Sledoval jste středeční pátou etapu Vuelty živě? Jak jste reagoval na Bittnerovo vítězství?
Viděl jsem to živě. Jak bych mohl reagovat? Fantazie, bomba! Použil bych všechny superlativy, byly to obrovské emoce i pro mě, protože jsem si s Pavlem něco prožil. Strašně mu to přeju.
Sám mluvil o tom, že mu připadá šílené porazit ve sprintu zrovna Wouta van Aerta, fenomenálního Belgičana. Jak jste viděl jejich souboj?
O to je to cennější. Občas se člověku podaří vyhrát, když se tam stane pád a někde někoho zavřou, kdežto tady to byl naprosto férový sprint. Pavlův tým odvedl fantastickou práci, osm kilometrů před koncem jsem si říkal, že by mu to mohlo vyjít, že jedou dobře. Měl fantastickou pozici za Van Aertem, udělal všechno jako z učebnice. Van Aert už si skoro sedal, ale Pavel to udržel na sílu vůle až do cílové pásky. Nebyli si jistí, kdo vyhrál, bylo to vyrovnané. Nicméně Pavel to musel vědět, byla to pecka.
Už ve druhé etapě byl Bittner šestý, ve třetí byl pátý. Věřil jste, že může na Vueltě vyhrát? Je to pro něj první závod ze série Grand Tours v kariéře.
Věřil jsem tomu. Pavel i Mathias Vacek tam odjížděli se skvělou formou, týmy jim věří. Věděl jsem to přímo od těch týmů, byl jsem s nimi v kontaktu. Mathias to rozjel už v první etapě, byl kousek od červeného trikotu. Pavel vyhrál dvě etapy nedávno na závodě v Burgosu a prokopl to. Mohl si říct ‚já už je porážím, já už tady fakt jsem‘. Nemá se čeho bát.
Je třeba docenit, že Bittner dosáhl na etapové vítězství na Vueltě už ve věku 21 let. Nebývá běžné, že se cyklisté prosadí tak brzy.
Oba s Mathiasem jsou ročník 2002, mají všechno ještě před sebou. Ale je dobré, že to prokopli už teď. Všechny otazníky, jestli jim týmy věří a budou na ně jezdit, to už je smetené ze stolu. Myslím, že ani na Vueltě neřekli poslední slovo. Pavel teď pojede ve vítězné euforii, hlava hraje obrovskou roli. Před Burgosem byl několikrát těsně druhý, mohl začít trochu přemýšlet, jestli ano, nebo ne. Teď už je to pryč.
On o sobě navíc tvrdí, že není čistokrevný sprinter. Dokáže zajet dobře i v klasikářském závodě. Jakým je jezdcem?
Je to typ jako Van Aert nebo Peter Sagan. Obrovský rychlý, přejede slušně kratší kopce a má obrovskou výkonnost, vysoký standard. Když jsem závodil já, byl takový třeba Erik Zabel. Není to ryzí sprinter, který odpadá a tým na něho musí čekat. Dnes se to trochu změnilo, v etapách se závodí od začátku, každý chce být vidět v televizi. Ryzí sprinteři na rozdíl od minulých časů dojíždějí na konec etapy unavení a tu rychlost často ani neprodají. Typy Pavla nebo Van Aerta z toho jedině těží.
Co znamenají výsledky Bittnera s Vackem pro českou cyklistiku?
Nejsme velmoc, která by měla dvacet závodníků ve World Tour. Máme talentů poskrovnu, ale máme je. Minulá generace stála na Zdeňku Štybarovi s Romanem Kreuzigerem, teď tady máme Vacka s Bittnerem. Ukazovali to už v mládežnických kategoriích, prosazovali se. Jsou to diamanty, které musí česká cyklistika obrušovat. Myslím, že nám přinesou ještě spoustu emocí, slziček a krásných umístění.
Jak si je pamatujete z mládežnických kategoriích, kde jste s nimi pracoval ještě jako reprezentační trenér?
Vyrostli v tom, že Evropa je určitým způsobem sjednocená. Je jedno, jestli jste Čech, Belgičan nebo Ital. Kluci nemají takový respekt ze západu, vždy jsem jim to v juniorských letech opakoval. Přijeli jsme vyhrát, my ty Belgičany porazíme. Dařilo se to, proto si kluci věří. Můžeme se od nich dočkat i duhového trikotu pro mistra světa. Ten Česko ještě nemá, ale věřím, že to jednou klapne.
