Co se tedy se 170 kilo vážícím Japoncem přihodilo?
Bohužel jsem udělal chybu, ke které nemělo dojít. Byli jsme na to připravení, věděli jsme s trenérem, co dělat. Že nesmím zůstat stát. Jenže to jsem udělal, nechal jsem ho vlézt do chvatu a bohužel tím, že má hmotu, kterou má, to dokáže dotáhnout do konce.
Přitom v prvním kole s Nizozemcem i v úvodu osmifinálové bitvy proti Japonci jste vypadal dobře, držel jste se správní strategie?
Byl jsem aktivní. Ale bylo hodně těžké tu Japoncovu hmotu nějak rozhýbat a pracovat na něm. Samozřejmě tam nějaké suprové momenty tam byly. Snažil jsem se sundávat jeho dominantní ruku. To se dařilo dobře. Několikrát se podařilo nastoupit a vychýlit i v tom začátku. Ale přišel ten okamžik, kdy nastoupil do Uči Maty, kterou má skvělou.
Sám jste navážil asi 113,5 kilo, to je velký váhový rozdíl. Bylo tedy cílem ho unavit?
Chtělo to ještě minutu kolem něj běhat, aby mu došly síly. Ale i on na to byl připravený a dělal všechno pro to, abych ho takhle nevysiloval. Byl nakonec prostě lepší.
U žíněnky jste vypadal, že máte nastavený svůj tunel a soustředíte se jen na výkon. Na rozdíl od ostatních judistů jste se ani nedíval, co se děje na žíněnce vedle vás, dokud zápas před vámi neskončil a nešel jste na plac. Jak jste se cítil?
Od rána moc dobře, byl jsem nastavený dobře na to nechat v každém zápase všechno. Každého soupeře porazit. Což nebývá jednoduché nastavit hlavu, ale byl jsem excelentně koncentrovaný. Měl jsem tam dravost, jen jsem prostě zaspal jeden chvat. Ale nejsem jediný, kdo takhle prohrál.
Nezanevřete na Paříž?
Měl jsem vždycky rád turnaje v Paříži. Všechny grandslamy, šampionáty, vždycky mě to tady nakoplo. Cítil jsem to úplně stejně i teď, chtěl jsem tady medaili. Nepovedlo se.
Bude to vaše nejbolestnější porážka kariéry?
To nevím. Bude to bolet dlouho. Vím, že mi spousta lidí říkala že nemám komu už co dokazovat, že už se povedla spousta věcí, ale měl jsem skvělou přípravu, chtěl jsem to tady ukázat.
Je vám 33 let, za sebou už čtyři olympijské hry, k čemu se upnete teď?
Popravdě nevím, co bude dál. Všechno jsem směřoval k tomuto dni, nepřemýšlel jsem nad tím, co bude, až to bude za mnou. Rozhodně si chci odpočinout. Bylo to dlouhý. Příprava, musel jsem objezdit spoustu míst, kvalifikace byla náročná. Pojedu za rodinou na Vysočinu, tam si odpočinu a uvidíme.
Jedním z nejvýznamnějších momentů na letošních olympijských hrách v judu byl souboj mezi českým judistou Lukášem Krpálkem a japonským soupeřem, který váží neuvěřitelných 170 kilogramů. Bohužel pro Krpálka skončil tento souboj neúspěchem a jeho reakce po zápase byla plná emocí.
Krpálek přiznal, že udělal chybu, ke které nemělo dojít. Byl připraven s trenérem a věděli, co dělat, ale nakonec se stalo opak. Japonský soupeř dokázal využít svou hmotnost a dotáhnout zápas do vítězného konce.
I přesto, že Krpálek vypadal dobře v prvním kole s Nizozemcem a na začátku osmifinálové bitvy proti Japonci, nedokázal se vyrovnat s jeho hmotností a skvělou technikou. Snažil se sundat jeho dominantní ruku, ale japonský judista byl prostě lepší.
Krpálek se chtěl snažit unavit svého soupeře, ale ten byl připraven na jeho taktiku a nedal mu šanci. Nakonec se ukázalo, že Japonec byl prostě silnější.
Během zápasu Krpálek působil velmi koncentrovaně a soustředil se pouze na svůj výkon. I když se nedíval na ostatní zápasy vedle sebe, byl plný dravosti a odhodlání. Bohužel jedna chyba mu stála možnost postupu dál.
Po prohře na olympijských hrách se Krpálek cítí zklamaný, ale nezanevřel na Paříž, kde rád soutěží. Bude to pro něj bolestná porážka, ale neví, co bude dál. Plánuje si odpočinout a strávit čas s rodinou na Vysočině.
Lukáš Krpálek má za sebou již čtyři olympijské hry a je jedním z nejúspěšnějších českých judistů. Jeho budoucnost v judu je nejistá, ale jedno je jisté – udělal maximum pro to, aby reprezentoval Českou republiku na olympijských hrách a ukázal své umění juda.
