Náročná cesta do Skotska ovlivnila nás, tvrdí asistent reprezentace pozemkářek.

Náročná cesta do Skotska ovlivnila nás, tvrdí asistent reprezentace pozemkářek.

Proběhla příprava na šampionát podle vašich představ? Byla kvalitní, jen chybělo více mezinárodních střetnutí. Ne zrovna příjemně ji zpestřil výjezd do Skotska, kam s námi nedorazila naše zavazadla. Hráčky měly u sebe jen své příruční tašky a musely si nakoupit vše potřebné, aby měly vůbec v čem hrát. Kromě hokejek, ty jim půjčily Skotky. Byla to spíše příprava mentální než sportovní, ale tým to stmelilo. Po návratu domů některé hráčky čekaly na svou ztracenou bagáž dva až tři týdny.

Pokud jde o pražské mistrovství, máte nějaké zkušenosti se soupeři, které vás v základní skupině čekají? Letos jsme v přípravě hráli už třikrát s Ukrajinou – dvakrát nerozhodně a jednou nás porazila. Nad Polskem jsme někdy před dvěma lety těsně zvítězili. Slovensko je trochu za námi. Velice důležitý bude hned první zápas s Ukrajinou, která je asi největším favoritem pražského šampionátu.

Zmínil jste se o olympijské kvalifikaci. Čím by pro vás byla? V týmu sice máme tři hokejistky, které působí v zahraničí, konkrétně v USA, Německu a Belgii. Poznatky z mezinárodní scény však teprve sbírají dost mladých hráček, které pro zlepšení své výkonnosti potřebují čas, vyplněný právě zápasy se špičkovými celky. Postup by byl samozřejmě velkým úspěchem, na druhou stranu by s sebou ale přinesl také určité komplikace.

V čem především? Zatím se ještě neví, kde se začátkem příštího roku kvalifikace uskuteční. Třeba to bude až na Novém Zélandu. Jisté už dnes je to, že se budeme muset připravovat v optimálních tepelných podmínkách a to nebude levná záležitost, což platí i na pobytové náklady samotného turnaje. Rozpočty většiny celků, které budou bojovat o letenky do Paříže, jsou úplně někde jinde než naše. Soupeři si mohou dovolit účast na různých turnajích či soustředění třeba v Africe, což se pak na výkonech a výsledcích musí projevit.

Lze i za této současné situace uvažovat o určitých olympijských šancích? Třeba kapitánka Laciná tomu věří, já jsem však toho názoru, že by to byl zázrak. Asi dost podobný stříbrné senzaci z moskevské olympiády v roce 1980. Vždyť na cestě do Paříže by nás mohla čekat řada elitních týmů, třeba z Německa, Irska,