Dvaatřicetiletý Peslar, sám bývalý hokejový obránce, působil u české ženské reprezentace tři roky jako trenérský asistent a s týmem dosáhl těchto milníků – premiérový postup na olympiádu, první medaile z mistrovství světa (bronz 2022) a její úspěšná obhajoba.
Jako hlavní kouč dobyl se ženami také bronz z univerziády.
Dodnes má o prostředí ženského hokeje přehled jako málokdo v Česku a spolu se sestrou Klárou, reprezentační brankářskou jedničkou, vede projekt Through Generations zaměřený na rozvoj a podporu dívčího a ženského hokeje.
Jak se těšíte na domácí hokejový svátek žen?
Nemůžu se dočkat. MS se vrací do Česka po 11 letech, tehdy to ale byla nižší divize. Holky ušly obrovský kus cesty. Pro mě bude taky obrovský zážitek vidět tady hráčky, jako jsou Kanaďanka Marie-Philip Poulinová nebo Američanka Hilary Knightová, naprosté legendy toho sportu.
Zmiňujete zahraniční hvězdy, ale jaký význam má turnaj pro český hokej? Po úspěších z posledních let mají hokejistky u nás úplně jiné postavení než před těmi 11 lety.
Vůbec nemám rád tohle přirovnání, ale zmíním Nagano, po kterém přišel obrovský boom. Malí kluci se nahrnuli, hokej začala hrát generace Martina Nečase a dalších dnešních hvězd. Takovou roli by mělo sehrát letošní MS pro ženský hokej. Výborně funguje marketing a budu doufat, že členská základna poroste. Hokej se zviditelní, lidem se ukáže, jak to funguje. Snad pak budou mít zájem dát holčičky na tenhle sport.
Co by mělo být výsledkovým cílem české reprezentace? Dva bronzy z let 2022 a 2023 už má, takže historické finále?
Já jsem u nároďáku končil před dvěma lety a už tehdy jsem říkal, že cíl pro domácí MS a olympiádu 2026 musí být jednoznačně finále. Ukázali jsme si, že o třetí místo hrát umíme, ambice by měly být zase vyšší. Musí se sejít spoustu věcí, ale tým by měl mít na 100 procent tenhle cíl.
Takže ve vašich očích jsou Češky nad tradičními evropskými soupeřkami Finkami, Švédkami a Švýcarkami?
Se Švýcarskem bychom se už vůbec neměli poměřovat. S Finskem hrajeme vyrovnané zápasy, ale ve větším procentu bychom měli být vítězi my. Laťkou pro holky by měly být Kanada a USA. Jen se podívejte, jak se Češky projevují jako jednotlivkyně. Tereza Vanišová je druhou nejlepší střelkyní PWHL (Professional Women’s Hockey League, ženská obdoba NHL – pozn. red.), Kateřina Mrázová tam patří mezi top centry, Denisa Křížová a Klára Hymlárová mají důležitou roli ve svém týmu. To samé platí pro naše holky na univerzitách, ve Skandinávii i ve Švýcarsku, pro své týmy jsou klíčové. Kromě Kanady a USA nemá takovou sílu žádný jiný tým.
Optimistická myšlenka vede k tomu, že reprezentace má svůj „primetime“, nemyslíte? Zkušenější hráčky se zlepšují v PWHL a do týmu se zapojují mladší hokejistky, které zažily úspěchy v juniorské kategorii.
Absolutně nechci na holky vytvářet tlak, ale medaile je povinnost. (úsměv)
Přitom na první medaili v dospělé kategorii se čekalo až do roku 2022. Od té doby se úspěchy na všech frontách sypou, čím to je?
Dorostl silný ročník 1996, což je třeba moje ségra v bráně, Aneta Tejralová v obraně, střelkyně Vanišová. Všechno šikovné hokejistky. Pak přišel z Kanady trenér Tomáš Pacina se svým týmem a dodal tomu řád a profesionalitu. To, co holkám chybělo. Přišel postup na olympiádu a i první medaile z MS byla jeho zásluhou, i když už u týmu nebyl. Pacinův rukopis převzala současná trenérka Carla MacLeodová a dále se s týmem dobře pracuje.
Úspěchy reprezentace pomůžou, ale přesvědčovat lidi, že hokej je sport i pro dívky a ženy, to je asi věčný boj, že? Zlepšuje se v tomto ohledu situace v Česku?
