Italský fotbal ztratil jednoho ze svých největších legend. Italský fotbalista Luigi Riva zemřel ve věku 76 let poté, co byl převezen do nemocnice v Cagliari. Riva byl podroben vyšetřením, která ukázala, že bude muset podstoupit menší operaci srdce. Bohužel, po několika hodinách přišla zpráva o jeho smrti.
Riva byl považován za národního hrdinu a monument italského fotbalu. Jeho smrt zasáhla celý italský fotbalový svět. Šéf italského fotbalu Gabriele Gravina uvedl: „Italský fotbal truchlí, protože nás opustil skutečný národní monument. Jsem v šoku a hluboce zarmoucen.“ Federace na poslední chvíli zařadila před druhým poločasem dnešního finále Superpoháru mezi Neapolí a Interem Milán v Rijádu minutu ticha. Fotbalisté v Itálii také uctí Rivovu památku během víkendových zápasů.
Riva měl velký vliv na italský fotbal a byl oblíbený jak mezi fanoušky, tak mezi svými spoluhráči. Bývalý brankář Cagliari Enrico Albertosi, který slavil s Rivou i oba velké reprezentační úspěchy, řekl: „Ztratil jsem bratra. Strávili jsme spolu mnoho let, spali jsme na jednom pokoji. Ztratil jsem někoho hodně důležitého. I dnes jsme spolu mluvili po telefonu. Nevěděl jsem, že má problémy se srdcem.“ Riva byl také blízkým přítelem slavného brankáře Dina Zoffa, který řekl: „Je to obrovská ztráta, já přišel i o výborného přítele. S Gigim mě spojuje tolik vzpomínek. Byli jsme spolu na vojně, pak jsme vyhráli mistrovství Evropy 1968 a pokračovali u národního týmu až do roku 2000, já byl trenérem a on manažerem. Měli jsme skvělý vztah, s ním se nedalo nekamarádit.“
Riva odehrál za italskou reprezentaci 42 zápasů a dal 35 gólů, což je stále italský rekord. Byl také jedním z nejlepších a nejoblíbenějších italských útočníků všech dob. Celou svou kariéru byl věrný klubu Cagliari, za který hrál 13 sezón. Přivedl klub do první ligy a v roce 1970 mu pomohl k dosud jedinému titulu. S 156 brankami je nejlepším střelcem klubu. Do své smrti byl jeho čestným předsedou.
Riva třikrát dominoval v tabulce střelců italské ligy. V anketě Zlatý míč o nejlepšího fotbalistu Evropy skončil v roce 1969 druhý a o rok později třetí. Působil také v realizačním týmu italské reprezentace v letech 1988 až 2013 a byl u triumfu na mistrovství světa v Německu v ro
