„Vůbec nikdo mi to nerozmlouval. Já si byla svým rozhodnutím jistá, že to skloubit půjde. Možná vrstevníci, kteří se chystali na stejnou školu jako já, si mysleli, že nakonec přestanu hrát. Což se zatím nestalo,“ cítí se hrdě Kopecká.
V basketbale obléká dres KP Tany Brno.
Na vysoké škole „kope“ za brněnskou Masarykovu univerzitu.
„Jsem v posledním, šestém ročníku. Až po pěti státnicích si vyberu své zaměření, studuji Všeobecné lékařství. Přemýšlím nad urologií, které se věnuje můj otec, a neurologií; ta se mi zase zalíbila při blokové výuce,“ prozrazuje čtyřiadvacetiletá studentka.
Táta Josef pracuje v havířovské nemocnici a v nedalekém Šenově provozuje soukromou ambulanci. V ní mu manželka Petra pomáhá jako zdravotní sestra, tu dělá i u praktického lékaře v Havířově. „Ze začátku k našim do ordinace nepůjdu, absolvent musí nejprve do nemocnice. Co bude později, to se uvidí.“
Kdo zná populární filmovou sérii o Básnících, umí si představit, jaká fuška je lékařské studium. I Kopecké šla z biflování hlava kolem, v hlavně v prvních třech ročnících. „Hodněkrát jsem plakala,“ nebojí se přiznat. „Ne kvůli basketu, to už brečím spíš jen štěstím, když se něco vyhraje. Ale studium bylo někdy tak náročné, že jsem nevěděla, co dělat. A když v létě nebyl basket a frčela jsem jen školu, nemohla jsem si vyčistit hlavu.“
I proto si oba svoje světy hýčká, jsou v symbióze. „Jsem hodně tvrdohlavý člověk a nikdy jsem si nepřipustila, že hraní a učení nepůjde dohromady. Zarputile jsem si řekla, že to zvládnu. Neumím si představit, že bych ze školy odešla, když jsem se tam dostala. A stejně jsem si neuměla představit, že bych přestala hrát basketbal,“ tvrdí sebejistě.
Pokud je jí v jednom úzko, druhé dokáže spravit náladu. „Když toho bylo v basketu moc, zabývala jsem se školou a zapomněla jsem na problémy. A naopak to funguje taky, pomáhá mi to vybruslit z určitých situací.“
Škola jí navíc zoceluje, neboť jak ukázali i Básníci, medici se setkávají také se smrtí. „V prvním ročníku jsme měli pitvy na kadáverech, tedy mrtvolách naložených ve formaldehydu. A ve třeťáku už na lidech, kteří zemřeli nedávno. Ale není to přímo náplň našeho studia, spíš chodíme na praxi po různých odděleních,“ přibližuje svět bílých plášťů. „Nedá se říct, že by mě škola úplně naplňovala, to podle mě přijde až v praxi. Teď je to hlavně o drilování všemožných informací.“
V trojúhelníku Kopecká – univerzita – klub musí všechny jeho vrcholy souznít, aby všechno fungovalo. „Musíme si hodně vycházet vstříc, ať klub mně nebo já klubu, to samé škola. Hranice jsme si nastavili moc pěkně,“ pochvaluje si 182 centimetrů vysoká basketbalistka. „Poslední dva roky jsem nestíhala dopolední tréninky, takže pokud to šlo, udělala jsem si je sama. Třeba posilovnu. Odpolední jsem zvládala všechny, zápasy taky. Když jsme odjeli na tři dny na EuroCup, upravila jsem si rozvrh a školu jsem neměla vůbec.“
Spoluhráčky občas chodí za Kopeckou pro radu, pokud mají otázky ohledně svého zdraví. „Něco jim řeknu, ale nevím, zda je to úplně relevantní,“ krčí rameny budoucí doktorka. „Asi se nechci stavět do role, že bych věděla hodně. Oproti lékařům s praxí toho studenti znají málo. Spíš jen odhadujeme, hádáme.“
Sama se prý na basketbal kouká občas i lékařskýma očima. „Ale jen malinko,“ prozrazuje, že až tak to nezkoumá. „Medicína, kterou se učíme, není úplně zaměřená na sport. Což mě docela mrzí, tím se zabývají fyzioterapeuti, my jen okrajově. V rámci lékařských praxí to řeší pouze ortoped, traumatolog a sportovní lékař. Na škole se s tím setkáváme minimálně. Proto nevím, jestli jsem holkám schopná pomoct.“
Na hřišti určitě ano, statistiky Kopecké jsou životní. V Ženské basketbalové lize zakončila rok 2024 s průměrem více než 14 bodů na zápas. „Jsem docela spokojená, ale sama nic na hřišti nezvládnu. Moje statistiky jsou odrazem trenéra i spoluhráček, jim děkuju!“ vzkazuje hráčka na pozici 4.
