. Kdo si myslel, že uvidí převratné technologické inovace, mohl zůstat v klidu doma.
K čemu tedy celé to divadlo? Formule 1 si chtěla připomenout své jubileum společnou akcí všech týmů. Ačkoliv se to hezky vyjímá v tiskové zprávě a na internetu, v praxi šlo o poměrně rozpačitý zážitek.
Týmy stejně dál pokračují ve svých vlastních odhaleních monopostů – McLaren už ukázal svůj nový vůz dříve a Ferrari tradičně naplánovalo vlastní velkolepou prezentaci na jiný den. Takže to celé působilo spíš jako povinná školní besídka než opravdová premiéra nové sezony.
Samotní jezdci také nevypadali dvakrát nadšeně. Mistr světa Max Verstappen si po celou dobu zachovával svůj typický výraz „Jsem tu, protože musím“. Podobně to vypadalo i u mnoha dalších pilotů – žádné emoce, žádné velké proslovy, jen odškrtávání povinností.
Když máte jen pár minut na každý tým, moc se toho ani říct nedá. Výsledkem byla spíše hromadná tisková konference pro 15 000 lidí, kde se dokola omílaly otázky ve stylu „Jak se cítíte před sezonou?“ a odpovědi ve stylu „No, jsme připraveni a uvidíme, co přinese první závod“.
Jako bonbonek večera organizátoři přidali i hudební vložku. Mezi vystupujícími byla i skupina Take That, kterou si formule 1 pravděpodobně objednala v domnění, že všichni fanoušci vyrůstali v devadesátkách.
Pro mladší publikum, které si sport získal díky Netflixu, byla tahle britská popová legenda spíš záhadou. Navíc z původní pětice členů zbyli jen tři – a ten nejznámější, Robbie Williams, chyběl.
To odpovídalo celé akci: všichni sice byli na místě, ale to nejdůležitější jaksi scházelo.
Dlouholetým fanouškům se tento pokus o předsezonní spektákl moc nelíbil. Na stránkách Racefans více než polovina hlasujících nesouhlasila s tvrzením, že akce byla úspěšná.
A kdo ví, možná se někteří z nich při sledování nostalgicky rozpomněli na časy, kdy se vozy prostě představily ve fabrice, jezdci řekli pár slov a pak se vyrazilo na nejbližší závodní trať. Bez konfet, bez povinných úsměvů a bez umělého lesku.
Do celé debaty ještě přispěl slavný kuchař Gordon Ramsay, známý svou nekompromisní mluvou v televizních show.
Na téma plánovaného zákazu neslušných slov v týmových rádiích vtipně poznamenal: „Poslyšte, myslím, že je to jazyk, který k tomuto sportu patří. To, že se tito sportovci ženou do extrému. Takže když to někdy vyjde najevo, ať jsou skuteční. Nechte to být, no tak! Pokaždé riskují svůj život. Jedou rychlostí přes 300 km za hodinu. Takže jestli padne nějaké to fuck…“
Formule 1 si každopádně udělala svou velkou oslavu. Jestli to byl povedený večírek, nebo jen další marketingový tahák, už necháme na každém zvlášť.
V devadesátých letech se ve světě Formule 1 odehrála bizarní show, která zaujala fanoušky i kritiky. Týmy přivezly atrapy svých závodních speciálů, tzv. show cars, které neměly s skutečnými monoposty mnoho společného. Nebyly vybaveny motory ani technickými inovacemi a většina z nich byla pouze loňskými modely s novým zbarvením.
Jedinou výjimkou byl McLaren M23, se kterým Emerson Fittipaldi vyhrál titul v roce 1974. Očekávání diváků na revoluční technologické novinky byla tedy zklamána.
Celá akce měla sloužit k oslavě jubilea Formule 1 a ke společné prezentaci všech týmů. Avšak samotní jezdci nepůsobili příliš nadšeně a celá show spíše připomínala povinnou školní besídku než skutečnou premiéru nové sezony.
Kromě prezentace týmových atrap monopostů byla součástí akce i hudební vložka od skupiny Take That, což však nesedělo všem fanouškům, zejména těm mladším, kteří si sport oblíbili díky Netflixu.
Celkově se tento pokus o předsezonní spektákl nelíbil dlouholetým fanouškům Formule 1, kteří vnímali akci spíše jako zbytečnou show bez skutečného obsahu. Gordon Ramsay se dokonce vyjádřil k plánovanému zákazu nadávek v týmových rádiích s tím, že patří k tomuto sportu a jsou pro něj typické.
Zda byla celá akce úspěšná či pouze dalším marketingovým tahem, je otázkou každého jednotlivce. Každopádně Formule 1 si udělala svou velkou oslavu a fanoušci si mohli nostalgicky vzpomenout na doby, kdy se vozy představovaly jednoduše a bez umělého lesku.
