Nejslavnější výpravu podnikla Japonka před 49 lety. V té době měla na kontě třeba první ženský a obecně japonský výstup na Annapurnu III.
Jenže cesta na Mount Everest byla plná komplikací ještě před samotným nástupem. Japonská ženská expedice čekala na povolení k lezení čtyři roky a těžce sháněla finanční prostředky, nejen přes sponzory.
Tabeiová se v 70. letech potýkala s názory, že jako žena by měla místo horolezectví vychovávat děti. Původní profesí učitelka nabízela klavírní lekce, aby vydělala potřebné peníze.
Aby ušetřila, skoro veškeré vybavení k výstupu si vyrobila sama takřka od nuly. K výrobě nepromokavých rukavic posloužil materiál z jejího auta, kalhoty si ušila ze starých záclon.
A v květnu 1975 se ženská expedice nakonec za velké pozornosti médií mohla konečně vydat na „střechu světa“. Stejnou cestou jako Edmund Hillary a Tenzing Norkej, první lidé na vrcholu, v roce 1953.
Když ženský tým se šesti šerpy tábořil ve výšce 6300 metrů, zasáhla ho lavina. Tabeiová a čtyři další členové výpravy zůstali zasypaní sněhem, dokud je šerpové nevykopali.
Tabeiová ztratila vědomí, pohmožděná a zraněná mohla v dalších dnech sotva chodit, ale vidinu výstupu až na vrchol čnící ve výšce 8848 metrů nevzdala. Pod lavinou naštěstí unikli smrti i všichni ostatní.
Původně bylo v plánu vyslat na samotný vrchol dvě ženy z týmu, ale kvůli výškové nemoci některých členů nezůstal na finální fázi dostatečný počet kyslíkových lahví. Lézt mohla jen jedna žena se šerpou a nominována byla Tabeiová.
Pod vrcholem překvapil Japonku uzoučký ledový hřeben, o kterém se dřívější výpravy nezmiňovaly. Podle vlastních slov se v této pasáži plazila bokem a zažila tam nejvypjatější chvilky.
Ovšem 16. května 1975 se Tabeiové ve věku 35 let podařilo vrchol nejvyšší hory světa zdolat. Nahoru vystoupala se šerpou Angem Tseringem.
Po návratu do Japonska se pochopitelně stala celebritou. Postupně jí však začínala být nadměrná pozornost až nepříjemná.
„Raději bych chtěla být vnímána jako 36. člověk na Everestu, nikoli jako první žena,“ tvrdila Tabeiová.
V roce 1992 si připsala další prvenství. Jako první žena dokončila projekt Koruna světa, dosáhla nejvyšších vrcholů všech sedmi kontinentů.
Vedle horolezectví se věnovala i ekologii, velmi ji záleželo na tom, aby horské prostředí zůstalo zdravé. Se svými dětmi a manželem uspořádala několik úklidových výstupů v Japonsku i Himálajích.
V roce 2006 vystoupila také na nejvyšší tatranský vrchol Gerlachovský štít či Rysy, nejvyšší horu Polska.
A od hor neodradila Tabeiovou ani rakovina žaludku, kterou jí lékaři diagnostikovali v roce 2012. Ještě o čtyři roky později vedla navzdory postupující nemoci mládežnickou expedici na horu Fudži.
Zemřela v říjnu 2016 ve věku 77 let.
Mohlo by vás zajímat – Alena Zárybnická přibližuje práci meteorologů v médiích:
Džunko Tabei, japonská horolezkyně, se stala první ženou, která zdolala nejvyšší horu světa – Mount Everest. Její výprava na Everest byla plná překážek a komplikací, ale nakonec se jí podařilo dosáhnout vrcholu a stát se legendou horolezectví.
Tabeiová se narodila v Japonsku a od mládí toužila po dobrodružství a výzvách. Přestože se potýkala s názory společnosti, která považovala horolezectví za mužskou záležitost, nevzdala se svého snu a začala se připravovat na výstup na Everest.
Před samotným výstupem čelila Tabeiová mnoha obtížím, včetně nedostatku finančních prostředků a povolení k lezení na Everest. Ale díky své odhodlanosti a odhodlání se jí podařilo překonat všechny překážky a vydat se na cestu za svým snem.
Během výstupu na Everest se Tabeiová a její tým dostali do nebezpečné situace, kdy je zasypala lavina. Tabeiová byla zraněná a pohmožděná, ale i přes veškeré obtíže nevzdala svůj cíl dosáhnout vrcholu. Nakonec se jí podařilo zdolat Everest a stát se první ženou, která dosáhla vrcholu této legendární hory.
Po návratu do Japonska se Tabeiová stala celebritou, ale brzy začala být obtěžována nadměrnou pozorností médií. Preferovala by být vnímána jako horolezkyně a dobrodruh než jako první žena na Everestu.
Tabeiová se po svém úspěchu na Everestu věnovala i dalším horolezeckým výzvám a ekologickým aktivitám. Zemřela v roce 2016 ve věku 77 let, ale její odkaz a inspirace žijí dál mezi horolezci a dobrodruhy po celém světě. Její odvaha a odhodlání jsou dodnes vzorem pro mnoho lidí, kteří touží po dobrodružství a výzvách.
