Běžky nazul ve čtyřech letech, ve třinácti k tomu přidal malorážku a stal se biatlonistou. V Rusku platil za velmi nadějného juniora, který patřil ve své věkové kategorii k nejlepším.
„Jenže přišel covid a my neměli moc možnost závodit ani trénovat,“ vyprávěl Išakov v rozhovoru pro web sport24.pluska.sk.
Během letní pauzy koketoval s myšlenkou, že by se mohl věnovat tenisu na vyšší úrovni. Inspirovalo ho k tomu finále French Open mezi Rafaelem Nadalem a Novakem Djokovičem.
Po dvou měsících ovšem zjistil, že nahánění tenisového míčku po kurtu nebude úplně pro něj a že mu biatlon chybí.
„Jenže přišla válka na Ukrajině. Chtěl jsem se účastnit mezinárodních závodů, ale v dresu Ruska to nešlo. Chtěl jsem žít a závodit ve svobodném světě, proto jsem si vybral Slovensko,“ vysvětlil nyní jednadvacetiletý mladík.
Slovenský biatlon znal z ruské televize, protože komentátoři často vyzdvihovali mimo jiné i příběh ruské rodačky Anastasie Kuzminové, která pod Tatrami vyrostla v trojnásobnou olympijskou vítězku.
„Tak jsem se rozhodl, že napíšu na Slovenský biatlonový svaz a poprosím je o pomoc. Odepsali mi, že by mi uměli vyjít vstříc, ale že musím mít odpovídající výsledky a na základě toho se rozhodnou,“ vzpomíná Išakov.
A tak se účastnil závodů Slovenského národního poháru, studoval univerzitu a učil se jazyk. Dokonce z něj složil státní zkoušku. Prostě dělal vše pro to, aby nabyl nové občanství. Po dvouletém snažení to letos v září konečně vyšlo.
Neznamená to ale, že by se rodák z Tatarstánu úplně odřízl od své rodné země. „Mám tam celou rodinu, která tam žije dlouho, pracuje, nebylo by pro ni snadné tak snadno odejít, nejsou v uvozovkách tak svobodní jako já,“ přiznal.
Na podzim tak v Rusku na pár týdnů byl a mohl posoudit, jak to v zemi vypadá po dvou letech války na Ukrajině.
„Sankce mají negativní dopad, kvalita života se zhoršila, ale celkově jsem větší změny asi neviděl. Byl jsem tam na to jen krátkou dobu,“ prohlásil.
Sám ale v loňském roce závodil na Slovensku v týmu, který veřejně odsuzoval válku. Úprkem do jiné země se zachránil před případným nasazením do bojů na frontě.
„Před dvěma lety, když jsem odcházel, tak jsem neměl problém. Teď je to pro ruské muže od 18 do 35 let těžší, protože pokud někam jedou, musí to oznámit ruské armádě. Ale víc bych se na tohle téma nerad vyjadřoval,“ dodal.
V aktuální sezoně má Išakov za sebou už i první starty v IBU Cupu, ale pak ho potkal pád, při kterém si zlomil kost v ruce a neudrží v ní ani pušku. Další závody ho tedy čekají až v příštím roce.
Biatlonista Artur Išakov z Tatarstánu se stal nedávno známým tím, že začal závodit za Slovensko. Jeho cesta k tomuto rozhodnutí však nebyla jednoduchá. Išakov začal s biatlonem již ve čtyřech letech a rychle se stal nadějným juniorem v Rusku. Avšak pandemie covidu a následné omezení mu znemožnily trénovat a závodit, což ho vedlo k úvahám o přechodu k tenisu na vyšší úrovni.
Po krátké epizodě s tenisem se však rozhodl vrátit k biatlonu, ale kvůli politické situaci v Rusku a válce na Ukrajině se rozhodl závodit za Slovensko. Inspirací pro něj byla slovenská biatlonistka Anastasia Kuzminová, kterou obdivoval z televize. Po kontaktování Slovenského biatlonového svazu a absolvování testů se mu podařilo získat slovenské občanství.
Išakov však stále udržuje spojení se svou rodinou v Rusku, kam se na podzim vrátil a zjistil, že sankce a válka na Ukrajině měly negativní dopad na kvalitu života obyvatel. Přesto se rozhodl zůstat ve Slovensku, kde se cítí svobodněji a bezpečněji.
V současné době se Išakov zotavuje z úrazu ruky, který utrpěl při pádu během závodu. Plánuje se vrátit do závodní formy a pokračovat ve své biatlonové kariéře. Jeho příběh je příkladem odvahy a odhodlání v hledání lepších životních podmínek a sportovních příležitostí.
