Dlouholetou oporu Dukly Jihlava už víc zajímá golf, atletika nebo fotbal. Člen Síně slávy domácího i světového hokeje, který proslul elegantním bruslením, skvělým bráněním a na rozdíl od již zesnulého staršího bratra Jaroslava i pohodovou povahou, slaví v úterý 9. července osmdesátiny.
„Bouřících hal a hokeje vůbec mám za ta léta už dost,“ prohlásil před lety už jako spokojený důchodce. „Rád se na sport dívám, ale aktivně už se žádnému nevěnuju. S manželkou od podzimu do jara aktivně chodíme. A tím se celkově řídíme – pořád se hýbat. Ne přímo sportovat, ale pořád být aktivní a hýbat se,“ doplnil.
S hokejem začínal s bratrem na rybníce v rodném Havlíčkově Brodě, později oba hájili barvy tamní Jiskry. V roce 1963 odešel za Jaroslavem do Dukly Jihlava, kde ještě spolu s Janem Klapáčem vytvořili elitní útok, který armádní celek dovedl k sedmi titulům. Hráč s přezdívkou Malej nastoupil v dresu Jihlavy k 553 ligovým utkáním, v nichž vstřelil 283 branek.
Jako bránící levé křídlo byl mladší z bratří Holíků dlouho nepostradatelný jak pro jihlavskou Duklu, tak i pro reprezentaci. Od roku 1964 absolvoval hráč s charakteristickou dvacítkou na zádech 14 světových šampionátů v řadě, vedle tří titulů z let 1972, 1976 a 1977 se podílel i na šesti stříbrech a čtyřech bronzech. Bez medaile se vracel pouze v roce 1967.
Se 109 odehranými zápasy je v historické tabulce mistrovství světa třetí, v počtu reprezentačních startů je s 319 duely, v nichž zaznamenal 132 branek, pátý. Může se pochlubit i čtyřmi cennými kovy z olympijských her (po dvou stříbrech i bronzech), zahrál si též na úspěšném Kanadském poháru 1976.
Po třetím vítězném šampionátu v roce 1977 se Holík, o nějž svého času usilovali Detroit Red Wings, vzdal reprezentace, aby se mohl více věnovat rodině. O rok později dostal povolení odejít do zahraničí, kde dvě sezony hrál za německý Rosenheim a poté jednu za Stadlau Vídeň. V roce 1981 ukončil kariéru, ale po třech letech se ještě na jednu sezonu vrátil na led v barvách druholigového EV Vídeň.
Po návratu ze zahraničí dokončil pedagogickou fakultu a učil zeměpis a tělocvik, kromě toho ve sportovních třídách koučoval mladé hokejisty. V 90. letech dělal šéfa Dukly Jihlava, dokonce kandidoval na post předsedy svazu, ale poté se z hokejového dění zcela vytratil. „Hned jak to šlo, tak jsem šel do důchodu, abych se mohl věnovat už jen sám sobě, manželce a dětem. A abych taky mohl dělat to, co mě baví,“ řekl otec Jiřího a Simony.
V roce 1999 byl Holík, jenž je s 415 góly v lize a reprezentaci na 11. místě v Klubu hokejových střelců, přijat do Síně slávy IIHF. O devět let později nemohl chybět mezi prvními jmény v nově vzniklé Síni slávy českého hokeje. Na ocenění a pocty si ale nijak zvlášť nepotrpí.
„Ještě kdyby mě tak politici každou chvíli nenaštvali, ale jinak si života vážně užívám. Rád se setkám s rodinou a přáteli. Některým bývalým spoluhráčům – a to včetně bráchy – už bohužel není dopřáno tady být. A já jsem tady na světě moc rád,“ prohlásil Holík.
František „Fanda“ Holík, legendární hokejový útočník a obránce, slaví v úterý 9. července osmdesátiny. Tento významný hráč, který se proslavil svým elegatním bruslením a skvělým bráněním, je znám jako člen Síně slávy domácího i světového hokeje.
Holík začínal s hokejem spolu se svým bratrem na rybníce v rodném Havlíčkově Brodě a později oba hráli za tamní Jiskru. V roce 1963 přestoupil do Dukly Jihlava, kde společně s Janem Klapáčem tvořili elitní útok, který dovedl armádní celek k sedmi titulům. František Holík odehrál v dresu Jihlavy 553 ligových zápasů a vstřelil 283 branek.
Jako bránící levé křídlo byl Holík nepostradatelný jak pro jihlavskou Duklu, tak i pro československou reprezentaci. Absolvoval 14 světových šampionátů a získal tři tituly (1972, 1976, 1977), šest stříbrných a čtyři bronzové medaile. Je třetím hráčem v historické tabulce mistrovství světa a s 319 reprezentačními zápasy a 132 brankami patří mezi legendy českého hokeje.
Po úspěšném šampionátu v roce 1977 se Holík rozhodl odejít z reprezentace a věnovat se rodině. Poté hrál ještě několik sezón v zahraničí a po návratu do Československa ukončil kariéru. Později se věnoval pedagogické práci a trénoval mladé hokejisty. V roce 1999 byl František Holík uveden do Síně slávy IIHF a později i do Síně slávy českého hokeje.
Dnes si František Holík užívá důchod a tráví čas se svou rodinou a přáteli. I když ho politici občas štvou, rád vzpomíná na svou bohatou kariéru a je vděčný za každý den, který může strávit s těmi, které má rád. František Holík je skutečnou legendou českého hokeje a jeho jméno bude navždy zapsáno do historie tohoto sportu.
