Ta scéna bere za srdce a zároveň z ní mrazí.
Steve Thompson, ragbyový mistr světa z roku 2003, stojí se svým parťákem ze zlatého týmu Philem Vickerym u fotografie svých čtyř dětí.
Seren. Slone. Saskia. Saxon.
A Thompson s velkou námahou loví z paměti jejich jména. Často si je nevybaví vůbec. Nyní je mu 46 let a trpí demencí v časném stadiu.
„Co si pamatuješ z mistrovství světa 2003?“ ptá se Vickery v dokumentu pro platformu TNT.
„Je to divný. Ale není tam nic. Ani si nepamatuju, že jsem v Austrálii byl,“ odpovídá Thompson.
Vickery se mu pak snaží připomenout oslavy velkolepého triumfu, jízdu otevřeným autobusem kolem davů nadšených fanoušků po návratu do Londýna nebo přijetí u královny.
„Ne, nic. Prostě to tam není. Můj život se otočil úplně naruby. Cítím se ztracený, mám problémy s pamětí a záchvaty vzteku,“ líčí Thompson, jenž přiznal i to, že pomýšlel na sebevraždu.
Lékaři mu diagnostikovali demenci v roce 2020 s podezřením na chronickou traumatickou encefalopatii. Tedy onemocnění mozku vyvolané častými údery do hlavy.
„Když vidím sebe nebo ostatní kluky, připadá mi to úplně cizí. Jako bych to nebyl já, kdo tam je,“ prozrazuje pocity při sledování dobových záběrů.
Na šampionátu v Austrálii získali Thompson a spol. pro Anglii historicky první – a dosud jediný – titul mistrů světa. V národním týmu přitom debutoval jen o rok dříve, na mistrovství světa byl ale jedním z klíčových hráčů.
Thompson překonal i rekord v počtu startů za anglickou reprezentaci na postu mlynáře, s ragby se rozloučil v roce 2011. A Vickerymu se svěřil, že přes řadu úspěchů a status národního hrdiny ragbyové kariéry lituje.
„Je to tak, že kdybych mohl vrátit čas, ragby bych nehrál. Mnohem raději bych šel a dělal na stavbě, měl normální život,“ přiznává někdejší hráč týmu Northampton Saints.
Jenže jeho zaměstnáním se stalo ragby. „Byla to naše práce, kterou po nás chtěli. A ty ji děláš nejlíp, jak umíš. Na nic se neptáš. Asi proto jsme ji dělali tak dobře,“ zamýšlí se Thompson, jehož královna Alžběta II. vyznamenala Řádem britského impéria.
V roce 2020 se Thompson spojil s dalšími bývalými hvězdami a podali žalobu na ragbyové funkcionáře za to, že nenastavili opatření na ochranu zdraví a bezpečnosti hráčů.
Podle britského deníku Daily Mail je právní kancelář Rylands Legal v rámci historického soudního procesu v kontaktu s více než stovkou někdejších ragbistů.
„Nechci, aby ragby zakázali. Ale pořád říkají, že nejdůležitějším článkem tohohle krásného sportu jsou hráči. Musíme zajistit, aby se s nimi podle toho jednalo,“ řekl Thompson v roce 2020 listu The Guardian.
„Zacházíme s nimi jako s kusem masa. Ale oni jsou lidskými bytostmi a musíme se ujistit, že budou mít důstojný život i po sportovní kariéře,“ doplnil muž, jenž se jako jeden z prvních sportovců rozhodl věnovat po smrti svůj mozek pro vědecké účely.
Steve Thompson, bývalý ragbyový mistr světa z roku 2003, bojuje s demencí v pokročilém stadiu. Tato nemoc mu brání si pamatovat jména svých dětí a dokonce i významné události z jeho slavné kariéry. Thompson byl klíčovým hráčem anglického týmu, který získal historický titul mistra světa v ragby v Austrálii.
Dnes, ve svých 46 letech, Thompson trpí demencí a podezřením na chronickou traumatickou encefalopatii, což je onemocnění mozku způsobené opakovanými údery do hlavy. Tato diagnóza přišla v roce 2020 a od té doby se Thompson potýká s problémy s pamětí, záchvaty vzteku a dokonce i sebevražednými myšlenkami.
I přes své úspěchy a status národního hrdiny ragbyové kariéry lituje Thompson svého rozhodnutí hrát tento náročný sport. V roce 2020 se spojil s dalšími bývalými hráči a podali žalobu na ragbyové funkcionáře za nedostatečná opatření k ochraně zdraví hráčů.
Thompson apeluje na důležitost zacházení s hráči jako s lidskými bytostmi a zdůrazňuje potřebu zajistit jim důstojný život i po skončení sportovní kariéry. Sám se rozhodl věnovat svůj mozek pro vědecké účely po smrti, aby přispěl k výzkumu této vážné nemoci.
Příběh Steve Thompsona je důležitým upozorněním na rizika spojená s opakovanými údery do hlavy ve sportu a na potřebu péče o zdraví sportovců po skončení jejich kariéry. Je třeba se zamyslet nad bezpečnostními opatřeními a péčí poskytovanou hráčům, aby se podobné tragédie mohly v budoucnu předejít.