Basketbalové geny
Na basketbalové palubovky ji přivedla maminka. „Nejvyšší soutěž nehrála, u nás v Havířově nějaké přebory, menší ligy. Brzy otěhotněla, k basketu už se nevrátila, ale lásku k němu mi předala.“
A kouzlu sportu pod bezednými koši podlehla hned. „Obecně je sport překrásný. Na basketu mě baví, že je kolektivní. Tým je moje druhá rodina, s holkami trávíme víc času než s nejbližšími. Taky se mi líbí kreativita našeho sportu, musíme nad ním přemýšlet. Nejde o nic monotónního,“ vyznává se Kopecká ze své náklonnosti.
Na elitní scéně se pohybuje už desátou sezonu, odkroutila si v ní bezmála dvě stovky zápasů ve třech klubech. V Ostravě, Žabinách Brno a nyní v KP Brno. „V lize nastupuji od patnácti let, ale v prvních sezonách jsem toho neodehrála moc, rozkoukávala jsem se. Mladí dostávají šanci na pár minut a já měla štěstí, že v Ostravě nebylo tolik hráček, takže jsme se mohly ukázat.“
A basketbalistka s osobními ligovými rekordy 25 nastřílených bodů a 14 doskoků už od věku teenagerky ukazovala, že je mezi českou smetánkou právem. Hýčká si zlato z mistrovství Evropy patnáctiletých v roce 2015, dvě sezony nato se podílela na pátém místě na mistrovství světa U17. A před dvěma lety debutovala i v ženské reprezentaci.
„Nechci říct, že jsem pořád rozkoukávací hráčka, to je špatné slovo. Ale ještě jsem se neocitla v užší rotaci. Nabírám zkušenosti od holek, co hrají po Evropě a v Eurolize,“ popisuje pivotka svoji roli. „Hodně čerpám od Naty Stoupalové, která hraje přede mnou, nebo od Julči Reisingerové. Ale učit se můžu klidně i od rozehrávačky, od všech. Získávám tím nadhled.“
Hlavním bodem roku 2025 bude červnový EuroBasket, jednu z jeho skupin hostí Brno. Na basketbalovém svátku by Kopecká scházet nechtěla. „Budu dělat, co je v mých silách, aby to vyšlo,“ předsevzala si. „Bude to skvělé už proto, že se hraje u nás v hale na Vodovce. Jsem hrozně zvědavá, jak se s tím popereme. Tým je mladý a úplně nový v porovnání s érou před paní trenérkou Romanou Ptáčkovou.“
Medaile? O konkrétním umístění zatím Kopecká nemluví. „Samozřejmě když hrajeme doma, bude na nás větší tlak ohledně postupu ze skupiny. Rády bychom udělaly českému basketu reklamu. Jsme mladé, máme velký drajv, umíme zabrat, zrychlit, zasprintovat. A jsme hodně učenlivé. Když se nedaří, umíme se z toho poučit,“ vykresluje reprezentantka přednosti národního týmu. „Nevím, zda to bude už na medaili, ale na nějaké hezčí umístění snad ano.“
Téma článku se zaměřuje na mladou a talentovanou basketbalistku, která se navzdory náročnému studiu na lékařské fakultě dokáže úspěšně věnovat i své kariéře v basketbalu. Tato odvážná a ambiciózní mladá žena se jmenuje Kopecká a momentálně hraje za tým KP Tany Brno.
Kopecká je studentkou na Masarykově univerzitě v Brně, kde studuje všeobecné lékařství. Své budoucí zaměření zatím zvažuje mezi obory urologie a neurologie. Její otec pracuje jako lékař v nemocnici a provozuje soukromou ambulanci, což jí dává inspiraci k následování v jeho stopách.
I přes náročnost studia a tréninků se Kopecká nevzdává své vášně pro basketbal. Tvrdí, že dokáže skloubit oba světy a že jí hra i studium dávají rovnováhu a pomáhají jí vyrovnat se s náročnými situacemi. Studium medicíny jí navíc poskytuje cenné zkušenosti a setkání se smrtí, což je důležité pro budoucí lékaře.
Kopecká se pyšní skvělými výkony na basketbalovém hřišti a má za sebou již deset sezón na elitní úrovni. Soutěžila na mistrovství Evropy a světa v mládežnických kategoriích a nedávno debutovala i v české ženské reprezentaci. Snaží se neustále zdokonalovat a získávat zkušenosti od svých zkušenějších spoluhráček.
V nadcházejícím roce 2025 se Kopecká těší na účast na EuroBasketu, který se bude konat v Brně. Mladý tým má ambice udělat dobrý dojem a předvést své schopnosti na domácí půdě. Kopecká doufá, že tým dokáže udělat českému basketbalu dobrou reklamu a možná i dosáhne na nějaké hezké umístění.
Celkově je Kopecká inspirací pro mladé sportovce i studenty, kteří si chtějí plnit své sny a nebojí se spojit náročné povinnosti s vášní a zábavou. Její odhodlání a odhodanost jsou příkladem toho, že s pevnou vůlí a správným přístupem lze dosáhnout úspěchu ve více oblastech života současně.
