Šampionkou jste od soboty. Tak jaké je být nejlepší na světě?
Je to úžasný pocit, sama tomu pořád nemůžu uvěřit. Letos jsem opravdu nečekala, že bych mohla skončit takhle vysoko. Cílem bylo být mezi nejlepší osmičkou. O to cennější to je.
Ve 26 letech jste dosáhla na největší úspěch, na který ve vašem sportu dosáhnout lze?
Dá se říct, že ano. Je to úspěch, za který jsem moc ráda. U sebe jsem nečekala, že bych mohla získat zlato v tak mladém věku. Měla jsem tituly v dorostenkách i juniorkách, ale to byly jiné disciplíny. Teď jsem tři roky v dospělé ženské kategorii, kde je konkurence mnohem větší. Na MS je to náročné psychicky, ale i na fyzičku.
Kolik jste toho odehrála
Měla jsem šest startů, obvykle přitom o víkendu hraju jen jeden. Je to zápřah, navíc jsem v této sezoně bojovala se zraněným ramenem a svaly na ruce. Což je samozřejmě to nejhorší, protože ruku potřebujete na přesnost. V Brezně jsem to ale zvládla, pomohla mi i hlava a obrovská podpora v hale. Fandili mi i Slováci, po každém hodu začala hala bouřit. Užila jsem si to, byl to velký zážitek, za který děkuju.
Máte spočítáno, kolik koulí jste na mistrovství odházela
Vedle hlavní disciplíny jsem hrála i disciplínu sprint, takže celkově to bude kolem 800 odhozených koulí. K tomu ještě cvičné hody.
Laicky se přitom kuželky mohou jevit jako nepříliš náročný sport.
Hlavně je to jednostranný sport, ke kterému potřebujete doplňkové sporty nebo různá kompenzační cvičení. Dost trpí kolena, jedna strana těla je více zatěžovaná.
Ve finále MS jste porazila Chorvatku Natašu Ravničovou, i v jiných kategoriích byli nahoře zástupci ze střední Evropy nebo Balkánu. Takže odtud jsou nejlepší kuželkáři?
Ano, bylo to mistrovství světa, ale kuželky se hrají především v Evropě. Na turnaji byli třeba i hráči z Dánska nebo Švédska, ale mezi ženami je největší konkurence v Německu a Chorvatsku. Příští rok budou družstva, v těch býváme jako Češi taky medailově úspěšní.
V čem jsou hlavní rozdíly oproti bowlingu?
Tuhle otázku mají kuželkáři vážně moc rádi. (smích)
Takže panuje mezi vámi určitá rivalita
Moc se s bowlingáři nesetkáváme, ale samozřejmě víme, že kuželky nejsou tolik populární. Když někomu řeknu, že je hraju, hned si to spojuje s bowlingem. Hlavní rozdíl je v kouli a kuželkách. V bowlingu je jich deset, u nás devět a jsou jinak postavené. V naší kouli nemáme díry na prsty, zároveň je menší. I systém hry je úplně jiný.
Čím je daná větší popularita bowlingu?
Těžko říct. Možná i tím, že je to globálnější sport, bowling se hraje za oceánem. I v televizi bývá častěji než kuželky.
Setkal jsem se s názorem, že pokud by hráč bowlingu přišel na kuželky, neprosadil by se tolik, jako by to bylo opačně. Souhlasíte?
Ano, myslím, že kuželky jsou na naučení těžší, je potřeba větší přesnost. My více dorážíme zbylé kuželky. V bowlingu otevřete a hned zavíráte. My máme více hodů do dorážky. A je to podle mě těžší i tím, jak jsou kuželky u nás postavené v kosočtverci, zatímco v bowlingu v trojúhelníku.
Jak jste se ke kuželkám a na závodní dráhu dostala
Přes rodinu, taťka i brácha hráli kuželky, lákalo mě to odmalička. Dařilo se mi od začátku, měla jsem asi nějaký talent a píli na sobě pracovat. Trénovala jsem hodně, měla jsem štěstí na trenéra. Věnuju se i těm doplňkovým sportům, silovým cvičením nebo plavání. A takhle jsem došla až na vrchol.
Jak vlastně vypadá kuželkářská sezona
Dvakrát nebo jednou týdně trénuju, jak to vyjde. O víkendu se hrají zápasy, já hraju ligu za Rosice. Ligová sezona začíná v září a končí v dubnu. Pak jsou republikové šampionáty a mistrovství světa.
Už jste stihla titul mistryně světa oslavit?
Nějaká oslava s rodiči a manželem byla, když jsem přijela domů. Ale hned jsem musela nastoupit do práce, nic velkého to nebylo. Pořádně to ještě oslavíme dodatečně.
Čím se živíte?
