Normálně bývá utkání nejlepších klubů s nejlepším ekonomickým i tréninkovým zázemím ukázkou, kam se posouvá fotbal, jenže v sobotu na Letné se děl opak. Minimum souvislých kombinací i šancí ze hry, naopak oceán nepřesností, soubojů, hádek, strkanic, faulů i špatných výběrů řešení herních situací.
Jak to může být příště lepší?
Tady jsou dvě základní doporučení:
Nahraďme soubojovost fotbalem
Česká nejvyšší soutěž si dlouhodobě pěstuje pověst soubojové ligy. Tomu je podřízen výběr hráčů i způsob tréninku. Menším capartům se už třeba v žácích říká, že pokud nevyrostou aspoň nad metr osmdesát, můžou rovnou na profesionální kariéru zapomenout.
Jenže na top evropských scénách vítězí fotbal nad hrubou silou. Kdyby tomu tak nebylo, diblík Mohamed Salah by nevévodil střelcům v Premier League, Florian Wirtz by se nikdy nestal aktuálně nejžádanějším záložníkem na světě a Barcelona by mohla rovnou rozpustit celé áčko a zavřít mládežnickou akademii na dva západy.
Námitka z tuzemska: kdo se chce dostat do Evropy, musí se nejdřív prodrat na stupně vítězů v domácí lize skrz ostré lokty.
Je to typicky krátkozraká úvaha. I české velkokluby přece cílí na pravidelnou účast v základní skupině Ligy mistrů, a byly by na ni lépe připravené, kdyby také doma hrály podle mezinárodních not.
V Anglii to odpovědní pochopili už dávno, dlouhé míče a jedovaté skluzy, které do té doby byly považovány za nedotknutelné národní fotbalové bohatství, nahradili přízemní kombinací, a dnes mají nejlepší ligu na zeměkouli.
U nás je tahle revoluce pořád v plenkách, což hit na Letné ukázal v surrealistické podobě. Vrchol demonstrace zpátečnictví přišel už po necelé půlhodině.
Tehdy Mojmír Chytil vletěl do sparťanského pokutového území jako zběsilý, a i když měl brankář Peter Vindahl již míč v rukou, zadní nohou ho trefil do hlavy. Rozhodčí mu po intervenci VAR udělil červenou kartu.
„Mojma je férový kluk. Stoprocentně jsem si jistý, že to od něj nebyl úmysl,“ omlouval kouč Jindřich Trpišovský po utkání hříšníka.
„Všichni nutíme hráče chodit do předbrankového prostoru, chtěli jsme se z toho prosadit, být v plném pohybu, připravení dohrát ve skluzu, na dlouhou nohu, ve sprintu je to často vteřina. Když si to zastavíme, vypadá to bohužel tak, jak to vypadá. Ale vím, že on prostě chtěl dát gól a pak došlo ke střetu,“ prohlásil Trpišovský.
Je zcela fuk, jestli Chytil kopl Vindahla do hlavy úmyslně, či nikoli. Hráč se na hřišti musí chovat tak, aby soupeře nezrakvil a neoslabil vyloučením tým. Pokud někdo sprintuje do kapsy s tím, že půjde za gólem přes mrtvoly, měl by ho trenér se svými spolupracovníky upozornit, že to je nepřípustné a hloupé.
V Edenu však k tomu přistupují s větší tolerancí. Jinak by nemohli mít na kontě tenhle seznam stupidních karambolů.
Derby na jaře 2023 na Letné: zbytečný skluz Ogbua ve vápně, domácí z penalty získávají vedení 3:2.
Předkolo Evropské ligy téhož roku: Ogbu trefuje kung-fu zákrokem soupeře, následuje nucený odchod do šatny.
Jaro 2024 – osmifinále Evropské ligy na AC Milán: Diouf sestřeluje Girouda a už ve 26. minutě úvodního zápasu de facto rozhoduje o vyřazení týmu.
Podzim 2024 – derby na Letné: Oscar dává v nastavení úder hlavou do hrudi Rrahmanimu a míří před disciplinárku.
Jaro 2025 – derby na Letné: již zmíněný Chytilův zkrat.
Náhoda To si snad nemohou myslet ani ti nejortodoxnější slávisté.
Učme správná rozhodnutí
Ve filmu Kolektivní inteligence, který pitvá pilíře vítězné týmové spolupráce, se říká: „Hráči si musí uvědomovat úspěšnost svých rozhodnutí.“
Potíž je v tom, že v českém fotbale si leckdo zaměňuje úspěšná rozhodnutí se špatnými a naopak.
Když zavítáte na žákovské zápasy, možná jste i některé tyhle nonsensy zaznamenali na vlastní kůži. Tak třeba dva špunti běží na jednoho obránce, první může přihrát druhému do výhodnějšího postavení pro zakončení, ale místo toho udělá kličku a přijde o míč. „Skvělé, byl jsi odvážný,“ zvolá trenér. Klukovi se v mozku upevní informace, že jeho rozhodnutí bylo správné, i když pro tým by bylo mnohem užitečnější, kdyby nechrtil a přihrál.
