Zase se to opakovalo. Byl začátek zimy 1891. Banda výrostků navštěvujících YMCA International Training School ve Springfieldu byla natěsnaná v tělocvičně, protože venku se sportovat už nedalo.
Cvičení a obyčejné běhání je nebavilo, hlučeli, vyrušovali, postrádali kolektivní sport jako baseball nebo americký fotbal, které mládež v této organizaci provozovala v teplých měsících.
Tehdejší ředitel YMCA tak přišel s jasným úkolem: „Musíme jim vymyslet sport, který se dá provozovat v tělocvičně.“
Vynález dostal na starost tělocvikář James Naismith. Tehdy třicetiletý sportovně všestranný Kanaďan z chudé farmářské rodiny, který rozhodně nepostrádal fantazii, pokud jde o vymýšlení sportovní zábavy.
Když slyšel ředitelova slova, hlavou mu proběhla vzpomínka na dětství, kdy s kamarády hráli středověkou hru „kachnu na skále“.
Spočívala v tom, že obránce posadí na skálu nebo pařez stromu kámen, tedy kachnu, a útočníci se ho snaží pomocí menších kamenů srazit.
Naismith se pokusil z této hry v základu vyjít. Vzal fotbalový míč a školníkovi nařídil, aby mu sehnal dvě bedny, do kterých by se balón mohl vejít. Ten nakonec vyštrachal jen dva dřevěné koše na broskve a společně je připevnili na dva balkóny tělocvičny do výšky asi tří metrů.
Pak mohl přistoupit k praxi. Osmnáct mladíků rozdělil do dvou týmů. „Ukázal jsem jim na oba koše a řekl jsem jim, že cílem je dostat míč do koše soupeřů. Pak jsem pískl do píšťalky a začal první oficiální zápas,“ citoval slova Naismith americký deník The New York Times.
Co následovalo, ale vůbec nečekal.
„Kluci se začali tahat, kopat a mlátit. Všichni skončili na hromadě uprostřed hřiště. Bylo z toho několik monoklů, jedno vykloubené rameno a jeden z nich skončil v bezvědomí. Byl to vražedný boj,“ popsal.
Bylo mu jasné, že musí dát dohromady soubor pravidel, aby byl nový sport hratelný. S balónem by se nemělo běhat, soupeř se nesmí mlátit, tahat ani se do něj nesmí vrážet. Jinak následuje nejprve chyba a pak vyloučení.
I přes drsný start se z nové hry stal fenomén, který se začal šířit americkými univerzitami. O dva roky později se basketball dostal do Evropy, v roce 1897 ho poprvé objevili i v Čechách.
Z Naismithe se stal uznávaný inovátor, který založil univerzitní basketbalové programy. Těsně před svou smrtí v listopadu 1939 se dočkal i zařazení svého vynálezu do programu olympijských her.
V roce 2010 se vydražil originální dokument se všemi 13 pravidly, které ke hře v prosinci 1891 Kanaďan sepsal, za 4,3 milionu dolarů.
Vznik basketbalu je spojen s drsným příběhem a odvahou jednoho muže. Bylo to v zimě roku 1891 ve Springfieldu, kdy mládež navštěvující YMCA International Training School hledala sportovní zábavu pro chladné dny. James Naismith, tehdy třicetiletý tělocvikář, dostal úkol vymyslet nový sport, který by se dal hrát v tělocvičně.
Naismith se inspiroval středověkou hrou „kachnu na skále“ a vytvořil pravidla pro nový sport. Sestavil dva koše na broskve a rozdělil osmnáct mladíků do dvou týmů. První oficiální zápas v novém sportu byl však velmi drsný, s monokly, vykloubeným ramenem a dokonce i jedním hráčem skončivším v bezvědomí.
Přesto se nový sport, nazvaný basketbal, stal velkým fenoménem. Postupně se rozšířil po amerických univerzitách a o dva roky později i do Evropy. Naismith se stal uznávaným inovátorem a zakladatelem univerzitních basketbalových programů. Před svou smrtí v roce 1939 byl dokonce zařazen do programu olympijských her.
V roce 2010 byl originální dokument s pravidly basketbalu, které Naismith sepsal v prosinci 1891, vydražen za 4,3 milionu dolarů. Tím byla potvrzena hodnota a historie tohoto populárního sportu, který dodnes přináší radost a vášeň milionům lidí po celém světě.
