Osudnou se vám stala brána čísla sedm, kde jste udělal první chybu hodně netradičně zádí lodi. Překvapilo vás to?
S tátou jsme o tomhle místě mluvili tak jednou za tuhle dobu, ale tím, že se to fakt nikomu nestalo, tak jsem nepochyboval o tom, že je tam dost místa. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo přijít. Muselo to být o pár centimetrů. Brána byla za mnou a zadek lodi vylítnul. Po takové chybě už jsem na to musel tlačit a přišel druhý šťouch.
Po zlatém triumfu v Tokiu tedy berete tentokrát osmé místo, jak budete na Paříž vzpomínat?
Nemůžu být nespokojený. Jel jsem tak, jak jsem chtěl jet. Nebojácně, tak se olympijské finále jet musí. Holt mi dnes nepřálo štěstí. Věřím, že příště to vyjde. Tady jsem nezlomil francouzské prokletí. Nikdy jsem tu medaili nezískal. Věřil jsem, že dneska to přijde, ale nestalo se. Jdeme dál.
Jenže zatím je to pařížské prokletí i pro celou výpravu. Vnímal jste, že se zvyšuje tlak na zisk první české medaile?
Tlak jsem nevnímal. Vnější okolnosti na mě nedoléhají. Je to spíš o mně, zvlášť v takhle velkých závodech. Přeci jen stárnu, už si spíš užívám to, že tady jsem. Byl jsem méně nervózní než v Tokiu. Jen jsem prostě nedokázal ukázat úplně všechno, v čem jsem dobrý. Však on to prolomí někdo jiný, třeba Krpoš zítra (judista Lukáš Krpálek, pozn.red). Tomu věřím a držím palce.
Tribuna byla obsypaná českými vlajkami a aplaus jste měl největší hned po domácím Francouzovi, slyšel jste to?
Divácká kulisa byla ohromná. Mám tu rodinu, malinko mě mrzí, že mě neviděli při hezčí jízdě. Skandování jsem neslyšel, vlajky tu byly vidět od rána. Člověk když jede na start, tak je v bublině, kouká jen na vodu a jede sám za sebe. Ale podpora byla slyšet celou jízdu a tu jsem si užil.
Co vás bude motivovat dál?
Určitě chci víc jezdit na kanoi. Vidím to tak, že to teď bude 50 na 50. Moc se na těším. Doteď to bylo tak 60 na 40 s tím, že kajak byl prioritou a chodil jsem na něj jako na tu hlavní disciplínu. Do budoucna to chci jinak.
A neprolétlo vám dnes hlavou, že kdybyste víc trénoval kajak, že byste byl v Paříži nakonec výš?
Kdybych trénoval víc kajak, tak tady nejsem vůbec. Měl jsem velký psychický útlum po olympiádě v Tokiu. Cítil jsem, že jsem dokázal všechno a trénink mě moc nebavil. Díky kanoi jsem se udržel v top formě a dokázal jsem předvádět mé výsledky. Kdybych to neudělal, dopadl bych jako spousta jiných olympijských vítězů a už bych se do toho nevrátil.
Takže příště bude medaile z kanoe?
Tak bych to úplně neřekl, nikdy jsem se na medaile nesoustředil. Musí mě to hlavně bavit a v kanoi mě to baví teď víc. Je to i logické, s věkem už ztrácíte tu dynamiku v kajaku a v kanoi je spíš důležitá síla, ideální stopa a technika. Uvidíme, ale těším se na to.
Po nedávném finále se český kanoista Jiří Prskavec vyjádřil k osmému místu, které obsadil. Na otázku, zda byl překvapen svou chybou na bráně číslo sedm, odpověděl, že se mu to nestalo nikdy předtím a nečekal, že by se mu mohlo stát. Přesto se cítí spokojený s tím, jak závodil, a nevnímá tlak na zisk první české medaile v Paříži.
Prskavec také zmínil, že se necítí nespokojený a že se cítí šťastný, že se dostal do finále. I když tentokrát medaili nezískal, věří, že přijde čas, kdy se mu to podaří. Podle něj je důležité zůstat pozitivní a jít dál.
Na otázku ohledně motivace do budoucna Prskavec uvedl, že chce víc jezdit na kanoích a chce změnit prioritní disciplínu z kajaku na kanoistiku. Věří, že to bude pro něj správný krok a že ho to bude bavit víc.
Na závěr Prskavec zdůraznil, že nikdy se nesoustředil pouze na zisk medaile a že pro něj je důležité být motivován a bavit se z toho, co dělá. S kanoistikou se mu daří lépe než s kajakem a věří, že to je správná cesta pro něj do budoucna.