Přitom týmová spolupráce v obraně i v útoku ještě nebyla nikdy ve fotbale tak důležitá jako nyní. V tréninku se tedy musíte učit dělat správná rozhodnutí s ohledem na spoluhráče i soupeře.
Sparťané i slávisté prokázali v derby v tomhle směru značné nedostatky. Ilustrativní příklad poskytla situace před druhým obdrženým gólem v síti hostí.
Schranz nejprve přečetl Kairinenovu kolmici a ve vlastní šestnáctce se zmocnil míče. Douděra se v tu chvíli rozběhl vpřed, neboť Letenští měli vzadu jediného muže – ne zrovna hbitého stopera Sörensena. Rychlonožka v červenobílém dresu si žádal od slovenského reprezentanta přihrávku i gestem. Pokud by byl vyslyšen, rýsovala se před Trpišovského celkem hodně slibná příležitost k výpadu.
Ovšem Schranz se rozhodl přihrát Holešovi, který na to nebyl nachystán (i když měl být), u balonu byl první Haraslín a pojistil vedení rudých na 2:0.
Že nejde o jednorázové pochybení slávistické party tohoto typu, každého přesvědčí výlet zpátky do závěrečných duelů v Evropské lize.
Prosincový zápas s Anderlechtem Brusel: brankář Kinský přihrává před vápno Zafeirisovi, ten se s míčem otáčí a přichází o něj – 1:0 pro belgické hosty.
Lednový duel v Soluni: brankář Mandous přihrává před šestnáctku Oscarovi, ten s míčem tancuje a rázem jej nemá – 2:0 pro domácí.
Zápas s Malmö: Schranz přihrává při výstavbě útoku na vlastní polovině do středu před pokutové území soupeři – švédský celek srovnává na 1:1. Brankář Mandous přihrává Zimovi, jehož obírá o míč protivník – 1:2.
Takže: 4 veledůležité zápasy, 4 obdržené branky po ztrátách před vlastní šestnáctkou, respektive uvnitř.
Pozor, abychom si rozuměli, nic proti konstruktivní rozehrávce odzadu! To je jeden ze stěžejních pylonů moderního fotbalu. Současně si však musí podat ruku s bezpečností. Hráči tudíž potřebují vědět, kdy a jak tuhle medicínu použít. Že třeba rozehrávka do středu hřiště na spoluhráče pod tlakem má blízko k samootravě.
Teď je na místě otázka: Uvědomují si slávisté úspěšnost svých rozhodnutí?
Ale sparťané na tom nejsou líp. Vindahl v sobotním podvečeru dvakrát přihrával do středu před pokutové území, Slavia v obou případech míč uloupila, ale nedokázala chyby potrestat. Atlético Madrid, Liverpool i Brest tak benevolentní nejsou.
Anebo letenská přesilovka. Sparťané dostali od rivala zadarmo možnost permanentního přečíslení o jednoho hráče v poli, ale jak s ním naložili? Převážně stylem – dáme míč do strany a pak nacentrujeme míč do vápna. Vyloženou příležitost si tímhle stereotypním způsobem nevytvořili.
Bodejť by ne, když nejlepší nástrojem pro rozleptání obranné zdi je blesková málodoteková kombinace více hráčů.
Uvědomují si i oni úspěšnost svých rozhodnutí?
Derby mezi sparťany a slávisty je vždycky napjaté a plné emocí, ale poslední zápas na Letné byl spíše ukázkou toho, co by fotbal být neměl. Místo kombinací a šancí ze hry jsme viděli spoustu nepřesností, soubojů, hádek a špatných rozhodnutí.
Je důležité, aby se fotbal vrátil k fotbalu a nahradil hrubou silu fotbalem. Týmy by měly sázet na spolupráci a kombinace, ne na hrubou sílu a souboje. Týmy jako Liverpool, Barcelona nebo Atlético Madrid ukazují, že fotbal nad hrubou silu vede k úspěchu.
V české lize je stále příliš mnoho důrazu na souboje a hrubou sílu, což není cesta k úspěchu v evropských soutěžích. Týmy by měly hrát podle mezinárodních standardů a sázet na kombinace a spolupráci.
Je důležité také umět správně rozhodovat na hřišti. Hráči by měli být schopni udělat správná rozhodnutí s ohledem na spoluhráče i soupeře. Nepotřebujeme hráče, kteří jdou za gólem za každou cenu, i když to znamená porušení pravidel nebo zranění soupeře.
V posledním derby jsme viděli několik situací, kde hráči udělali chybná rozhodnutí, která vedla k brankám soupeře. Je důležité, aby hráči byli schopni rozumět úspěšnosti svých rozhodnutí a učit se z chyb.
Je na čase, aby se český fotbal vrátil k fotbalu a začal klást větší důraz na spolupráci, kombinace a správná rozhodnutí. Jen tak můžeme konkurovat týmům z evropských lig a dosahovat úspěchů i na mezinárodní scéně.
