Od začátku kariéry si drží pověst hráčky, která se s tím nemaže a je stoprocentně upřímná. Ať už jsou to zveřejněné zprávy od hejtrů nad sociálních sítích, kteří jí vyhrožovali i smrtí, nebo co se týče líčení mizerných finančních podmínek na turnajích.
Někdejší čtyřicátá hráčka světa se nyní v době, kdy se vzpamatovává z operace kolene, rozpovídala o tom, jak to na okruhu WTA doopravdy chodí.
„Tenisový život má takovou nálepku, že je to vlastně úplně super, ale je tam spousta věcí, které nejsou tolik vidět a o kterých se vůbec neví,“ nechala se slyšet v rozhovoru pro magazín Lifee Tereza Martincová.
Ve své kariéře vyhrála čtyři turnaje ITF, jeden podnik WTA ve čtyřhře a na grandslamech to dotáhla nejlépe do třetího kola Wimbledonu. Zažila tak doby, kdy počítala každou korunu, i období mezi elitou, kde jsou ve hře milionové odměny.
„Zlomová je světová stovka, tam můžete mít jistotu, že budete jezdit s trenérem, a když se dostanete kousíček dál, tak už si můžete vzít někoho navíc. Ale když člověk ve světové stovce není, trenéra tam může mít jen nárazově,“ vysvětlila.
Sama prý vnímá, kolik lidí si myslí, jak si tenistky žijí v luxusu, kde jim všechno hradí WTA. Pravda je prý někde jinde.
„Realita je brutální. Jediné, co nám platí turnaj, je určitý počet nocí na hotelu. Což bývá, když člověk prohraje v prvním kole, třeba jen tři nebo čtyři noci. Takže když jedete do Ameriky, plánujete tam strávit měsíc a víte, že na prvním turnaji máte tři nebo čtyři noci, pokud prohrajete v prvním kole, tak zbytek si doplácíte,“ uvedla třicetiletá hráčka.
Jenže k tomu si potřebují hráčky platit i služby trenéra a to také není levná záležitost.
„Je tam nějaký fixní plat, který, když půjdeme do zahraničí, je velice vysoký. K tomu jsou pak dobří ti sponzoři. Když holky dopředu vědí, že mají sponzora, vezmou peníze, zaplatí si trenéra, a ti jsou pak logicky trošičku rozmazlenější,“ prohlásila.
Jenže právě sehnat sponzora bývá někdy těžší než samotný seriál zápasů na okruhu.
„Když vezmu třeba nás, Čechy, tak my nejsme úplně zajímaví ze sponzorského hlediska, takže pro nás je hrozně těžké sponzory získat. Tudíž záleží, jak jsme na tom v žebříčku,“ myslí si Martincová.
Že se přesto všechno rozhodla živit tenisem prý rozhodně nelituje a ani to nikdy nechtěla vzdát.
„Samozřejmě někdy z člověka vylétne: ´Kašlu na to!´ To většinou po zápase, kdy je člověk plný emocí. Ale že bych seděla v klidu doma a řekla si: ´Už toho mám dost, už nechci,´ tak do téhle fáze jsem se nedostala,“ dodala.
Finanční realita na WTA je brutální, rozkrývá Martincová. Čechy prý sponzoři nechtějí
Od začátku kariéry si drží pověst hráčky, která se s tím nemaže a je stoprocentně upřímná. Ať už jsou to zveřejněné zprávy od hejtrů nad sociálních sítích, kteří jí vyhrožovali i smrtí, nebo co se týká lamentování mizerných finančních podmínek na turnajích.
Někdejší čtyřicátá hráčka světa se nyní v době, kdy se vzpamatovává z operace kolene, rozpovídala o tom, jak to na okruhu WTA doopravdy chodí.
„Tenisový život má takovou nálepku, že je to vlastně úplně super, ale je tam spousta věcí, které nejsou tolik vidět a o kterých se vůbec neví,“ nechala se slyšet v rozhovoru pro magazín Lifee Tereza Martincová.
Ve své kariéře vyhrála čtyři turnaje ITF, jeden podnik WTA ve čtyřhře a na grandslamech to dotáhla nejlépe do třetího kola Wimbledonu. Zažila tak doby, kdy počítala každou korunu, i období mezi elitou, kde jsou ve hře milionové odměny.
„Zlomová je světová stovka, tam můžete mít jistotu, že budete jezdit s trenérem, a když se dostanete kousíček dál, tak už si můžete vzít někoho navíc. Ale když člověk ve světové stovce není, trenéra tam může mít jen nárazově,“ vysvětlila.
Sama prý vnímá, kolik lidí si myslí, jak si tenistky žijí v luxusu, kde jim všechno hradí WTA. Pravda je prý někde jinde.
„Realita je brutální. Jediné, co nám platí turnaj, je určitý počet nocí na hotelu. Což bývá, když člověk prohraje v prvním kole, třeba jen tři nebo čtyři noci. Takže když jedete do Ameriky, plánujete tam strávit měsíc a víte, že na prvním turnaji máte tři nebo čtyři noci, pokud prohrajete v prvním kole, tak zbytek si doplácíte,“ uvedla třicetiletá hráčka.
Jenže k tomu si potřebují hráčky platit i služby trenéra a to také není levná záležitost.
„Je tam nějaký fixní plat, který, když půjdeme do zahraničí, je velice vysoký. K tomu jsou pak dobře ti sponzoři. Když holky dopředu vědí, že mají sponzora, vezmou peníze, zaplatí si trenéra, a ti jsou pak logicky trošku rozmazlenější,“ prohlásila.
Jenže právě sehnat sponzora bývá někdy těžší než samotný seriál zápasů na okruhu.
„Když vezmu třeba nás, Čechy, tak my nejsme úplně zajímaví ze sponzorského hlediska, takže pro nás je hrozně
