Paříž (od našeho zpravodaje) – Je všední den ráno. Do pařížského asfaltu duní pevné podrážky ozbrojených mužů v khaki uniformách.
Pochodují po chodnících kolem chromových bariér spolu s policisty a mají jediný úkol, nepustit do olympijské bubliny nikoho nežádoucího.
„A kudy mám jako jet? Vezu olympijské novináře,“ vystrčí hlavu z okýnka řidič našeho autobusu.
I oficiální dopravní prostředek vyčleněný pro mediální pracovníky pokrývající největší sportovní akci má problém se do centra dostat. A je to prakticky na denním pořádku.
Někdy se policista po poradě s někým na konci druhé vysílačky smiluje, jindy nabídne objízdnou trasu. Časy v jízdním řádu oficiální dopravní aplikace jsou spíše orientační. Vlastně máte štěstí, když jsou vůbec k něčemu.
„Ta aplikace vůbec nereflektuje aktuální situaci. Dnes je na programu triatlon, takže autobus do tenisového areálu nejede, nejlepší bude, když pojedete metrem,“ říká mi jeden z dobrovolníků a nechá mě si ofotit obrazovku s přesným návodem trasy.
Paříž se topí v dopravních uzavírkách, přeškrtnuté jsou dočasně stanice metra, odříznuté jsou celé ulice i některé linky tramvají. Kolem sportovišť musí být ochranná zóna, do které mohou vstoupit jen lidé s lístkem nebo akreditací.
Prvotní dojem z francouzské metropole během prvního týdne okamžitě potvrzuje Lucas, řidič skútru, který se živí rozvozem jídla. Náhodně na sebe natrefíme v restauraci s rychlým občerstvením.
„Tohle není Paříž, takhle si ji neužijete. Sám nejsem rodilý Pařížan, ale tohle je spíš chaos. Pořádně se nedá městem projet. Spousta Pařížanů po dobu her raději zmizela, aby měli klid,“ vysvětluje.
Na druhou stranu sám je velký sportovní fanoušek a zaujme ho, že jsem Čech.
„Včera jsem viděl ty vaše plážové volejbalisty, jsou to šikovní kluci, mistři světa, že? Fakt dobří,“ chválí Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera.
To jsme ještě oba netušili, že český pár od té doby nevyhraje už ani zápas a skončí v osmifinále olympijského turnaje.
Také Lucas se nechal nalákat na tribunu dočasně vybudovaných sportovišť. Montovaná aréna pro plážový volejbal bere dech a vyzývá k tomu, aby kurt se zátiším Eiffelovy věže namaloval nějaký následovník slavného Moneta. A že se tu i profesionální malíř skutečně objevil.
Díky desítkám tisíc policistů a vojáků se daří pořadatelům i skvěle zajišťovat bezpečnost a pořádek. Fanoušci a všechny akreditované osoby procházejí pečlivou prohlídkou. Batohy kontrolují rentgeny, z lahví s pitím se musíte napít, aby bylo jasné, že nevnášíte na sportoviště nebezpečnou látku.
Stačí ale udělat krok za kulisy této sportovní nádhery a poznáte i odvrácenou tvář jinak romantické megalopole.
Čtvrť St. Ouen leží v okrajové části departmentu Saint Denis, tedy oblasti, kde vyrostla i olympijská vesnice, odkud podle zpráv neziskových organizací už dlouho před začátkem her policisté stěhovali migranty a sociálně chudší část obyvatelstva bydlících na ulici.
V online průvodcích najdete, že St. Ouen je pověstná blešími trhy, na kterých o víkendu ulovíte vzácnou starožitnost i za pár eur. Když budete googlit dál, najdete ovšem aktuálnější zkazky o obchodnících, kterým se chcete raději vyhnout.
Jedno takové místo se v pátek večer rozkládá jen pár set metrů od dvou oficiálních hotelů pro olympijské novináře. Desítky prodejců mají uprostřed chodníku rozložená prostěradla s různým zbožím od obnošeného oblečení přes různá nářadí až po zašpiněné hračky pro děti.
Pokřikují na sebe navzájem i na náhodné kolemjdoucí, kterým se nabízí jen úzká ulička na průchod.
„Jen utíkej, honem, pospěš,“ volá za mnou jeden z nich, když se snažím nepříjemnou stezku rychle zdolat.
O kus dál pod viaduktem se choulí vyrovnaných sedm stanů, ze kterých koukají hlavy, ruce i nohy. Podél silnice parkují staré omlácené dodávky, které zjevně také slouží jako dočasný domov chudší vrstvě obyvatel.
Podle amerického deníku The New York Times žije v hlavním městě Francie až 100 tisíc lidí bez střechy nad hlavou, se kterými si metropole dlouhodobě moc neví rady.
I taková je olympijská Paříž a nemělo by se to kvůli překrásným sportovním kulisám přehlížet.
Paříž (od našeho zpravodaje) – Je všední den ráno. Do pařížského asfaltu duní pevné podrážky ozbrojených mužů v khaki uniformách. Pochodují po chodnících kolem chromových bariér spolu s policisty a mají jediný úkol, nepustit do olympijské bubliny nikoho nežádoucího.
I oficiální dopravní prostředek vyčleněný pro mediální pracovníky pokrývající největší sportovní akci má problém se do centra dostat. A je to prakticky na denním pořádku. Někdy se policista po poradě s někým na konci druhé vysílačky smiluje, jindy nabídne objízdnou trasu. Časy v jízdním řádu oficiální dopravní aplikace jsou spíše orientační. Vlastně máte štěstí, když jsou vůbec k něčemu.
„Ta aplikace vůbec nereflektuje aktuální situaci. Dnes je na programu triatlon, takže autobus do tenisového areálu nejede, nejlepší bude, když pojedete metrem,“ říká mi jeden z dobrovolníků a nechá mě si odfotit obrazovku s přesným návodem trasy.
Paříž se topí v dopravních uzavírkách, přeškrtnuté jsou dočasné stanice metra, odříznuté jsou celé ulice i některé linky tramvají. Kolem sportovišť musí být ochranná zóna, do které mohou vstoupit jen lidé s lístkem nebo akreditací.
Prvotní dojem z francouzské metropole během prvního týdne okamžitě potvrzuje Lucas, řidič skútru, který se živí rozvozem jídla. Náhodně na sebe natrefíme v restauraci s rychlým občerstvením.
„Tohle není Paříž, takhle si ji neužijete. Sám nejsem rodilý Pařížan, ale tohle je spíše chaos. Pořádně se nedá městem projet. Spousta Pařížanů po dobu her raději zmizela, aby měli klid,“ vysvětluje.
Na druhou stranu sám je velký sportovní fanoušek a zaujme ho, že jsem Čech.
„Včera jsem viděl ty vaše plážové volejbalisty, jsou to šikovní kluci, mistři světa, že? Fakt dobří,“ chválí Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera.
To jsme ještě oba netušili, že český pár od té doby nevyhraje už ani zápas a skončí v osmifinále olympijského turnaje.
Také Lucas se nechal nalákat na tribunu dočasně vybudovaných sportovišť. Montovaná aréna pro plážový volejbal bere dech a vyzývá k tomu, aby kurt se zátiším Eiffelovy věže namaloval nějaký následovník slavného Moneta. A že se tu i profesionální malíř skutečně objevil.
Díky desítkám tisíc policistů a vojáků se daří pořadatelům skvěle zajišťovat bezpečnost a pořádek. Fanoušci