Těžká otázka, kterou řeším dnes a denně, protože pracuju napříč republikou s pěti sty holek. Na prvním místě musí být ochota trošku se holkám přizpůsobit, přeci jen jsou to jiné povahy a osobnosti. Ta ochota věnovat jim čas v Česku je, ale narážím na problém s odstupným, výchovným a přestupními tabulkami. To brání klubům, aby holky v klubech měly. Hodnota hráčky je pět tisíc korun, zatímco hodnota mladšího žáka kluka 20 tisíc. To kluby opravdu nemotivuje, aby holky vychovávaly.
Pro ty nejlepší pak vlastně ani není jiná cesta než odejít do zahraničí.
Jasně, holky na úrovni národního týmu se drží s klukama do deváté třídy nebo do dorostu. Třeba osmnáctiletá brankářka Danča Nováková teď mezi kluky vychytala za pražskou Hvězdu, která bojuje o postup do extraligy dorostu, tři nuly po sobě proti Vsetínu. Ale to jsou výjimky, které narazí na to, že s klukama mohou hrát jen do určitého věku a pak už nezbývá nic jiného než odchod do zahraničí. Nicméně v tom, že holky vyrůstají s klukama, máme obrovskou výhodu.
Ostatní hokejové země to tak nemají?
Upustily od toho, Finsko, Švédsko i Kanada. Jejich holky vyrůstají v ryze dívčím prostředí. Ubyla jim konkurence, chodí se kolem nich trochu v rukavičkách. Hraje nám to do karet, protože naše holky, které vyhrávají evropské poháry nebo vozí medaile z osmnáctek, hrají chlapecké soutěže a vyrůstají v konkurenci.
Dlouho se mluví o tom, že chybí kvalitní dospělá ženská soutěž. Nejvyšší ligu hraje pět týmů. Jak velký problém to tedy je?
To je otázka, protože kvalitní soutěž jen z českých holek nepostavíme. Musely by se investovat miliony a přivést holky ze zahraničí. Cesta vede podle mě přes výchovu holek do 15 let společně s klukama, pak pro ně najít řešení od 15 do 18 let a ty nejlepší posílat na draft do PWHL nebo do Švédska. Tam jsou ty peníze investované, holky si tam vydělají a hrají kvalitní ligu. Představa, že ty zahraniční hráčky dostaneme k nám… Ani v chlapech nechodí do extraligy nejlepší Švédové a Finové, spíš hráči na hraně nejvyšší soutěže. Zároveň netvrdím, že to, jak ženská liga vypadá teď, je v pořádku.
Jak ji podle vás zlepšit?
Je dobře, že holky hrají do určitého věku s klukama, ale uvítal bych, aby se mohly potkávat i v dívčím kolektivu. Odfrknout si, potkat se. Ženská liga se termínově často potkává s dorostem a devátými třídami, což jí škodí. Šikovné holky si ji nezahrají, protože mají povinnosti ve svých klubech. Je třeba vymyslet systém a formát, aby to šlo dohromady, u žen se potkávat třeba jednou měsíčně na miniturnaji.
Pak se stává třeba to, na co jste upozorňoval na sociální síti X. Že Karviná přijede na semifinále ženské ligy do Roudnice nad Labem s 11 hráčkami a náhradní brankářky musí do pole, aby se vůbec hrálo.
To je totální fiasko a doklad toho, že ženské kluby nemají holky vždy k dispozici. Často jsou to výjezdy přes celou republiku, navíc kolikrát ty zápasy nemají úroveň. Další věc je, že se u nás investují peníze do nějakých ženských akademií. Zrovna Karviná status akademie má, ale nedá dohromady 10 hráček na semifinále ligy? Tak to je něco špatně.
Kde v tomto systému stojíte vy s projektem Through Generations, který se sestrou vedete?
Je to soukromý projekt, který jsem nejdříve nabízel svazu, aby se zaměřil na rozvoj ženského hokeje. Viděl jsem, že kostra reprezentace je po olympiádu 2026 v pohodě, ale bál jsem se, co bude dál. Zaměřujeme se na dovednostní tréninky, hledáme pro holky příležitosti v podobě zápasů a turnajů. V celém tom systému stojím někde stranou, nabízím něco navíc. Kdo chce spolupracovat, něco obětovat a zlepšovat se, tomu jsem otevřený. Holky mi věří, trénuje s námi 95 procent hráček z úspěšných reprezentací do 16 a 18 let. Pousmál jsem se, když letošní bronzová osmnáctka hrála na MS ve stejné sestavě jako v létě u nás ve dvou zápasech proti kanadskému výběru Wade Warriors.
A jste v kontaktu s hokejovým svazem? Není škoda, abyste na pořád relativně malém poli ženského hokeje byli soupeři?
