Vraťme se ke konci sezony. Skončil jste ji skrečí ve druhém kole kvalifikace. Jak jste na tom byl, už vás hodně semlel náročný podzim?
Usiloval jsem o to, abych dostal volnou kartu v Paříži, protože jsem o půlnoci prohrál čtvrtfinále ve Vídni a další den v šest večer jsem měl hrát kvalifikaci ve Francii. Ale nepovedlo se, kartu mi nepřidělili. Přesun mi vůbec nesedl. Jeden zápas v kvalifikaci jsem ještě zvládl, ale potom síly došly a už to nemělo smysl dál hnát. Skrečoval jsem poslední zápas, protože už to bylo hodně přes hranu. Zdravotní stránka je nejdůležitější.
Pro vás to byl první rok na okruhu ATP, byl to krutý střet s realitou v tom, jak fyzicky náročný ten kalendář je?
Sezona je strašně dlouhá. To je na samostatné téma. Týden co týden je turnaj. Počítal jsem to a je to deset a půl měsíce, kdy se jede až do finále Davis Cupu. A když chcete dosahovat na nejvyšší příčky, musíte to objíždět.
A jak je to náročné mentálně?
Hodně. Předpokládal jsem, že budu hrát ještě nějaké challengery, ale tím, že jsem takhle dobře chytil začátek, tak jsem celou sezonu odehrál jen ATP turnaje, což je z juniorského tenisu hodně velký skok. S mentálním koučem na tom pořád pracujeme a udělali jsme velký kus práce. Ale všechno jsem si i užil, turnaje pro mě byly nové a výsledky na nich příjemný bonus.
Stihl jste si tedy od tenisu odpočinout?
Určitě. Volno jsem strávil nicneděláním, válením se na pláži a podobně. Už to bylo potřeba, vždycky mě to nabije.
Už jste tedy našel recept, jak s náročným programem bojovat i v průběhu sezony?
Vždycky je dobré si během sezony udělat aspoň třikrát udělat čtyři pět dnů volna. Teď v rámci konce sezony to byly dokonce tři týdny, kdy jsem úplně vypnul a neměl jsem tenis. Samozřejmě jsem dělal něco kondičního, ale na raketu jsem nesáhl. A pomohlo to, protože po těch třech týdnech mě už svrběla ruka a chybělo mi to.
Vy si před každou sezonou lepíte na ledničku číslovku s metou, kam se chcete v žebříčku dostat. Překvapil jste sám sebe, že jste skončil v první padesátce už v 19 letech?
Vůbec jsem to nečekal. Cíle, které jsem si před sezonou měl, jsem splnil už v březnu a musel jsem je tedy upravovat. Turnaj NextGen je jen potvrzením toho, jak úspěšná sezona to byla.
Ano, čeká vás před Vánoci turnaj pro nejlepší osmičku hráčů do 21 let. Jaké máte ambice?
Ambice jsou nejvyšší. Jedu si tam pro vítězství, nebojím se to říct, protože sezona byla povedená. Ke konci roku jsem měl vynikající formu a i teď se cítím skvěle fyzicky i herně. Mám za sebou plnou kondiční přípravu i nějaký tenisový objem, je to ve fázi vylaďování před turnajem, který začne za 14 dní.
Jaký cíl vám visí na ledničce tentokrát?
Chci odehrát sezonu hlavně ve zdraví. Letos jsem vynechal sice jen dva tři turnaje, ale i tak jsem se trápil se zraněním. Takže nejdůležitější to odehrát ve zdraví. A co se cílů týče, nejlepší by bylo se dostat do první třicítky žebříčku.
Vraťme se ke konci sezony. Skončil jste ji skrečí ve druhém kole kvalifikace. Jak jste na tom byl, už vás hodně semlel náročný podzim?
Usiloval jsem o to, abych dostal volnou kartu v Paříži, protože jsem o půlnoci prohrál čtvrtfinále ve Vídni a další den večer jsem měl hrát kvalifikaci ve Francii. Ale nepovedlo se, kartu mi nepřidělili. Přesun mi vůbec nesedl. Jeden zápas v kvalifikaci jsem ještě zvládl, ale potom síly došly a už to nemělo smysl dál hnát. Skrečoval jsem poslední zápas, protože už to bylo hodně přes hranu. Zdravotní stránka je nejdůležitější.
Pro vás to byl první rok na okruhu ATP, byl to krutý střet s realitou v tom, jak fyzicky náročný ten kalendář je?
Sezona je strašně dlouhá. To je na samostatné téma. Týden co týden je turnaj. Počítal jsem to a je to deset a půl měsíce, kdy se jede až do finále Davis Cupu. A když chcete dosahovat na nejvyšší příčky, musíte to objíždět.
A jak je to náročné mentálně?
Hodně. Předpokládal jsem, že budu hrát ještě nějaké challengery, ale tým, že jsem takhle dobře chytil začátek, tak jsem celou sezonu odehrál jen ATP turnaje, což je z juniorského tenisu hodně velký skok. S mentálním koučem na tom pořád pracujeme a udělali jsme velký kus práce. Ale všechno jsem si i užil, turnaje pro mě byly nové a výsledky na nich příjemný bonus.
Stihl jste si tedy od tenisu odpočinout?
Určitě. Volno jsem strávil nicneděláním, válením se na pláži a podobně. Už to bylo potřeba, vždycky mě to nabije.
Už jste tedy našel recept, jak s náročným programem bojovat i v průběhu sezony?
Vždycky je dobré si během sezony udělat aspoň třikrát udělat čtyři pět dnů volna. Teď v rámci konce sezony to byly dokonce tři týdny, kdy jsem úplně vypnul a neměl jsem tenis. Samozřejmě jsem dělal něco kondičního, ale na raketu jsem nesáhl. A pomohlo to, protože po těch třech týdnech mě už svrběla ruka a chybělo mi to.
Vy si před každou sezonou lepíte na ledničku císlů s metou, kam se chcete v žebříčku dostat. Překvapil jste sám sebe, že jste skončil v první padesátce už v 19 letech?
Vůbec jsem to neočekával. Cíle, které jsem si před sezonou měl, jsem splnil už v březnu a musel jsem je tedy upravovat. Turnaj NextGen je jen potvrzením toho, jak úspěšná sezona to byla.
Ano,