Bittner navázal i na vaše etapové vítězství z Vuelty 2001. Vzpomněl jste si na tento svůj úspěch?
Už je to hodně zaprášené. Ale na žádné takové vítězství sportovec nezapomene. Je jedno, jestli je to Vuelta, pokaždé je zatím spoustu potu a dřiny. Cyklistika je v tomhle krásně spravedlivá. Ano, vzpomněl jsem si na to a hned jsem si psal s Pavlovým tátou. Kdysi jsme spolu závodili, já jsem z Olomouce stejně jako Bittnerovi. Známe se moc dobře, Pavla znám vlastně od doby, kdy začal jezdit na kole.
Jak vypadal váš rozhovor s Pavlovým otcem?
Ptal jsem se ho, jak to prožívá. Odpovídal, že co by měl říkat, že to sám vím, sám jsem si to prožil. Ukápla nám i ta slzička. Psal jsem si také s Pavlem a bylo krásné, že mi hned říkal, že teď už patří mezi nás. Že je pátý Čech, který vyhrál na Vueltě. Hned nás všechny vyjmenoval.
Takže má výborný přehled o českých úspěších z minulosti.
Ano, Pavel s Mathiasem mají cyklistiku opravdu odmalička v srdíčku. Tu historii znají, sami se o spoustu věcí z cyklistiky zajímají. Mě těší, že jsem jim nějaké své zkušenosti mohl předat. Kluci tomu hodně obětovali, Mathias žil s rodinou kvůli cyklistice v Rakousku a Itálii, Pavel šel v juniorské kategorii také do zahraničí. Moc jim to přeju, je to super.
Sledoval jste středeční pátou etapu Vuelty živě? Jak jste reagoval na Bittnerovo vítězství?
Viděl jsem to živě. Jak bych mohl reagovat? Fantazie, bomba! Použil bych všechny superlativy, byly to obrovské emoce i pro mě, protože jsem si s Pavlem něco prožil. Strašně mu to přeju.
Sám mluvil o tom, že mu připadá šílené porazit ve sprintu zrovna Wouta van Aerta, fenomenálního Belgičana. Jak jste viděl jejich souboj?
O to je to cennější. Občas se člověku podaří vyhrát, když se tam stane pád a někde někoho zavřou, kdežto tady to byl naprosto férový sprint. Pavlův tým odvedl fantastickou práci, osm kilometrů před koncem jsem si říkal, že by mu to mohlo vyjít, že jedou dobře. Měl fantastickou pozici za Van Aertem, udělal všechno jako z učebnice. Van Aert už si skoro sedal, ale Pavel to udržel na sílu vůle až do cílové pásky. Nebyli si jisti, kdo vyhrál, bylo to vyrovnané. Nicméně Pavel to musel vědět, byla to pecka.
Už ve druhé etapě byl Bittner šestý, ve třetí byl pátý. Věřil jste, že může na Vueltě vyhrát? Je to pro něj první závod ze série Grand Tours v kariéře.
Věřil jsem tomu. Pavel i Mathias Vacek tam odjížděli se skvělou formou, týmy jim věřily. Věděl jsem to přímo od těch týmů, byl jsem s nimi v kontaktu. Mathias to rozjel už v první etapě, byl kousek od červeného trikotu. Pavel vyhrál dvě etapy nedávno na závodě v Burgosu a prokopl to. Mohl si říct ‚já už je poražením, já tady fakt jsem‘. Nemá se čeho bát.
Je třeba docenit, že Bittner dosáhl na etapové vítězství na Vueltě už ve věku 21 let. Nebývává běžné, že se cyklisté prosadí tak brzy.
Oba s Mathiasem jsou ročník 2002, mají všechno ještě před sebou. Ale je dobré, že to prokopli už teď. Všechny otázky, jestli jim týmy věří a budou na ně jezdit, to už je smetené ze stolu. Myslím, že ani na Vueltě neřekli poslední slovo. Pavel teď pojede ve vítězné euforii, hlava hraje obrovskou roli. Před Burgosem byl několikrát těsně druhý, mohl začít trochu přemýšlet, jestli ano, nebo ne. Teď už je to pryč.
On o sobě navíc tvrdí, že není čistokrevný sprinter. Dokáže zajet dobře i v klasickém závodě. Jakým je jezdcem?
Je to typ jako Van Aert nebo Peter Sagan. Obrovský rychlý, přejede slušně kratší kopce a má obrovskou výkonnost, vysoký standard. Když jsem závod
