Legendární „Bóža“ to neměl jednoduché už v dětství. Narodil se jako desáté dítě do chudé rodiny, navíc jeho otec zemřel v relativně nízkém věku. Celou domácnost tak musela táhnout matka, což zvláště v době první republiky nebylo nic jednoduchého.
Kudrna se vyučil autolakýrníkem. Jako sedmnáctiletý nastoupil do mladoboleslavské Škodovky, tam však vydržel pouze rok a kvůli nedostatku práce byl propuštěn. Než se v roce 1941 dostal do Prahy, pracoval v různých nekvalifikovaných profesích – jako dělník v lese nebo při stavbě silnic.
Další náročnou životní zkouškou si prošel v sedmadvaceti letech. Sportovec, který se do té doby věnoval atletice, boxu nebo lyžování, najednou skončil upoutaný na nemocničním lůžku. Lékaři mu nedávali příliš velké šance na přežití a pokud ano, hrozilo, že už se nepostaví na vlastní nohy.
Jak popisují zdroje Knihovny Matěje Mikšíčka v Dačicích, po propuštění z nemocnice se Kudrna vrátil ke své mamince do rodného Bradlína, která se o něj starala a díky její péči se dokázal vrátit nejen do života, ale také ke sportu.
Už na podzim roku 1947 se domluvil s kamarádem Janem Brzákem, který se proslavil pod přezdívkou Felix, a spolu vytvořili legendární posádku, která sbírala medaile nejen v rychlostní kanoistice, ale také ve vodním slalomu.
Ta nejcennější přišla už v roce 1948, kdy na olympijských hrách v Londýně vybojovala dvojice zlatou medaili v dramatickém souboji s Američany. O čtyři roky později si z OH v Helsinkách přivezli stříbro, mezitím na světovém šampionátu ovládli oba závody kánoí – na kilometrové i desetikilometrové trati.
Kudrna s Brzákem ovšem dokázali zkrotit i divokou vodu. V roce 1949 na premiérovém mistrovství světa ve vodním slalomu vybojovali stříbro a bronz, přičemž na šampionát se připravovali na Vltavě, na jezu u Karlova mostu.
Kudrna nakonec u svých milovaných lodí zůstal. Do pozdního věku je sám navrhoval a stavěl, k tomu vystudoval vysokou školu a věnoval se trenérskému povolání – povolání kouče ho zavedlo do Polska, Rumunska nebo Jugoslávie. V roce 1968 vedl reprezentační družstvo kanoistů na olympijských hrách v Mexiku.
František Kudrna, známý jako legendární „Boža“, měl v životě mnoho těžkostí, ale dokázal se vypracovat a stát se úspěšným sportovcem. Narodil se jako desáté dítě do chudé rodiny, kde musela matka táhnout celou domácnost sama poté, co otec zemřel v mladém věku.
František se vyučil autolakýrníkem a pracoval v mladoboleslavské Škodovce, ale kvůli nedostatku práce byl propuštěn. Poté pracoval v různých nekvalifikovaných profesích, než se v roce 1941 dostal do Prahy.
Jeho život se zásadně změnil ve svých sedmnácti letech, kdy skončil upoutaný na nemocničním lůžku s malou nadějí na přežití. Díky péči maminky se mu podařilo vrátit nejen do života, ale také ke sportu. Společně s kamarádem Janem Brzákem vytvořili legendární posádku, která sbírala medaile v rychlostní kanoistice i ve vodním slalomu.
Jejich největší úspěch přišel v roce 1948, kdy na olympijských hrách v Londýně získali zlatou medaili. O čtyři roky později si odvezli stříbro z OH v Helsinkách a mezi tím ovládli oba závody kánoí na světovém šampionátu.
František Kudrna se později věnoval stavbě lodí a trenérské práci. Vedl reprezentační družstvo kanoistů na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968. Celý svůj život zasvětil sportu a kanoistice a jeho příběh je inspirací pro mnoho lidí.
