Nad jednou z překážek jste se při rozjížďkách srazila s americkou soupeřkou. Co se přesně stalo?
Bylo to nepříjemné, mám tady takovou menší oděrku na ruce, ale zvládla jsem to. Hannah byla nakonec taky v pořádku, trénovaly jsme dál, ale bylo to takové… víc mě to znervóznilo, protože se mi to nikdy nestalo a když se najednou s někým takhle srazíte, navíc s takhle velkou rivalkou, tak si pak vyčítáte – ty jo, já jsem jí zkazila možnost mít medaili. To bylo nepříjemné.
Byla na vás naštvaná?
Nebyla naštvaná. Já jsem pak za ní přijela, omluvila jsem se jí. Ona řekla, že takhle to ve sportu je, nebylo to naschvál, prostě jsme se neviděly, překážky jsou velké. Nečekaly jsme to.
A teď k vašim finálovým jízdám. Jak hodnotíte tu první?
Zajistila jsem si ji. Byla dost podobná té kvalifikační, jenom jsem se rozjížděla odjinud. Ve druhé jízdě jsem měla připravené další triky, na které bohužel ani nedošlo kvůli pádu.
Ve druhé jste hned udělala svůj oblíbený trik s puštěním kola a chycením za sedlo před sebou, ale dopad se vám nepovedl, proč už jste dál nepokračovala Byla před vámi ještě celá jízda…
Smekla se mi noha z pedálů a dodupla jsem na zem. Věděla jsem, že i kdybych pokračovala dál, přišla bych o další tři triky, co měly následovat, protože jsem ztratila veškerou rychlost. Byla to opravdu hloupá chyba. Smekla se mi noha.
Z tratě jste teda alespoň zamávala rodině, že?
Ano, měla jsem tu maminku a sestřičku. Neměly tu původně být, ale tím, že jsem sportovec od partnera her Visy, která měla pro své sportovce nějaké lístky, tak jsme si mohli dva vzít. Ale věděli jsme to až na poslední chvíli. Chtěla jsem tu mamku, která tady byla pro mě vždycky.
Vy jste posledních pár dnů bojovala s vedrem, měla jste úžeh, po každé jízdě jste dostávala na hlavu a za krk pytlíky s ledem, stihla jste si olympiádu užít?
Nebyla jsem nikde, protože mi nebylo dobře. A první dva dny, co jsme tady byli, tak pršelo, tak jsme jen chodili po vesnici. Viděla jsem Eiffelovku a viděla jsem Paříž.
Po druhé jízdě jste se neubránila slzám. Na druhou stranu celkově z toho bylo šesté místo, jste nejlepší Evropankou na olympijských hrách, budete to hodnotit kladně?
Určitě, pořád je to skvělý výsledek. Pomůže to k propagaci tohoto sportu u nás. Chtěla bych se dostat ještě na X-Games, naučit se víc triků, víc to kolo ovládat a být nejlepší.
Česká reprezentantka ve sportovním cyklistickém trialu, Kristýna Miculyčová, nedávno absolvovala premiéru na olympijských hrách v Tokiu. Bohužel se jí v průběhu závodů stala nepříjemná situace, když se srazila s americkou soupeřkou Hannah Roberts.
Miculyčová popisuje tento moment jako velmi nepříjemný a stresující, protože si uvědomila, že tato chyba mohla zmařit její šanci na medaili. Nicméně po závodě se s Robertsovou setkala a obě sportovkyně si vyjasnily situaci a ujistily se, že se nejednalo o záměrný incident.
Ve svých finálových jízdách se Miculyčová snažila podat co nejlepší výkon, avšak ve druhé jízdě došlo k pádu po nezdařeném triku. I přesto, že se jí nepodařilo dokončit jízdu, Miculyčová si udržela pozitivní postoj a hodnotí svůj výkon jako skvělý výsledek pro propagaci sportu trialu v České republice.
I přes náročné podmínky v Tokiu, kde bylo velké vedro, a boj s horkem, se Miculyčová snažila užít si olympijskou atmosféru a podporu své rodiny, která ji doprovázela na závodech. Sice se jí nepodařilo dosáhnout na medaili, ale umístění na šestém místě a titul nejlepší Evropanky na olympijských hrách považuje za úspěch a motivaci pro další trénink a zlepšení svých dovedností v trialovém cyklistice.