Pracuju jako ekonomka v sociální službě v Centru Áčko ve Valašském Meziříčí. Dělám účetnictví, personalistiku a tak podobně.
Vyděláte si něco i kuželkami?
Ne, tam peníze opravdu moc nejsou. Nic za to nedostávám, jsem klasicky pracující člověk. Kuželky mám jako zábavu, ale beru to opravdu vážně.
Ani za první místo na MS jste nic nedostala
Dříve ano, i v těch mládežnických kategoriích to byly docela pěkné peníze. Teď to ale upadlo, ani Česká kuželkářská asociace moc peněz nemá. Jsme vůbec rádi, že jsme na MS jeli. Mrzí nás, že po covidu to dost upadlo, je to opravdu smutné. Dříve jsme měli na cestách aspoň diety, ani to už teď nebývá. Máme hrazenou cestu a ubytování, zbytek si platíme sami. Dělá se to doopravdy jen pro radost a úspěchy, ne pro peníze.
Přitom právě v období covidu přišla Národní sportovní agentura s poněkud zvláštním průzkumem, který ukazoval kuželky a bowling mezi nejpopulárnějšími sporty v Česku. Tradiční sporty se tehdy hlasitě ozývaly. Vzpomínáte?
Ano, ale myslím, že to bylo mířeno spíše na bowling. Byli jsme s nimi spojovaní, vlastně díky bohu, protože jinak bychom nedostali asi vůbec nic.
Takže na nějakém přísunu dotací se to neodrazilo, když je teď situace v kuželkách ještě horší?
Je opravdu špatná. Doufám, že se zlepší, protože je to škoda hlavně skrze mládež. Pamatuju si, když jsme jezdili na různé reprezentační starty a mezistátní utkání, to teď děti vůbec nemají. Přicházejí o spoustu zážitků, já jsem měla ještě štěstí. Ani v dospělých už nic takového není, měli jsme v sezoně jediné mezistátní utkání se Slovenskem. Příprava oproti ostatním zemím je v tomto bohužel rozdílná a dost omezená.
Kuželky na reprezentační úrovni hraje i váš manžel Jan. Jak to mezi sebou máte na dráze? Daří se vám ho porážet?
V této sezoně nás ještě čeká společný start na mistrovství republiky. A ano, v tréninku se mi proti němu docela daří, ale nevím, jestli mě někdy nenechává. (smích)
Jak potom porážky skousává?
Bere to v pohodě, uzná to. Mě pak taková výhra samozřejmě potěší, dodá to sebevědomí a odvahu. Hlavně mi pomáhá, že mám s kým trénovat. Dost hráčů trénuje samo, což by mě nebavilo. Jsem ráda, když se s někým můžu přetahovat a kočkovat.
Kuželky jsou zápřah, těžší než bowling, říká mistryně světa. K titulu vedlo 800 koulí
Mistryně světa v kuželkách Natálie Bínová nedávno získala titul na Mistrovství světa a prozradila, jaké to je být nejlepší na světě. Ve svých 26 letech dosáhla na největší úspěch, kterého ve svém sportu lze dosáhnout. Sama přiznává, že to bylo pro ni překvapení, nečekala takový úspěch.
Bínová odhodila kolem 800 koulí během mistrovství a vedle hlavní disciplíny hrála i disciplínu sprint. Tento sport není lehký, je jednostranný a vyžaduje kompenzační cvičení. Vítězství v závodech jí přineslo obrovskou radost a hrdost.
Na mistrovství světa porazila Chorvatku Natašu Ravničovou a potvrdila, že největší konkurence v kuželkách je v Evropě, zejména v Německu a Chorvatsku. Rozdíly mezi kuželkami a bowlingem jsou zásadní, od počtu koulí až po samotný systém hry.
Bínová se ke kuželkám dostala díky rodině, která ji k tomuto sportu přivedla. Trénuje pravidelně a věnuje se i doplňkovým sportům jako je silové cvičení nebo plavání. Pracuje jako ekonomka v sociální službě a kuželky bere jako vášeň a zábavu.
I přes své úspěchy na mistrovství světa si Bínová nestihla titul pořádně oslavit, protože hned musela nastoupit do práce. Peníze v kuželkách nejsou příliš vysoké a sport se dělá spíše pro radost a úspěchy než pro peníze.
Bínová také hovořila o situaci kuželek v Česku během pandemie COVID-19 a o nedostatku finanční podpory pro tento sport. Doufá, že se situace zlepší, zejména pro mládež, která má omezené možnosti tréninku a soutěžení.
Na závěr Natálie Bínová prozradila, že trénuje společně se svým manželem Janem, který také hraje kuželky na reprezentační úrovni. Oba se vzájemně podporují a respektují vítězství i porážky. Společný start na mistrovství republiky je pro ně obrovskou výzvou a zábavou.
