Letošní sezona osminásobného motocyklového šampiona Marca Marqueze zatím není příliš radostná. V prvním závodě sezony v portugalském Estorilu skončil třetí ve sprintu, ale v samotné Grand Prix narazil do domácí hvězdy Miguela Oliveiry a zranil si ruku.
Kvůli tomu musel vynechat tři Velké ceny. Jenže pak v Le Mans spadl dva kola před cílem a v Mugellu šel k zemi ve čtvrtém kole ze čtvrtého místa. Poté Marquez opět dva závody absentoval. Po letní přestávce se vrátil do kolotoče MotoGP v Silverstonu s cílem v hlavním závodě této kubatury konečně uspět.
V sobotu na mokru se španělský jezdec rozhodl neriskovat, sbíral data a obsadil 18. pozici. V neděli, kdy už nepřestávalo pršet, chtěl jet i přes start ze čtvrté řady naplno. Jenže už v prvních zatáčkách po kontaktu s Francem Morbidellim přišel o přítlačné křidélko na své Hondě.
Přesto se jezdec týmu Repsol Honda dokázal probít na desáté místo. Pak ale začalo mírně pršet a dostal se před něj Enea Bastianini s Ducati. Španěla kapky deště zaskočily a v kombinaci s nedostatkem přítlačné síly v rychlém úseku zatáček Maggots Becketts pouhých šest kol před koncem narazil do Bastianiniho zadního kola.
Zatímco Ital kolizi ustál, její španělský viník šel k zemi. Byla to Marquezova letošní čtvrtá havárie, do ostatních Grand Prix kvůli zranění nenastoupil.
Přesto osminásobný mistr světa zdůraznil, že je s víkendem spokojený, protože cílem bylo trochu obnovit sebevědomí a pokusit se najít dobré tempo.
„Znovu se mi vrátilo sebevědomí, ale k nalezení dobrého a stálého tempa potřebujeme ještě více závodů, více tratí a různých situací. Ale víkend to byl solidní. Snažil jsem se kontrolovat. Je pravda, že si člověk řekne: V závodě jsi havaroval. To je pravda, ale byla to velmi smolná situace, která se v závodě může stát,“ vysvětlil 30letý jezdec.
Problém v neděli viděl spíše v technice než ve své jízdě na samé hraně možností. „Jde o to, že jsem v prvním kole zlomil křídlo, takže jsem hodně ztrácel na maximálce a špatně se mi brzdilo. Jel jsem si svým tempem, jaké jsem si držel i v tréninku.“
Pak ještě začaly padat kapky deště. „Jenže pak začalo v jednom místě trati pršet. Bastianini mě předjel a já nechtěl v dešti víc riskovat. Ale když jsme dojeli do té zatáčky, viděl jsem, že je trochu víc mokro, a začal jsem trochu klouzat. Chtěl jsem jet stopou trochu víc vlevo.
