Stačil vám jediný hod 85,63 metru, abyste si zajistil finále. Ideální scénář?
Je to fantazie. Je to můj nejdelší hod v jakékoliv kvalifikaci. Navíc prvním pokusem. Je to dobrý.
Své maximum máte ale ještě mnohem dál. Šetřil jste i trochu síly?
Hod nejde zadržet. Bavili jsme se s Johannesem Vetterem, který v Londýně hodil 91 metrů v kvalifikaci, což byl úplný nesmysl, a pak říkal, že prostě neumí hodit na 70 procent. Člověk zkrátka hodí tak, jak na to v danou chvíli má. Je dopoledne, to se jednoduše podcení. X závodů v minulosti a X závodníků dokázalo, že stačí malinkatý moment pochybností, a je po kvalifikaci. Musí se na max.
Byla tam tedy i nějaká rezerva podle vás?
Nedokážu říct. Jde o maličkosti, technicky jsem udělal to, co jsem chtěl udělat. Odletělo to dál, než jsem pociťoval, takže dobrý.
Ve skupině A jste vyfasoval až poslední šestnácté místo, házel jste tedy až po všech ostatních. Byl to problém?
Je to asi nejhorší možné. Nikdy jsem to nezažil, nikdy ani nic podobného. Byl jsem vždycky spíš zkraje. Je to hrozně dlouho poté, co všichni už hází. I na Diamantovkách házím jako první, je to nezvyk.
Sedí vám olympijský sektor?
Sektor je nádherný, rychlý. Házím tu podruhé v životě, poprvé jsem tu byl na Diamantové lize a závod se mi povedl. Takže doufám, že se mi tu bude dařit dál.
Na Stade de France je hlava na hlavě, hučí to tu jako v úle. Jste z atmosféry překvapený?
Mně to přijde skvělé. Ve všední den dopoledne. Osmdesát tisíc lidí se ráno vzbudí, vstane a vyrazí na stadion. To je nádherný, to chce každý zažít. Oproti Tokiu, kde to bylo jak zajít na trénink, je tohle neskutečný rozdíl. Diváci tvoří ten závod, zavřou stadion do atmosféry. S Němcem Julianem Weberem jsme spolu mluvili na dva metry a neslyšeli jsme se.
Už jednu medaili z olympijských her máte. Je to zkušenost, kterou si můžete přenést do čtvrtečního boje o cenné kovy?
Že když se rozcvičování nepovede, nemusím skládat zbraně. Už se mi několikrát potvrdilo, že jsem měl pocitově špatné házení, ale pak jsem zaházel skvěle. Je to asi jedenácté velké finále, mám prostě dream job a užívám si každou chvíli.
Jak budete trávil volno do čtvrtka
Dneska určitě věnuju hodně času regeneraci, i když jsem toho moc nepředvedl. Ale i tak vrátit tělo do stavu před kvalifikačním závodem. A docela tu špatně spím. Přijde mi, že jsem si sem přenesl spací návyky z domova, kde máme malou. Takže cíl bude se ideálně dvakrát skvěle vyspat.
Takže alespoň osm hodin?
Spím tady v kuse tak možná pět hodin plus nějaké dospávky. Déle než osm hodin jsem asi v životě nespal. Takže tak nějak.
Václav Vadlejch, český oštěpař, nedávno zazářil na olympijských hrách v Tokiu. Jeho nejdelší hod v kvalifikaci dosáhl úctyhodných 85,63 metru, což mu zajistilo postup do finále. V rozhovoru pro média prozradil, že tento hod byl jeho nejdelší v jakékoli kvalifikaci a že se jednalo o ideální scénář.
Vadlejch také sdílel své pocity ohledně svého výkonu a závodu. S Johannesem Vetterem, který v Londýně hodil 91 metrů v kvalifikaci, si povídali o tom, jak každý hodí podle svých možností v danou chvíli. Vadlejch také zmínil, že technicky udělal to, co chtěl, a že hod odletěl dál, než pociťoval.
Olympijský sektor na Stade de France si Vadlejch pochvaloval a doufá, že se mu bude dařit i nadále. Atmosféru na stadionu popsal jako skvělou a velmi podnětnou pro sportovce.
Vadlejch má za sebou již jednu olympijskou medaili a tuto zkušenost si přenáší i do čtvrtfinálového boje o cenné kovy. Má za sebou již jedenácté velké finále a tvrdí, že má „dream job“ a užívá si každou chvíli.
Co se týče volného času před čtvrtkem, Vadlejch plánuje věnovat hodně času regeneraci a návratu těla do stavu před kvalifikačním závodem. Také se snaží dostatečně vyspat, což je pro něj důležité pro maximální výkon.
Vadlejch je tedy optimistický ohledně svých šancí a doufá, že mu bude i nadále přát forma a štěstí. Sledujme tedy jeho výkony na olympijských hrách a držme mu palce!