V kontaktu se svazem jsem, musím vyzdvihnout komunikaci s Terezou Sadilovou (manažerka ženského hokeje a GM reprezentace – pozn. red.). Nemusíme být nejlepší kamarádi, ale hlavní je, že společně hledáme cesty a možnosti, jak holkám pomoci. Tak, abychom si právě nekonkurovali v termínech, aby měly holky více příležitostí. Mohou se zapojit do projektu Future Olympians pod svazem a o dva dny později jedou ke mně zahrát si zápas. Bohužel u některých lidí pod svazem narážím na obrovskou neochotu spolupracovat. Jestli je to od nich arogance, strach o teplá místa nebo něco osobního, to nevím. Ovšem měli bychom si uvědomit, že to neděláme pro sebe, ale právě pro ty holky.
Ještě jedna věc. V nominaci na domácí MS chybí brankářka Blanka Škodová, jedna z hlavních strůjkyň bronzu před dvěma lety, která byla i na několika dalších turnajích. Vy jste její absenci komentoval na síti X jako „fatální selhání“. Co za tím je?
To si můžu jen domýšlet. Každopádně se mi nelíbí, že holka, která nám vychytala před dvěma lety bronz a odjela tehdy celé MS kromě poloviny jednoho zápasu, teď nedostala šanci ani v přípravě. Sezonu začala ve Švédsku trochu později, neměla bůhvíjaké výkony, ale nezklamala. A my téhle holce nedáme šanci ani v přípravě na domácí MS? Přišla už o nominaci na olympiádu, mohla se na to vykašlat, ale maká dál. Co předvedla předloni ve čtvrtfinále MS proti Finsku… Bez ní bychom medaili neměli.
Brankářskou trojici pro České Budějovice tvoří vaše sestra Klára Peslarová, Michaela Hesová a Viktorie Švejdová.
Viděl jsem výstroj Viktorie Švejdové v národních barvách. To se taky nedělá ze dne na den. Jestli měl někdo nominaci jistou půl roku dopředu, tak je tady něco špatně.
Češky vyhlíží svoje Nagano. Kromě Kanady a USA není tak silný žádný tým, říká expert
Dvaatřicetiletý Peslar, sám bývalý hokejový obránce, působil u české ženské reprezentace tři roky jako trenérský asistent a s týmem dosáhl těchto milníků – premiérový postup na olympiádu, první medaile z mistrovství světa (bronz 2022) a její úspěšná obhajoba. Jako hlavní kouč dobyl se ženami také bronz z univerziády.
Dodnes má o prostředí ženského hokeje přehled jako málokdo v Česku a spolu se sestrou Klárou, reprezentační brankářskou jedničkou, vede projekt Through Generations zaměřený na rozvoj a podporu dívčího a ženského hokeje.
Jak se těšíte na domácí hokejový svátek žen?
Nemůžu se dočkat. MS se vrací do Česka po 11 letech, tehdy to ale byla nižší divize. Holky ušly obrovský kus cesty. Pro mě bude taky obrovský zážitek vidět tady hráčky, jako jsou Kanaďanka Marie-Philip Poulinová nebo Američanka Hilary Knightová, naprosté legendy toho sportu.
Zmiňujete zahraniční hvězdy, ale jaký význam má turnaj pro český hokej? Po úspěších z posledních let mají hokejistky u nás úplně jiné postavení než před těmi 11 lety.
Vůbec nemám rád tohle přirovnání, ale zmíním Nagano, po kterém přišel obrovský boom. Malí kluci se nahrnuli, hokej začala hrát generace Martina Nečase a dalších dnešních hvězd. Takovou roli by mělo sehrát letošní MS pro ženský hokej. Výborně funguje marketing a budu doufat, že členská základna poroste. Hokej se zviditelní, lidem se ukáže, jak to funguje. Snad pak budou mít zájem dát holčičky na tenhle sport.
Co by mělo být výsledkovým cílem české reprezentace? Dva bronzy z let 2022 a 2023 už máme, takže historické finále?
Já jsem u nároďáku končil před dvěma lety a už tehdy jsem říkal, že cíl pro domácí MS a olympiádu 2026 musí být jednoznačně finále. Ukázali jsme si, že o třetí místo hrát umíme, ambice by měly být zase vyšší. Musí se sejít spousta věcí, ale tým by měl mít na 100 procent tenhle cíl.
Takže ve vašich očích jsou Češky nad tradičními evropskými soupeřkami Finkami, Švédami a Švýcarkami?
Se Švýcarskem bychom se už vůbec neměli porovnávat. S Finskem hrajeme vyrovnané zápasy, ale ve větším procentu bychom měli být vítězi my. Lákou pro holky by měly být Kanada a USA. Jen se podívejte, jak se Č
